Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky. Momentálnì mám dilema se svojí kamarádkou. Problém je ten, že ona mì jakoby kazí. Nechci, aby to vyznìlo, že jsem nìco lepšího, to ne, ale mám pocit, že mì zavádí tam, kam jít nechci. Døív byla moc fajn. Teï chodí druhým rokem na uèòák, a strašnì se zmìnila. Je tam totiž dost nízká morálka. Mluví jen sprostì, o cigaretách, drogách, klucích, a sexu (bohužel v tom vulgárním smyslu). Furt by chtìla jen chodit po nákupech s obleèením, a když jí navrhnu nìco jinýho, (snažíme se o kompromis, ale i tak) je strašnì protivná. Nebo když nìkde jsme, tak neustále kouká po klucích a hodnotí je - dost se mì dotýkají i její øeèi o našich kamarádech- klucích typu: "Je fajn, ale bohužel dost hnusnej" Copak to musí takhle blbì hodnotit? Taky je teï dost namyšlená. Myslím, že by mì hodnì prospìlo, kdyby jsme si na nìjakou dobu od sebe daly pauzu - to ona ale zøejmì nepochopí (dennì mi volá), i když jsem to taktnì zaoblila "že se musím uèit, a nemám èas" Co myslíte, mám se takhle vymlouvat, nebo na rovinu, ale citlivì vysvìtlit, jak se vìci mají, a že by bylo lepší, dát si od sebe na èas pauzu? Problém je i ten, že její rodièe se s našima hodnì baví , a ze strany její matky byl na mì již nìkolikrát vyvíjen tlak "že když jsme ty nejlepší kámošky, tak máme bejt až do smrti, a proè nì?". Prostì jakoby potøebuju rozvinout své duchovno, dobrá pøátelství atd., jestli mi rozumíte, ale neustále mám tuhle mì už fakt protivnou holku za sebou. Nechcu si tady hrát na svatouška, ale ten vztah mì prostì brzdí a bere klid. Co myslíte, jak dál? Díky PÅ™ezdÃvka (jméno): Vivi
|