Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Zdravím Tì! :D Chápu Tvùj problém, sama jsem takový øešila. Možná rozdíl je v tom, že já chodím na osmileté gymnázium. Když jsem byla v páté tøídì, naprosto jsem se pro tu školu nadchla - mìla výborné výsledky, všichni øíkali, že je tam úžasná rodinná atmosféra, líbilo se mi, že se jedná o církevní školu. Na gympl jsem se pro svou velikou radost dostala - ale ouvej. Nic nebylo takové, jak jsem si vysnila. Uèitelé byli pøehnanì pøísní, a ta tøída - jak pøíšernì jsem se v ní cítila! Vìtšina spolužákù se mi smála, naprosto mì nepøijímali do kolektivu, nebyla jsem pro nì dost dobrá. Celé ètyøi roky (prima-kvarta = 6.-9. tøída) byly pro mì dìs. V kvartì jsem byla až tak neš�astná, že jsem podala pøihlášku na støední školu. Ale zùstala jsem na gymplu (naštìstí!). Bùh mi ukázal milion a jedna dùvodù, proè zùstat (ztracené výsledky pøijímacích zkoušek na støední školu, zmatek, na který obor jsem se vlastnì pøihlásila...), a za to Mu budu navìky vdìèná. O prázdninách jsem mìla hrùzu, že se vrátím zas na deset mìsícù k té hrozné tøídì, týden pøed zaèátkem školního roku jsem mìla deprese. Pak zaèal nový školní rok a! všechno se zmìnilo. Se spolužáky si rozumím, zaèala jsem se bavit s lidmi, kteøí se mi døív smáli. Uvìdomila jsem si tohle: Vztah, který ke svém tøídì cítím není v tìch lidech, ale v mnì. Modli se, aby Ti Bùh poradil, On není lhostejný. Moc Ti držím palce, modlím se za Tebe. A a� se rozhodneš jakkoli, pøeju Ti, abys byla š�asná. DEJ SVÉ TØÍDÌ I SAMA SOBÌ ŠANCI :) PÅ™ezdÃvka (jméno): MocRádaSeSmìju
|