Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Milá Kristínko, když jsem èetla Tvùj text, chvílemi jsem mìla pocit, že mi mluvíš z duše. Mnì je 20 let a taky mám strach ze spousty vìcí. A taky jsem taková uzavøená, na jednu stranu jsem ráda s lidmi, ale pøitom èasto ve spoleènosti jiných lidí mlèím, protože mám strach se projevit - èasto pøesnì jak píšeš - protože mám strach, že si lidi budou o mì myslet, že jsem divná, nebo že se ztrapním apod. Urèitì v tom nejsi sama, kdo má takové pocity. Podle mì to urèitì není deprese. Ani podle mì není pravda, že by ses nesprávnì modlila. Uvidíš, že Bùh Tì od Tvého strachu osvobodí, i když tøeba ne úplnì hned nebo ne tak, jak by sis pøedstavovala. Odevzdávej Mu chvíle, kdy máš strach nebo kdy se necítíš v pohodì, a dùvìøuj Mu. Já jsem nedávno byla na adoraci s modlitbou za uzdravení a tam jsem pochopila, jak je dùležité vìøit, že Bùh nám opravdu mùže pomoct/uzdravit nás. Ne vždycky je èlovìk schopný mít pevnou víru bez pochybností. Dùležité je ale i pøesto si øíkat: \"Pane, Já vìøím, že Ty mùžeš všechno a mùžeš mì uzdravit.\" Od té doby, co jsem byla na té adoraci, se snažím si øíkat, když jsem napø. na mši svaté, na adoraci, když se modlím nebo když dostávám požehnání - \"Bùh Mì srkze tyhle momenty uzdravuje\". A až bude chtít, uzdraví mì a osvobodí úplnì od všeho, z èeho mám strach nebo co mì blokuje. Možná se to stane náhle, možná to pùjde postupnì, po malých krocích (což je pravdìpodobnìjší). Dùležité je i sama se snažit svùj strach pøekonávat, ale ne ze svojí síly, ale prosit Boha o pomoct a Jeho milost k pøekonání toho strachu - Bùh je jako Otec, který když vidí, že jeho dítì na nìco nedosáhne, tak mu to prostì podá, nechce po nìm, aby si to podalo samo (to mi øekla jedna øeholní sestra). Pokud chceš, mùžeš se s tím svìøit i nìjakému knìzi - knìz mùže pomoct i s takovouhle vìcí, mùže Tì povzbudit a mùže se za Tebe a s Tebou modlit. Neboj se. Postupem èasu se Ti urèitì podaøí pøekonat všechno to, co Tì trápí. Bùh chce, abys byla š�astná a abys nežila ve strachu. + PÅ™ezdÃvka (jméno): Fontinai
|