Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Já jsem asi v jedenácti letech poznala o rok staršího kluka. Nedá se øíct, že to co jsem k nìmu cítila byla úplnì zamilovanost, ale rozhodnì se to k tomu blížilo (na víc zamilovanost podle mì nemá úplnì pøesnou definici, takže se to tìžko urèuje a je na každým kdy bere jako že je zamilovaný a kdy bere jakože tohle je spíš jenom že je hezký, jestli jsem to dobøe vysvìtlila ). Rok jsem se s tím klukem potom nevidìla, protože bydlí na druhé stranì ÈR, ale zase jsme si hodnì dopisovali. Po tom roce jsme se dokonce zaèali vídat pravidelnì a mì se stále líbil. Nyní mi je 15 let a èasto za ním nebo on za mnou jezdí a já už tak dva roky cítím že jsme zamilovaná a vím od dobrých zdrojù že on ode mnì taky. Oba ale moc dobøe víme (i když jsme se o tom spolu ani nebavili), že spolu budeme moc chodit, až za rok, tedy až budu studovat ve stejném mìstì jako on bydlí. Tedy zamilovanost trvá tak dlouho dokud ji nìco nepøekazí (zjištìní že je zadaný, že se mu nelíbíš...) nebo dokud ti dva spolu nezaènou chodit. PÅ™ezdÃvka (jméno): Anežka
|