Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Takovou zkušenost mám. Zažila sem to dokonce od svým kámošek, od holek se kterýma sem se znala od školky. Prostì bylo nás moc a tak mì nìjak pøestali potøebovat a byla sem poøád páté kolo u vozu, hroznì mì to mrzelo... Když sme se bavili v kroužku, tak mì ignorovali a za každé jejich pøípadné zareagování na to co sem øekla sem byla nesmírnì vdìèná, ale bylo to èímdál víc zøídka. Pak mi øekli at za nìma poøád nedolézám, nemohla sem to pochopit, protože sme byli pøedtím poøád kámošky a navíc to byli køestanky. Bavila sem se vždycky s nìma, ale mìla sem i jiné kamarádky a to jim asi z poèátku vadilo, nebo nevím. Taky proto, že sem byla introvert a nechodila s nìma vždy všude kam šly. Ale pøesto sem se chtìla s nìma kamarádit, protože to byli jediné køestanské holky v okolí. Pak sem to pochopila, opravdu o mì nestojí, vystaèí si sami, a zaèala sem si hledat jiné kámošky a s tìma už to bylo lepší. Na ty pøedchozí se nezlobím a bavíme se, ale nìjak už ty vztahy nejsou takové jak kdysi, prostì se pozdravíme prohodíme pár slov a staèí. Ani mì to nemrzí, asi to chtìli sami :-)) Pak když sem se bavila s novýma kámoškama tak sem po dlouhé dobì pocítila co to je být si rovny, nebojovat o pozornost toho druhého, prostì pocítila sem porozumìní. HOdnì štìstí, hledej takové kamarádky se kterýma si budeš rozumìt a které budou k tobì vnímavé, tøeba i tady na INu. Mì se tu podaøilo najít skvìlou kámošku, se kterou se nevídám èasto, protože je z daleko, ale jinak super. PÅ™ezdÃvka (jméno): Hanula
|