Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj, tak to je mi líto:((Já jsem melancholik a znám podobné stavy. Mùj problém je sebevìdomí. By� mám skvìlé rodinné zázemí, tak mám tendence si nevìøit a poøád se shazovat prostì odmala. Najdi si nìco u èeho vyrelaxuješ (psaní knihy, procházka nebo zkus, jestli ti rodièe nekoupí nìjaké zvíøátko na mazlení (pøátelsky ladìný pejsek støední velikosti nebo britská modrá koèka =velký mazel) nebo zkrátka nìco, co ti z depky pomùže). Nìkdy pomùže navštívit babièku nebo si pokecat se \"starší\" rozumnou kamarádkou. Vyhledávej lidi, kteøí tì mají rádi. Ale pokud jsem to špatnì pochopila a tvùj problém je hlubší, tak bych možná vyhledala psychologa (tøeba ve škole). Zkus se tøeba v nìèem zapojit ve farnosti. Ale chápu, že nìkdy, by� se èlovìk snaží sebevíc, a� už tøeba najít kamarády nebo se nìjak zapojit, tak pøíležitosti nepøicházejí. V takovém pøípadì pomùže èas - prostì nechat vìci plynout a ono se nìco èasem ukáže. A ještì mì napadlo, nevím, kolik ti je let, ale nemùže to být tøeba rozbouøenýma hormonama v pubertì? PÅ™ezdÃvka (jméno): lada
|