Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky :) Máme ve škole uèitele, kterýho moc spolužáci rádi nemají a chodí si na nìj stìžovat. Sice mi jeho zpùsob výuky nevyhovuje, ale pøeci jenom je to také jen èlovìk, je starší a má to v životì tìžký. Skoro nikdo k nìmu nemá respekt, on si tu tøídu moc nesrovná a mì ty hodiny hluku nebaví. Ale jako èlovìk mi nevadí. Mì si ale kdysi oblíbil a je fakt, že je na mì hodnej i dneska. Stìžují si, že nás uèí vìci, které nám budou k nièemu, ale podle mì nás toho uèí málo. Proè to píšu? Dneska jsem si uvìdomila, že se k nìmu chovám špatnì, abych zapadla mezi ostatní. Nechci neustále vzdorovat kámoškám a z jejich pohledu být jeho mazánek, na druhou stranu mu nechci ubližovat, když toho má už tak dost. Prostì to není odemì fér. Co bystr mi poradily, abych neublížila jemu, ale zase tak trochu táhla s tøídou? Moc pøedem dìkuji za odpovìdi. :) Je na mì hodný a když nad tím pøemýšlím, pøipadám si trochu jako "to flekatý zvíøátko z farmy"... PÅ™ezdÃvka (jméno): já :/
|