Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
ahoj, tak to taky bohužel znám:) Teï už je to teda o dost lepší, ale døív jsem to tak mívala hodnì. Mì se to teda ještì váže na roèní období. V zimì mívám depky, a to se pak v nìkterých vìcech vrtám dvakrát tolik. A mùžou to být nepodstatný koniny. Hold je to moje povaha, ale dá se na tom pracovat. Musím ale øíct, že tady ta záležitost vìkem ustupuje. Jak pùjde èas, nauèíš se nad nìkterýma vìcma mávnout rukou. Neboj, to pøijde samo. Mì se osvìdèilo následující: tu vìc prostì pokud možno objektivnì vyøešit, a pak si øíct, že už jsi to vyøešila, udìlala pro to maximum a mávnout nad tím rukou. Pochopitelnì, každá vìc èi situace je jinak závažná, ale i ty stresující a vážné vìci (nebo i ty nedùležité), nemùžeš øešit donekoneèna, nebo zcvokneš. Takže jednou vyøešit a nazdar! Ale znám to. Mì tøeba taky kámoška øekne \"neøeš to\", a já to furt øeším. Pochopitelnì, že tøeba tu kamarádku to nebolí stejnì jako tebe. Ale já, když jsem nìkterý vìci moc øešila, tak už mì pak z toho bolela hlava, a to už jsem vìdìla, že si musím dát stopku. Mnohokrát v životì jsem zatoužila být takový ten \"neøešící typ\". Takový lidi alespoò nikdy neklepne:) PÅ™ezdÃvka (jméno): aloe
|