Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj Fany :) No, bohužel musím souhlasit s holkama pøedemnou (první dvì, další tu (zatím?) nejsou). Zažívám nìco podobnýho, co Ty. Zamilovala jsem se do kluka a on o mì nejeví zájem. Tváøí se, jako bych ho otravovala (a asi otravuju) a i když se s ním nebavím (moc se s ním nebavím) se tváøí, jako by mu moje pøítomnost vadila. Mrzí mì, že se to mezi námi stalo a i to, co mezi Vámi. Kluci jsou tak nastavený a pøiznám se, že jsem èasto naštvaná, že to tak je, ale zase si øíkám, že kdyby tak nemyslel, nezamilovala bych se do nìho, protože by nebyl kluk. Snažím se dìlat, že mì nezajímá, ale protože bych nevydržela mít \"vyrovnanou pózu\", tak se spíš tváøim naštvanì taky. Možná je to ještì trapnìjší, než kdybych se na nìj dál zamilovanì usmívala, èasto pøemýšlím jestli to je ode mì upøímný a èeho tím chci dosáhnout. Ale zase, mám ho ráda i mì štve. Jsme na tom asi podobnì. Taky se s ním vídám èím dál ménì a pøes to všechno se bojím, že ho z oèí ztratím úplnì. A i když jsem už to, co psaly holky, èetla a slyšela nìkolikrát, stejnì po pøeètení jejich pøíspìvkù se mì opìt zmocnil pocit beznadìje a smutku. Možná jako i Tebe. Prostì se nedokážu vzdát nadìje, že by jednou bylo zase všechno v poøádku a mohla bych se s ním bavit, možná i nìco víc. Ale je to hodnì naivní. :( Budu na Tebe myslet a pomodlím se za Tebe. :) Nejsi v tom sama. ;) PÅ™ezdÃvka (jméno): :(
|