Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky,
nedávno jsme se vrátili z dovolené. Tam jsem poznala, konì, jmenuje se Boy, je to klisna a mì zaujala na první pohled. Zamilovala jsem se do ní hned. Èasem bych si ji chtìla koupit. Již jsem kvùli ní probreèela strašnì moc - buï kvùli stesku po ní, nebo kvùli nejistotì, která se mnou poøád cloumá. Nejistotì z její budoucnosti. Buï mùže zùstat jako kùò, který slouží návštìvníkùm, aby si vyzkoušeli ježdìní na koních, nebo si ji mohu koupit já, mít ji na rekreaci a v jejím stáøí pouze pro potìšení a hlavnì - abych jí mohla dát lásku, láskyplnou péèi a èas - tìhle vìcí se jí bohužel nedostává... A to je mi mc líto. Když jsem se mamce svìøila se svým nápadem, který mì doopravdy nadchnul, pouze se mi „vysmála“. Samozøejmì ne v pravém slova smyslu, ale naznaèila to. A to mì rozbreèelo. Ten nápad mì opravdu nadchnul, za Boy a její (náš) osud se modlím každou chvíli, ale kvùli mamèinì reakci poøád nemohu najít tu správnou oporu a hlavnì povzbuzení k tomu, nevzdat se a jít si za svým snem... :( V jednom filmu o koních se sice øíká „Vìøte svým snùm, protože nakonec i sny se mohou stát skuteèností“, ale... já tomu bohužel nedokážu dát tolik nadìje... Potøebuji prostì nìjaké povzbuzení, že to zvládnu, že si dokážu našetøit tolik, abych si ji mohla koupit a hlavnì - abych jí v jejím stáøí mohla dát co nejlepší péèi. Prosím moc, pomozte... Já jsem se potøebovala nìkomu svìøit... Babièkám - to radìji ne, ty to pak hned øeknou rodièùm, mamce jsem se svìøila - a jak to dopadlo, ta�ka je poøád v práci a já ho tím nechci zatìžovat, Bohu se svìøuji poøád se vším, vždy a s nejvìtší upøímností, ale... možná že tady to bude to pravé... Užívejte si prázdniny a moc dìkuji za každou odpovìï. Díky.. Anonymka PÅ™ezdÃvka (jméno): Anonymka
|