Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky,
mì se líbí jeden kluk. Ale fakt hodnì. Myslím na nìj docela èasto. Už kolikrát jsme se potkali, on se na mì hezky usmál:-), a protože s jeho sestrou chodím do tøídy a my dvì jsme nejlepší kamarádky, tak k nìmu zase nemám až tak daleko. Ale já jsem teï v takovém bludném kruhu. Jeden den se na mì usmìje, druhý den, ho vidím, jak se smìje s ostatními holkami,
ráno ho najdu v hlouèku holek, a potom se to celé opakuje. Já vážnì nevím, co si o tom mám myslet. Já se pøiznám, že jsem se modlila, abychom se potkali nebo tak nìco, a potom jsme se doopravdy potkali. Bylo to cestou z jídelny. Šli jsme po stejném chodníku, chvilku vedle sebe, on se na mì poøád koukal, ale já jsem se na nìj neodvážila podívat ani jednou. Prostì - vážnì nevím, co si mám myslet o tìch holkách a tak. Poradíte? Dìkuji moc a pøeji krásné Velikonoce:-) PÅ™ezdÃvka (jméno): anonymnì
|