Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky... Mám takový problém... Letos mi bude 15, chodím do osmièky, ale cítím se starší... Teda jak na co... V hlavì uvažuju nad rùznýma vìcma, ale nedokážu se podle toho øídit - když pøemýšlím o svém chování, že bych se mìla chovat jinak ke svým rodièùm, že bych mìla ukázat, že nejsem malá, tøeba neodmlouvat, pøíjdu mezi nì, nìco mi øeknou, co mi není po srsti a hned ukážu, jakej jsem malej fracek. A navíc kvùli úplný banalitì. Já si to uvìdomím témìø hned poté, ale už se stalo. Øíkám si, že bych mìla být milejší a pøijímat ostatní, i když mì štvou, že je to tak správné, ale pak se ukážu tak, že je to snad ještì horší. A taky si to uvìdomím, ale pozdì... Je to jako moje písemky z matiky... vypoèítám lehèí kvadratickou rovnici (která se bere na sš), znám její základní teorii, ale z testù ve škole zkazím z nepozornosti lineární rovnici... a to opakovanì. Na zš se cítím stará, ale ještì mi tam zbývá pøes rok. Tìším se na sš. Nedokážu si øíct, teï zmìním tohle, protože se bojím reakce okolí. Nevíte nìkdo jak pøevíst \"teorii do praxe\"? Neøíkám, že je ta moje teorie nejlepší, ale urèitì bych ublížila ménì lidem, než tímhle mým lehkomyslným chováním. Aby toho nebylo málo jsem zamilovaná do staršího kluka (o více jak pìt let). Jako \"patnáctku\" mì asi vidí jako malou holku. I když prý vypadám starší. Cítím se prostì ve svým vìku \"uvìznìná\". Vím, že dospìlá nejsem... Na jednu stranu malá, na druhou starší (ne dospìlá :D) Taky vztahy mezi klukem a holkou beru daleko vážnìji než mí vrstevníci. Neberu to jako hru. Máte to nìkdo podobnì? Nebo máte s tím nìjaké zkušenosti? A myslíte si, že je nìjaká malá šance, že by mì dvaadvacetiletý kluk nevidìl jako malou? :D Díky za všechny odpovìdi, jestli jste to nìkdo doèetl a pochopil to. :) Díky... PÅ™ezdÃvka (jméno): Anonymka♥
|