Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahojky Ivancemo,
dost dobøe Ti rozumím. I já jsem pøed 9ti lety ucítila Boží volání k zasvìcenému životu, Jeho mocnou lásku, která byla i trochu žárlivá, když jsem udìlala krok vedle nebo si chtìla v sebemenším jít po svém. Pak zaèaly denní mše svaté, èasté zpovìdi a èastá svatá pøijímání, milost se umocòovala. Jenomže èím víc Bùh dává, tím víc také žádá a já jsem nìjak pøestala být vytrvalá, byla tam sice velká zamilovanost, ale pokaždé chtìl Bùh slyšet jen moje ano. Nìkolik let jsem takto vydržela být vìrná, ale postupem jsem èím dál víc toužila po svìtì, po tom trošku si užívat, ne se stále zapírat. Asi jsme to \"pøechodili\", protože nyní, po tìch 9ti letech už to není co to bývalo, už nejsem tak horlivá, jak jsem bývala, zanedbávám zpovìï atd., zkrátka to není ta prvopoèáteèní zamilovanost, ale je fakt, že se kolikrát Bùh ozve, a to i pøesto, že jsem v høíchu a uslyším \"Nakonec stejnì budeš moje\" nebo \"Nakonec to vyhraju já\" atd. Vím, ale že kdybych se rozhodla vdát, tak mi v tom bránit nebude. Ale já nechci :D Nevím, Ivancemo, kolik Ti je let, pokud Ti je pod 20, tak pros Boha o to, a� Ti pomùže vydržet. Nadchnout se je jedna vìc, druhá vìc je vytrvat. Pokud Ti je 20+, tak neváhej a bìž do toho. Mnì je 23 a nejsem disponovaná k tomu jít v tomhle stavu do kláštera. Musím to s Bohem ještì poøešit. Pro hluboký vnitøní život musí být èlovìk v milosti posvìcující, jinak se to nedá pøežít. Pøeji Ti hodnì sil a budu na Tebe myslet v modlitbì. Pokud chceš, mùžeme o tom všem pokecat více. Mùj email je agata94@post.cz. Pøeji š�astnou cestu PÅ™ezdÃvka (jméno): Agáta
|