Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj :)
Musím øíct, že jsem byla nedávno v dost podobné situaci. Taky jsem chodila s klukem, køes�anem. Mìli jsme dost spoleèného. Pokud jde o rodinu, tak to nebylo tak ideální (:D), ale o to nejde.
Nicménì, zaèala jsem cítit to co ty.. Že je taky ještì hodnì moc èasu. Pokud jste spolu krátce a jste zamilovaní, tak máte jistì pocit, že bez toho druhého žít nechcete a už vùbec ne jeden druhého ztratit.
My jsme do sebe byli zamilovaní dost dlouhý èas.. a já si zaèala uvìdomovat, že chci mít ještì ,,svobodu\'\' (zní to trošku vtipnì). Taky sem si zaèala uvìdomovat, že to nemusí tak dlouho vydržet. Jsem trochu zvláštní èlovìk a dìlám nìkdy ,,radikální\'\' rozhodnutí..
Tak jsem to ukonèila, s tím že se budeme oba modlit, budem se k sobì chovat jako pøátelé, obèas se vídat a jednou tøeba spolu..
Vím, je to takové, že ten kluk tøeba nechce èekat v pøátelství, ale ve vztahu. A tak je jasný, že se bojíš, že ho ztratíš..
A pokud jde o (ehm) fyzický kontakt, tak bible o tom mluví jasnì. Nic takového by po tobì pøed svatbou nemìl chtít. Naopak- je muž, mìl by tu hranici držet on a vést tì. PÅ™ezdÃvka (jméno): GG
|