Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
ahoj, já jsem se celou zš a sš taky trápila, proè se vždycky najde alespoò nìkdo, kdo mì v kolektivu nemusí. Poøád jsem nemohla pøijít na to, proè. Nìkdy jsem kvùli tomu v tichosti trpìla. Teda mìla jsem kamarádky, ale pøeci. A nepøišla jsem na to dodnes. Taky jsem byla nekonfliktní(i když ne blbeèek), kamarádská...však víš o èem mluvím. Vysvìtlovala jsem si to nìkolika zpùsoby. Buï jsem teda nìjaká jiná, nìèím prostì odlišná a ty lidi to èílí. Taky jsem byla v kolektivu vìøící , ale zase si nemyslím, že by to vyloženì poznali. Nebo oni sami v sobì mìli nìjakej problém, a tím, že ze mì vyzaøoval pokoj, je to štvalo. Nebo ti závidí. Nemusí to být samý jednièky nebo drahý vìci, ale tøeba táta, š�astný domov, dovolená,... nebo tøeba nìkterým lidem vadí, že jsi vìøící. Což si teda ale myslím, že by s tím mìli ty lidi nìco dìlat, je 25 let po revoluci a demokracie. Dnes mùže mít každý svobodný vyznání.Teï jsem po maturitì a jsem zase na další škole. A mùj život se otoèil o 360 stupòù. Poprvé v životì mám super kolektiv a cítím, že mì mají opravdu rádi. Takže možná chyba opravdu není v tobì, ale máš smùlu na kolektivy. Najdi si partu, kde tì budou mít se vším všudy rádi. A modli se za to. Držím ti palce:) PÅ™ezdÃvka (jméno): joanna
|