Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
První známkou by mohlo být už jen to, že nad tím pøemýšlíš. Díváš se na to hodnì z pohledu rozumu, ne srdce. Ano to je normální, ale tak po ètyøletém vztahu - kdy odpadne poèáteèní zamilovanost a vše už není ovládáno jen srdcem. Tím ovšem nechci øíct, že ten vztah nemá žádnou šanci. Miluješ, ho? Miluje on tebe? Dokážeš si s ním pøedstavit celý život? Chceš s ním zestárnout? Založit rodinu? Pøestát všechny pøípadné pøekážky? A chce to i on? Píšeš, že se chceš vdávat mladá...vidí to on stejnì? A kdyby ne, jsi ochotna ho kvùli tomu ztratit? To je hodnì vìcí nad kterými je potøeba se zamyslet. Na tvém místì bych to probrala s ním. Na stranì druhé mi pøijde, že už jsi vnitønì rozhodnutá, jen se bojíš udìlat ten krok. Víš, v celém textu jsem nepostøehla nic dobrého o nìm a nic o tom, že by mohla být chyba i na tvé stranì. Nechci být zlá, ale nebuï ve vztahu, ve kterém nejsi spokojená. Tím, že udìláš ten krok dáváš možnost vám obìma si najít nìkoho, s kým budete více š�astní. Ale možná je ve vašem vztahu mnoho lásky, jen to z toho není vidìt... Pøeji vám obìma hodnì štìstí, a� už se rozhodneš jakkoli :) PÅ™ezdÃvka (jméno): Dorka
|