Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj Nikky,
já jsem vìøící a mùj den probíhá asi tak normálnì, snažím se mít pøes den dobrou náladu a být k ostatním hodná. èasto si veèer pøeètu z bible a modlím se. Dìkuju Bohu za svou rodinu, za zdraví, za kamarády....... Mohla bych tady psát do rána za co všechno bych chtìla podìkovat:-D A stím chozením do kostela je to tak, že když se narodíš ve vìøící rodinì, tak do kostela chodíš už od malièka a bereš to jako samozøejmost. Já jsem to mìla tak že asi tak do jedenácti jsem do kostela chodila protože jsem ,,musela,,. Nebavilo mì tam sedìt a poslouchat zdlouhavé kázání. Ostatnì jsem stejnì byla myšlenkama úplnì jinde. Ale potom jsem najednou zaèala poslouchat co pan kazatel øíká, zaèaly mì i víc zajímat vìci co se týkají Boha. Dokonce jsem se zaèala i líp modlit a èíst bibli. Už jsem zaèala chodit do kostela né proto že jsem musela, ale proto že jsem i chtìla. chtìla jsem se setkat s lidmi kteøí se mnou chodí to kostela, a chtìla jsem se s nimi modlit a poslouchat Boží slovo. Minulý rok jsem chodila bìhìm kázání do besídky, tam byli dìcka stejnì staré jako já a spoleènì s vedoucím jsme mluvili o Bohu. To bylo taky zajímavé. A na zaèátku, kázání se zpívají chvály a to je moc veselé a krásné. Takže já to neberu jako povinost, chození do kostela:-D. Mìj se krásnì a krásné prázdniny:-) PÅ™ezdÃvka (jméno): Meme
|