Původní příspěvek:
Ahoj, taky jsem vyrstala v kesansk rodin, proto bych ti mon mohla rozumt. J sama jsem v Pna Boha vila tak njak vdycky, pirozen, dky prosted. Nikdy ale nepiel ten moment, kdy bych si ekla: Ano, prv te jsem uvila. Vechno bylo takov postupn, jako kdy zan svtat - chvli to trv a nevid njakou zsadn zmnu z minuty na minutu, ale nakonec se rozedn a vyjde slunce. Stejn tak jsem to mla j. A kdy jsem si uvdomila, e chci t ivot s Pnem Jeem, tak jsem se nechala poktt. Musm ale ct, e mi trvalo docela dlouho, ne jsem pila na to, jak je dleit chodit do spoleenstv. Nemus se teba astnit veho, co se u vs ve sboru dje, ale je mnohem hez, kdy se potkv s dalmi lidmi, kte taky v, ne kdy si vechnu tu radost ze spasen a z Bo lsky nechv pro sebe. Je dleit trvit s Bohem as o samot, kdy s nm sama mluv, ale kdy bude i mezi ostatnmi vcmi, najde pln nov svt pln radosti a porozumn. Radost, kterou v sob nos, bude najednou i kolem tebe. A ostatn t budou chpat, protoe to sami provaj. Jako kdy nkde ve tm zanou svtit jednotliv mal svky - prvn toho svtla nebude moc, ale m vc jich je, tm vc prostoru okolo oz. Proto je (nejenom) pro m crkev dleit - protoe spolen mme to krsn, co nm dal Pn Je do srdce, dvat dl do svta kolem ns. A spolen to je mnohem snadnj.
Hodn radosti peje Adlka :) Přezdívka (jméno): Adlka
|