Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
ahoj když jsem s mými vrstevníky (spolužáky) tak oni dìlají všemožné legrace napøíklad na obìdì a smìjí se tomu ale já ne. Pøijde mi to takové infantilní a hloupé. I oni mi v tomhle pøijdou takové dìtinští. A pøitom si øíkám: jsem v pubertì, ne tak proè se nechovám stejnì jako oni, když i oni jsou v pubertì?! Nebo když se zaènou bavit o nìèem naprosto nereálném a vymýšlejí si pitomosti, pøemýšlím, jak je to mùže napadnout, a mì ne?! Dokážu se bavit jen s málo lidmi ze tøídy dlouho o takových vážnìjších vìcem. Vztahy, nálady... Ale s tìmi ostatními prohodím tak max pìt slov. Èím to??? Prostì se nedokážu chovat tak uvolnìnì nebo bláznivì jako oni a užít si ty spoleèné zážitky. V tìch chvílích, kdy já mlèím a jen poslouchám, co oni plácají a smìjí se tomu, si pøipadám tak o pìt let starší než oni. Jako kdyby to byly mí mladší sourozenci a já je musela usmìròovat. Proè to tak je, proè se nedokážu chovat podobnì jako oni? Vždy� já i oni jsme v pubertì, a obvykle se èlovìk chová mírnì bláznivì, ale já ne. Èím to je? Proè si vždy pøipadám o tolik starší?! Dìkuji za odpovìdi, jsou pro mì dùležité. ;( PÅ™ezdÃvka (jméno): lívanec
|