Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Jen tak pro pobavení: V 16 jsem øešila nìco podobného také se svým spolužákem, protože nesplòoval pøesnì kritéria (hlavnì ta víra, nikdy bych si ho nedokázala pøedstavit jako svýho kluka), tak jsem mu na rovinu øekla, že to stejnì necítím a pokud mu nebude vadit tak zùstaneme kamarádi. Vzal to asi v pohodì, potom už jsme se nìjak moc nebavili, já na nìho rychle zapomnìla....a za dva roky ve tøe�áku se do nìho zamilovala :D On to dlouho nevìdìl, navíc mìl holku, øekla jsem mu to až na stužkováku,... od bøezna spolu chodíme :DD V té víøe se sice poøád rozcházíme, nevím jak nám to spolu vydrží, ale momentálnì bych si ho dokázala pøedstavit i jako manžela. A jsem hroznì moc ráda, že jsem do toho v tom prváku nešla - nevydrželo by to stejnì, oba jsme potøebovali urèitým smìrem dozrát. Podle toho, co popisuješ, tak ho to bude mrzet a bolet, ale asi je zbyteèné, aby jsi to odkládala - akorát to tím prodlužuješ, øekni to nìjak šetrnì a uvidíš, že nakonec i pro nìho to bude lepší, vìtšinou to tak bývá :) PÅ™ezdÃvka (jméno): Anny
|