Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj Nicol, myslím, že to mám podobnì. Nìkdo je prostì taková povaha a tìžko se to mìní, ale aspoò do urèité míry se to zmìnit dá. Hlavní zpùsob, jak s tím pracovat, je prostì snažit se pøekonávat svùj ostych. Je to nìkdy tìžké, ale mùžeš se obèas pokusit tøeba si pøisednout k nìkomu ve tøídì a zeptat se ho, jak se má, co dìlal o víkendu apod. Nebo se jen na nìkoho usmát a poèkat, jestli se s Tebou sám nezaène bavit. A když už Tì nìkdo osloví, zaènì se s Tebou bavit nebo Tì tøeba nìkam pozve, tak toho prostì využít a jít do toho, uvolnit se, nebát se toho, že øekneš nìco trapného, apod. Èlovìk se v tom zvláš� ze zaèátku musí docela pøekonávat, ale postupem èasu se to zlepší a už nebudeš mít takový problém se s lidmi bavit. Tøeba já - když mì pøed pár lety poprvé holky z naší farnosti pozvaly, abych si s nimi šla sednout na faru, byla jsem nervózní a ten první veèer jsem tam skoro nemluvila. Ale èasem jsem už byla uvolnìnìjší a teï už si bez tìch setkání s nimi nedokážu pøedstavit svùj život. Je to taky trochu vìkem - nevím, kolik Ti je, ale v dobì puberty a dospívání nìkteøí lidé jsou více ostýchaví a málomluvní a ve starším vìku už to mùže být jinak. Každopádnì jsi jaká jsi, nìkdo je tichý, nìkdo naopak upovídaný, a obojí má svoje výhody i nevýhody, takže si kvùli tomu nemusíš pøipadat špatnì. Mìj se hezky a doufám, že jsem Ti aspoò trochu poradila. PÅ™ezdÃvka (jméno): Fontinai
|