Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj, obèas se mi to stává. Myslím že to není nic neobvyklého, protože se bìhem puberty vyvíjí naše myšlení a nìkdy jsou to opravdu blbosti, co mì napadnou... Stalo se mi, že mì tøeba nìjaký spolužák poøád \'\'otravoval\'\' s tím, že si chce opsat sešit, Dú apod. Vìtšinou jsem mu vyhovìla a pak jsem si zaèala myslet, že tím, jak mì poøád vyhledává s pomocí do školy, mi vlastnì dává najevo že se mu líbím... Asi je to hloupost ale mì se to stává. Pak na nìho zaènu myslet..Jako bych si vsugerovala pocit zamilovanosti do toho kluka...Je to tìžké, protože v mé zš o mì žádný kluk ani pohledem nezavadil a teï mì vyhledávájí (jen) kvùli uèení...Sama se v sobì v tomto smìru nevyznám. Možná chci být zamilovaná, ale na druhou stranu jsem nikdy nemìla kluka a pøijde mi to trapné a takové nepøirozené...Prostì nevím, obèas prostì mám takové zmatené pocity a pak se s toho asi nejmíò 2 týdny vzpamatovávám..Když mì takové chvíle pøepadnou, snažím se modlit. Tøeba øíct jen pár slov Pánu o tom že jsou mi ty pocity nepøíjemné a vlastnì je ani nechci mít... A také mi velmi pomáhá když se pomodlím kousek rùžence a poprosím Pannu Marii o pomoc se svým trápením(ale nejde o to se pomodlit celý rùženec a nemyslet to doopravdy). Musíš to myslet upøímnì...Ale že bych se zamilovala do stromu to se mi ještì fakt nestalo... :D Snad jsem ti tímhle svým románem aspoò nìjak pomohla(jestli jsi to doèetla až sem... :D). Nejsi v tom sama... Budu se za tebe modlit. PÅ™ezdÃvka (jméno): R (16let)
|