Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky,
trochu vážnìjší problém... moje kamarádka se pøed 2 lety ocitla v nemocnici kvùli anorexii... pobyla si tam mìsíc, kdy do ní doslova rvali jídlo trubièkou, jen aby pøibrala do schopné-žití podoby èlovìka. Potom ji propustili s tím, že bude chodit k psychologovi... po pár týdnech k nim ale chodit pøestala. V té dobì jsme se ještì tolik neznaly... chodili jsme spolu do tøídy a to bylo vše. Pøes ty dva roky se ale stalo pár vìcí, které nás "daly dokupy" a teï je to opravdu èlovìk, bez kterého si svùj život neumím pøedstavit. Jenže... poslední dobou si zaèínám všímat malých zmìn... Jí... to ano... ale jinak dìlá vìci, které anorektièky prostì dìlají. Pije neuvìøitelné kvantum vody, každý den musí cvièit jinak se cítí špatnì, v mrazech nosí jen jarní bundu, poøád žvýká žvýkaèku, nosí dlouhé rukávy, tento pùlrok dokonce i zaèala s kouøením (protože potom nemáte chu� k jídlu) (o tom kouøení jsem s ní už mluvila... pøiznala se mi, že ji to nechutná. Snažila se kvùli mì pøestat a toho si strašnì cením... jenže mám pocit, že zaèala znova a tentokrát mi o tom neøekla...)
Jinými slovy je možnost, že s hubnutím zaèala znovu. Má komplikovanou rodinnou situaci a je to úžasný èlovìk, co udìlá pro každého všechno... takže je neustále ve stresu atd. Vím, že psychicky není v poøádku... ale tìžko øíct jak velký je ten nepoøádek. Opravdu mì zaèíná dìsit... vím, že nejhorší by bylo ji teï v tomhle nechat a rozhodnì to nemám v plánu, ale je to tìžké zùstat a dívat se, jak se sama nièí a ani si to neuvìdomuje... Nemáte s tímto nìkdo zkušenosti? Jak byste se zachovaly vy? (pøipomínám, že už z døívìjších zkušeností nemá ráda psychology... navrhnout ji jednoho je tudíž asi špatný nápad...) PÅ™ezdÃvka (jméno): Moa
|