Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj Magdo :) Naprosto Tì chápu. Já se zamilovala na zaèátku loòskýho školního roku do spolužáka. Nevím proè, ale na zaèátku jsem si vážnì myslela, že se mu líbim taky. Asi protože jsme se èasto setkávali pohledy, nevím... Taky jsem to øekla svým kamarádkám, ony se s ním najednou zaèaly bavit a já nemìla odvahu za ním jít taky. Po nìjakým èase jsem ale zjistila, že on nic netuší a že jsem skoro mìsíc žila ve svých falešných iluzích. On ten kluk je takovej tøídní mimoò. Taky jsem se snažila vymýšlet, jak se s ním bavit, posílala kamarádky vyzvídat. Bylo to beznadìjný, ale docela jsem se s tím smíøila. Tahle zamilovanost ze mì pomalu odcházela jak pøicházela ta další. Øíkala jsem si, že už nesmím udìlat tu samou chybu, myslet si, že se mu líbím a hlavnì nedávat nic najevo. Radši aby zùstal mým tajným idolem, než abych si ho nìjak znepøátelila. K tomuhle klukovi jsem pøirostla daleko víc, než k tomu pøedtím. Za tu dobu jsem se nauèila (i když úplnì bezdùvodnì) ho mít ráda. Ale... sice to nikdo pøed ním neøekl a nenaznaèoval (vìdìlo to minimum lidí), ale všechno jsem na sebe podvìdomì prozradila já. Sice hlava to brala zodpovìdnì, ale ty pøíznaky zamilovanosti byly asi moc zøetelný a jemu nepøíjmený. :( A on není tak mimo jako ten pøedtím, takže to skonèilo blbì, pøitom jsem skoro nic neudìlala. Vím, že mì nemusí a tohle je asi hlavní dùvod. Takže závìr je takový, že Ana má bohužel pravdu. :( A co poradit? No, tak za mì ho asi budu ignorovat. Ale nemyslím neodpovídat, ale o nic se nesnažit. Neptat se ho a prostì nezaèínat (kromì tìch naprosto nezbytných) konverzace. Držím Ti palce! Vím, že jsem psala spíš o sobì, ale chtìla jsem tím ukázat, že se to stává a že nejsi sama, tak snad jsem Ti pomohla. :) PÅ™ezdÃvka (jméno): :(
|