Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj :-)
Vím, že je to asi dost hloupý, ale ocitla jsem se v zaèarovaným kruhu. Nejezdím na žádné tábory ani lyžáky, protože se mi stýská. Jednou jsem byla na skautském táboøe a po tøech dnech si pro mì mamka pøijela. Od té doby se hroznì bojím jezdit na tábory a lyžáky atd., protože se bojím, že se mi bude stýskat a ztrapním se pøed ostatníma. Taky mì popravdì trochu dìsí tahle scéna: Jsem v pokoji s ostatníma holkama (napø. na cyklis�áku), nemùžu usnout, holky drbaj ostatní nebo si vypráví horory, v horším pøípadì vyvolávají duchy a já nemùžu usnout. Nechci být souèástí tohohle spoleèenství, ale jestli taková bude moje budoucí tøída, nemùžu s tím asi nic dìlat. Nechci prostì takhle nikam jezdit. Nikdo z mých kamarádù takovou zkušenost nemá a mì už je fakt hodnì let a pøíští rok jdu na støední a tam se jezdí èasto. Nìkdy mám pocit, že jsem jediná na svìtì s tímhle problémem. Prosím o radu. PÅ™ezdÃvka (jméno): ...
|