Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj! U nás teda mìl proslov na úvod spolužák (nic vážného, to bude až na plese), potom se stužkovalo, což zahájila tøídní pár slovy. Pro stužku jsme si chodii tak, že jsme mìli prezentaci fotek z ranného dìtství (vìtšinou nìjakou miminkovou, podle èeho nepoznáš nic, a pak nìco cca ze školky, prostì jako dìti), profesoøi hádali, kdo to je a ten byl ostužkován (to se jin, øíkali, líbilo). No a pøedem jsme s tìmi, se kterými jsme mìli dobré vztahy, tak \"nenápadnì\" zeptali, jak vìtšinou ty stužkováky vpadají, co se jim tam nelíbí ap., takže prý nemají rádi organizované infantilní hry - vyšli jsme jim vstøíc. Urèitì je dobré mít nìjaké téma, vekterém se to odehrává (my jsme mìli \"inkognito\", tzn. všichni pøišli v rùznorodých maskách, pokud požno nepoznatelnì, jiná tøída mìla \"superhrdiny\" a ty s sebou táhli celý rok, pøes ples až k maturitì, mìli trièka se supermanovským \"S\" a jasnì dali najevo, že jich se problémy netýkají). A pak jsme si u profesory povídali o všem možném (hlavnì ne o škole, takže víme, kdo má kolik dìtí, co dìlají, co manžel rád jí a tak :) - uvolní se, navážete bližší vztah, což se hodí a je milé potkávat je nejen jako strašáky s testy v ruce, ale jako super lidi). Tak to bylo u nás. A� se vám veèírek vydaøí! :D PÅ™ezdÃvka (jméno): Ani
|