Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj, taky jsem vyrùstala v køes�anské rodinì, proto bych ti možná mohla rozumìt. Já sama jsem v Pána Boha vìøila tak nìjak vždycky, pøirozenì, díky prostøedí. Nikdy ale nepøišel ten moment, kdy bych si øekla: Ano, právì teï jsem uvìøila. Všechno bylo takové postupné, jako když zaèíná svítat - chvíli to trvá a nevidíš nìjakou zásadní zmìnu z minuty na minutu, ale nakonec se rozední a vyjde slunce. Stejnì tak jsem to mìla já. A když jsem si uvìdomila, že chci žít život s Pánem Ježíšem, tak jsem se nechala pokøtít. Musím ale øíct, že mi trvalo docela dlouho, než jsem pøišla na to, jak je dùležité chodit do spoleèenství. Nemusíš se tøeba úèastnit všeho, co se u vás ve sboru dìje, ale je mnohem hezèí, když se potkáváš s dalšími lidmi, kteøí taky vìøí, než když si všechnu tu radost ze spasení a z Boží lásky necháváš pro sebe. Je dùležité trávit s Bohem èas o samotì, kdy s ním sama mluvíš, ale když budeš i mezi ostatními vìøícími, najdeš úplnì nový svìt plný radosti a porozumìní. Radost, kterou v sobì nosíš, bude najednou i kolem tebe. A ostatní tì budou chápat, protože to sami prožívají. Jako když nìkde ve tmì zaènou svítit jednotlivé malé svíèky - první toho svìtla nebude moc, ale èím víc jich je, tím víc prostoru okolo ozáøí. Proto je (nejenom) pro mì církev dùležitá - protože spoleènì máme to krásné, co nám dal Pán Ježíš do srdce, dávat dál do svìta kolem nás. A spoleènì to je mnohem snadnìjší.
Hodnì radosti pøeje Adélka :) PÅ™ezdÃvka (jméno): Adélka
|