Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky,
mám velký problém. Sice je mi teprve 13 let, ale už mám jasno, kam dál budu pokraèovat. Mým velkým snem je dodìlat gympl, udìlat maturitu a jít na dva roky praxe k zaøíkávaèce koní. Jenže když jsem se o tomto svìøila mamce, tak mi øekla, že mám poslechnout ta�ku, který mi øíká, abych šla na vysokou. Jenže já nejsem žádný studijní typ. Prostì mì konì baví, jsou mým snem už odmalièka. A mamka nedokáže pochopit, jak moc bych byla š�astná, kdybych mohla jít za svým snem.Vždy sním o tom, jak si jednoho dne koupím konì, budu vystupovat jako zaøíkávaèka, budu lidem ukazovat, že konì nejsou jen dopravní prostøedek, ale také velmi komunikativní citliví tvorové, kteøí dìlají koòáky (nejen ty) š�astnými. Je mi to moc líto, že mi øíká to, co já slyšet prostì nechci. Proè se dokáží uživit všichni zaøíkávaèi, co znám (aspoò z doslechu, i osobnì), ale já bych se podle mamky uživit nedokázala? To mì moc mrzí, že se vlastnì kromì Boha nemám o koho opøít. Protože mi pouze ukazuje nìco jiného než sen. Zamyslela jsem se samozøejmì nad tím, že s titulem by šlo všechno snáze, ale... Copak je takový problém studovat vysokou na dálku, až budu zamìstnaná jako zaøíkávaèka? Není. Když to dokáže kdokoli jiný, tak proè ne já? Jsem z toho hroznì zoufalá. A navíc, pøece budu dospìlá, tak by mìlo být na mì, jak si svùj život zaøídím. Zda se budu døít nìkde na vysoký, nebo se budu na koni prohánìt po poli... Moc vám všem dìkuji za pøíspìvky, protože už jen ty mì alespoò trochu posílí na další „boj“... :( Katy
PS: Užijte si všechny zbytek prázdnin:-) A hodnì štìstí do nového šk. roku! PÅ™ezdÃvka (jméno): Katy
|