Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj, se setrou to bývalo stejne. Ale take s rodièi. Omluva nebyla lehka a hoci sem se snažila byt hodná, povedat omluvam se nebylo lehké. Raz mi jeden knez vravel pøíbìh - jeden pán pøišel na spovìd a vraví hodne hlasite tak mu øíka aby mluvil potichu, a ten pán øíka- když sem se nehambil tehdy když sem konal høích tak se nebudem hambit ted když se omluvam.
Tak sem se zaèala snažit \"pochlapit se\" a když už udelam špatne tak povedat omluvam se.
taky sem zaèala na sebe pracovat. byla jsem desná - úplnej cholerik. Hned jsem køièela na každeho a pocit že každej mi ubližuje a pak mne to mrzelo.
Snažila jsem se na sebe pracova�, podívat se na vìc ze strany druhého, narátat do deset alespon a všechno dávat Bohu. nebylo to snadné. a stále není ale Bùh mne vyslišel a dal mi kluka a když jsem ho nechtela stratit musela jsem na sebe makat. A jde to pomalu.
Jednou mi jeden knez øekl - posliš a èo jsi nervozna, nebud nervozná, život je tak hezkej.
a tak si to øikam když mne nekto hnevá.
odevzdávej všechno Bohu. Máš svého andela strážneho tak ho popros ráno o pomoc v tom dni aby byl moc hezkej
hodne štestí PÅ™ezdÃvka (jméno): Zuzka
|