Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahojky holky, vèera jsem se stala nechtìným svìdkem rozhovoru, který jsem rozhodnì slyšet nechtìla. Šlo o to, že známá vedle v kuchyni pronesla " No ona ta naše dcerka xxxx (17) teï bere antikoncepci, jednak kvùli ple�i, a ještì jsem jí ju nechala pøedepsat kvùli tomu, že jak teï jezdí furt na ty tábory, tak aby si to sama mohla korigovat, kdyby k nìèemu došlo...". Upøímnì, mìla jsem z toho smíšené pocity. Kolik matek dnes nechá svým mlaïounkým dcerám pøedepsat antikoncepci, "kdyby k nìèemu došlo"? Dítì je nežádoucí. A co já? Jsem divná,když to chci až po svatbì? Možná divná jsem, zatímco ostatní si budou nezávaznì užívat( jak je dnes pøece bežné) ,tak já, jak stará panna budu sedìt nìkde v koutì a èekat na svýho "vyvolenýho"? A že si to ani pøed svatbou nevyzkoušíme, jak potom mùžeme vìdìt, že se k sobì "pøi tom" hodíme? Ne snad, že by mì pøesvìdèili. Je to moje rozhodnutí, že to chci až po svatbì. Jen mì mrzí, že je antikoncepce propagována jako jediná metoda. Kam se podìla zdravá zdrženlivost? Vždy� právì ona zdrženlivost mi dává svobodu volby, a zachrání mì od spousty pádù. A co vy, taky jste byly nìkdy v podobné situaci, že jste zažily ten pocit "zastaralosti" v této souvislosti? PÅ™ezdÃvka (jméno): Darkness
|