Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Je tady problém (vylouèení spolužáky, nemoc v rodinì, tlak na to, jaký má mýt holka zadek, aby byla krásná a líbila se chlapùm, ...) Èlovìk nevidí východisko, tak se snaží tuhle beznadìj pøebýt nìèím horším, (mlácení se do toho, co chci mít jinak, øezáním..., nebo pokud nemá sílu a odvahu poøezat se, tak myšlenka, aby ho nìjaká nemoc, èi jiná tragédie "osvobodila" a "pøivedla na správnou cestu"). Je to zárovìò i kapitulace, hrozné zoufalství a odevzdání se (a� klidnì zemøu - èasto to i sebevraždou konèí) Je to nejen v období dospívání, kdy se srovnávání èlovìk prostì nevyhne, hledá se a pokud není takový a onaký, tak vlastnì nemá cenu + do toho hormony ... Mùže to být i v dospìlosti napø. smrt pøi dopravní nehodì, nebo nìjaká šikana v práci, nebo nìjaká jiná nespravedlnost, která se dìje a vy to nemùžete ovlivnit. K tomu vyvolávání nad sebou rùzných nemocí a i fyzickému ubližování je dùležité hlavnì dodat, že to skuteènì funguje a že to tehdá bylo veliké štìstí. Nepíšu teoretický názor, ale praktickou (osobní) zkušenost. PÅ™ezdÃvka (jméno): markýza desát
|