Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ještì mùže mluvit ale hýbat už se nemùže, necítí bolest protože mu vyøadili z funkce èást mozku díky které èlovìk cítí bolest a emoce. Takže sám o sobì ví že umírá, ale už nemùže nic dìlat. nevím jak pøesnì tyhle vìci funkují, vysvìtloval mi to tatínek. Doktoøi tvrdí že už mìl být dávno po smrti, ale má hroznì pevnou vùli. Chodil k nám rybaøit, vlastníme totiž rybník a chov ryb. Nedávno když táta mluvil s jeho kamarádem, dovìdìl se že prý mluvil o tom že se tìší až k nám zase pøijede. To ale ještì nevìdìl že umírá.
Vždycky jsem na nìj hledìla trochu s odtupem, zvláš� když jsem se od babièky dovìdìla že je to vrah svého otce. To jsem ale nevìdìla že tatínka zabil v sebeobranì a tatínek byl psychicky nemocný. Soud byl naneštìstí proti nìmu a napaøil mu krutý trest. A sami si domyslete jak zlomený z toho musel být. Nìkolikrát se snažil utéct, nìkolikrát mìl problémy s policií což zapøíèinilo jeho špatnou povìst v okolí.. Všichni na nìj hledìli z odporem a pohrdáním. Vìøím že není zlý, od svého tatínka jsem se o nìm dovìdìla pravdu. Od té doby se za nìj modlím. Není zlý, je jen nepochopený... Tohle všecko se mùže pøihodit každému z nás. PÅ™ezdÃvka (jméno): Johanka
|