Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj, mám za sebou takový pøíbìh, který trval rok a pùl. Odnesla jsem si z toho zkušenost do života, ale radost urèitì ne. Zaèala jsem ve ètrnácti chodit s šestnáctiletým klukem. Nebylo to proto, že jsem se do nìj zamilovala, ale protože jsem byla hloupá a strašnì chtìla kluka a on byl jediný, co mì v té dobì chtìl... Øíkala jsem si fajn, je starší, docela hezký, vìøící ( i když v nìkterých jednáních by to èlovìk nepoznal)....tøeba se do nìj postupem èasu víc zamiluju. Kdeže. Už od zaèátku se mi nelíbilo jeho chování, mìl hodnì nedostatkù a já se uklidnovala tím, že každý máme nìjaké nedostatky, že je vydržím....trápil mì a já jsem s ním nebyla vùbec š�asná. Nalhával mi takové vìci, kterým jsem vždy vìøila a poslouchala ho na slovo.(Samozøejmì když jsme se rozešli, všechny ty øeèi jsou lži a jsem teï akorát zklamaná, že jsem byla tak dùvìøivá.) Moje sebevìdomí pod ním klesalo a strašnì mì to dostalo do zoufalství. Ztrácela jsem ostatní kamarády, kašlala jsem na školu, své koníèky jsem zanedbávala a byla jsem ovládáná pouze jeho øeèmi. Ptala jsem se na rady kamarádù, dospìlých, knìží, vyslechli mì a mìli jedinou radu..pokud s ním chodíš z lítostí, pokud s ním nejsi š�astná, rozejdi se... vždy� ve vztahu nemáš vydržet za každou cenu, je to taková zkouška tìch dvou, jestli by jim to potom v manželství klapalo, a pokud to není upøímné z obou stran, nemá to cenu. To je prostì základ. Když jsem se sním teï nedávno v šestnácti rozešla, nedokážu ani øíct jak se cítím skvìle a svobodnì, nelituju toho vztahu, byla to zkouška, ale je mi líto, že jsem roka pùl svého života strávila jen trápením a ponižováním. Pokud ale nejseš do nìho zamilovaná, myslím že šance na zamilování, je velmi malá. Ano, mùže se to zamilovávání prohlubovat, to je správnì v upøímném vztahu. Ale když už teï víš, že by sis s ním nedokázala pøedstavit život, nechoï dál...Hlavnì se nenechávej ovládat a mìj svùj rozum, v pøípadì se tøeba poraï s nìkým komu dùvìøuješ, s knìzem apod...držím ti palce!:) PÅ™ezdÃvka (jméno): :-)
|