Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky mám jenom takovou myšlenku nad kterou obèas pøemýšlím...
Když sem byla na prvním stupni ZŠ tak se kolem mì holky poøád bavily o klucích a já si díky tomu snažila podstrkávat že se mi taky nìkdo líbí... staèilo že sme byli kámoši a byl trochu hezkej a já si co nejvíc snažila vsugerovat, jak sem do nìj zamilovaná abych nebyla pozadu oproti ostatním i když jsem vìdìla že to zas tak horký není... No a potom sem se na druhým stupni zamilovala, pøišlo to samo, poøád sem na dotyènýho myslela atd... Teï je mi skoro 15 a od tý doby až doposud poslouchám od ostatních holek, že jsem na nìm MOC závislá atd. a pøíjde mi, že se holky kolem mì ještì nezamilovaly. (Trochu zrada :DDD ale já sem ráda že se zamilovat dokážu :D) Nedávno sem slyšela, že se takový to pravý zamilování pøíjde až kolem 17 a do tý doby sou to jen dìtský lásky (nebo tøeba film Rebelové, kde se Zuzka Norisová baví s ostatníma holkama pøi východu z kostela o zamilovanlsti a to je jim 18)...Z toho vyplývá otázka asi spíš pro Vás starší: Vím, že je rozdíl mezi zamilovaností a láskou ale je tedy rozdíl mezi zamilovaností v 15 (v rozmìru neustálého myšlení na nìj, líbí se vám i pøes jeho vzhledové nedostatky, máte ho rádi i pøes urèité povahové vady, dokážete si s ním pøedstavit cokoli, obrovským zájmem o nìj, stydlivost a smutnost když nejste v jeho blízkosti,...) a zamilovaností v 18? Dá se zamilovat ještì VÍC? Nebo je to tím, že se nìkteøí dokážou zamilovat až pozdìji? A na mladší a vrstevnice: Jste nìkterý taky tam zamilovaný jako já? :) Díky! :D
PS: Omlouvám se za to zdlouhavé zpracování myšlenky a doufám že jsem nikomu jakkoli nezkazila náladu... :D PÅ™ezdÃvka (jméno): InLove:D
|