Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj, sama si vlastnì odpovídáš na první otázku, jak mùžeme vìøit, když to vìda zpochybòuje. Víra není o dùkazech ale právì o té víøe. Jsou vìci které nelze vidìt a vìda je na nì krátká. Je to jasné, nemùžeš dokázat vìdou stvoøitele vìdy. Co se týèe toho ,,omezování \"... Já to vùbec nepokládal za omezování. My (tedy alespoò v mé církvi) to nechápeme úplnì jako pøíkazy. Bùh nám dává doporuèení, tak jsou napøíklad i v originálu (hebrejštinì) napsaná pøikázání - nebudeš mít potøebu dìlat... Vše je o vztahu s Bohem. Pokud s Ním budu mít zdraví vztah, nebudu potøebovat brát Jeho jméno nadarmo atd. Ve vztahu se také snažíš dìlat vìci tak, aby se to líbilo i tomu druhému a ne jenom tobì. A Bùh nás má rád a chce pro nás to nejlepší, proto øíká, že když si necháme nìkteré vìci až do manželství, tak ten partnerský vztah bude daleko pevnìjší a kvalitnìjší. Hele, já vážnì netuším, co by ze mì bylo, kdybych se nenarodila do vìøící rodiny, ale tøeba moji rodièe oba uvìøili až jako dospìlí. Myslím, že každý nìkdy ve svém životì hledá Boha, ale možná si to nepøizná nebo to neumí pojmenovat a tak se chytne první ,,tajemné vìci\" na kterou narazí, jako tøeba duchaøství atd. Jinak mnì by tøeba vadilo, kdyby mùj budoucí manžel neuznával stejné hodnoty jako já. Jednou jsem slyšela, že nejstabilnìjší židle je ta, která má tøi nohy. A stejnì tak by mìl být i vztah postavený na tøech pilíøích - já, partner, Bùh. Ale to je jen mùj vlastní názor... Tak snad jsem ti dostateènì odpovìdìla. A� se ti daøí. PÅ™ezdÃvka (jméno): Rézi
|