Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj holky!
Mám v poslední dobì takové morální dilema. Pøestìhovala jsem se teï do vìtšího mìsta kvùli výšce. Což by nevadilo. Co mi ale leží v hlavì je, že neustále mì nìkdo prosí o peníze. Neuplyne ani den, aby se mì aspoò dva lidi nezeptali, jestli jim nedám 20 korun na jídlo, nebo nepøispìju na nìjakou sbírku. Já bych ráda pomohla, ale když vidím ty pokladnièky z papírnictví zalepené izolepou a ještì to vìtšinou drží nìjaké pochybné existence, tak mi pøijde, že jde vìtšinou o podvod. Proto takovým lidem nepøispívám a ani z toho nemám moc výèitky svìdomí. Ale druhou skupinou lidí jsou fakt takoví ti chudí, žebráci a bezdomovci. Tìch bych sice chtìla pøispìt, ale øíkám si, jestli oni to stejnì neutratí za alkohol, navíc se bojím, že kdybych vytáhla penìženku, tak mi ji vytrhnou z ruky. A dalším problémem je, že ta moje škola je docela drahá, musím si platit byt a to všechno platí rodièe, vlastnì všechny peníze, co mám, mám od rodièù, protože pøes léto toho moc nevydìlám. A tak mi pøijde blbý, takhle rozhazovat peníze, které nejsou moje a které mi naši dali na jiný úèel. Jenže pak z toho mám takový zvláštní pocit a øíkám si, že vlastnì nejednám podle Bible a že bych mìla více pomáhat a pøispívat. Jenže jsem byla už dvakrát okradena a už lidem moc nevìøím.
Jak byste to vyøešily/ øešíte vy? Anebo mi poraïte jak smysluplnì pomáhat, a tak aby se to tìm potøebným skuteènì dostalo. PÅ™ezdÃvka (jméno): Arwen
|