© redakce (19.03.2013 08:22)
Zdravíme tě z redakce ;-) Je dobré uvažovat nad svým povoláním a přemýšlet o různých variantách. Moje kamarádka byla dlouho přesvědčená o tom, že řeholní život je pro ni jedinou správnou cestou (také ji oslovila Matka Tereza a její myšlenky) a dnes je šťastně vdaná. Sv. Terezie z Avily říkala, že každé naše rozhodování by mělo nejprve projít modlitbou. Je také dobré zajít třeba za knězem a promluvit si s ním o tom, poprosit jej o radu, o modlitbu. Existují také různé duchovní obnovy apod., které pořádají řeholní společenství. Můžeš zkusit na nějakou zajet a seznámit se s těmi, kdo žijí zasvěceným životem. Upoutávky na tyto akce se čas od času objevují v aktualitách na našem webu. Možná zjistíš, že jsi byla jenom nadšená knížkou, možná ne - to poznáš sama. Pokud je to tvoje životní cesta, neboj se! Bůh ti dá dostatek příležitostí k tomu, aby ses naučila komunikovat s lidmi, nebála se mluvit, když je to třeba. Modli se za to, aby ti poslal do cesty lidi, před kterými se nebudeš bát mluvit a časem se to i díky nim naučíš... ;-) Já jsem to měla podobně. Nezapomínej, že Bůh není automat, do kterého vhodíme modlitbu a vypadne to, oč jsme prosili. On ví, kdy je ten správný čas, abys řekla to, co říct máš a rozhodla se správně. Správné rozhodnutí se pozná podle toho, že přináší pokoj v srdci. Držíme palce a myslíme na tebe! ;-) P.

© redakce (18.03.2013 07:39)
Ahoj Luci, na plakáty se můžete těšit až v květnovém čísle a můžu prozradit, že minimálně jeden z nich je některými z vás dlouho očekávaný ;-) Samozřejmě se ale můžete těšit i na dubnové číslo, které přinese mnohá překvapení! :) Víc ale zatím neprozradíme. P.

© redakce (15.03.2013 15:37)
Omlouváme se, už jsme to napravily ;-) Hezký víkend! P.

© redakce (15.03.2013 15:41)
Děkujeme za info ;-) P.

© redakce (15.03.2013 14:31)
Ahoj Ájo, většina punkerů, kteří tímhle životním stylem opravdu žijí, se snaží od zbytku společnosti nějak odlišit, tak trochu rebelovat. To je zvlášť v době dospívání, kdy člověk hledá sám sebe, poznává, kým je a snaží se nějak vymezit, poměrně běžné a pochopitelné. Nejspíš se hledá i tvoje kamarádka. Za pár let můžete poslouchat úplně jiný styl, i to je přirozené, že se člověk v tomhle postupně vyvíjí. Horší ale je, když člověku punk nebo jakýkoli jiný styl tak trochu přeroste přes hlavu a začne hledat sám sebe i za pomoci cigaret, alkoholu, drog atd. Potom se z hudby stává jenom taková záminka k opíjení se, výtržnostem atd. S řadou těchto věcí se lehce začíná, ale těžko se pak zbavuje následných závislostí. Ty máš v této otázce jasno, ale jsou prostě místa, kde si člověk musí dávat větší pozor, aby se do něčeho "nenamočil". Koncerty punkových kapel (asi ne všech, ale celé řady) můžou k takovým místům patřit. Nedivíme se tvojí mamce, že má o tebe strach, zvlášť pokud tvoji kamarádku už viděla opilou. Přece jenom je to tvoje mamka a určitě jí záleží na tom, abys byla šťastná a nezačala s nějakou závislostí nebo neudělala nějakou hloupost, která by tě pak mohla mrzet zbytek života. Člověk může mít i pevná předsevzetí, ale často stačí třeba trocha alkoholu a pevné názory se začnou zaviklat...nebo se objeví sympatický kluk a holka se mu snaží zavděčit, začne kvůli němu třeba kouřit, aby mu byla "blíž" - i takové případy znám. Tvoje mamka má odžitou větší část života než ty a moc dobře si uvědomuje, jaké nebezpečí na tebe číhá. Samozřejmě to tak být nemusí, není dobré malovat pořád čerty na zeď, ale stejně tak není rozumné to podceňovat. Pokud jde o "šíření křesťanství" na punkových koncertech - jasně, že na každém koncertě se můžeš chovat hezky, nenadávat atd. a vnést tam kus něčeho hezkého. A mamčiny obavy? Zkus si s ní někdy, až nebude někam spěchat, v klidu promluvit o svém odporu k cigaretám, o kamarádce a třeba i o tom, že ti je líto, že ti v tomhle směru nevěří. Možná se na celou situaci podíváš i jejím pohledem a najdete nějaké řešení, společný kompromis. Zajít si na koncert punkové kapely není samo o sobě špatné. Jde hlavně o to, aby ses nenechala strhnout něčím, co už dobré není a s čím tyhle akce bývají spojené. Samozřejmě, že můžeš poslouchat punk a chodit do kostela - kostel není vyhrazený jenom pro ty, kdo poslouchají worship ;-) Ale na nedělní mši není nejvhodnější dorazit v kšandách se zichrajskama - ale to nejspíš víš :) Snad jsme alespoň trochu pomohly. Děkujeme za milé přáníčko a přejeme i Tobě požehnaný zbytek postní doby a naplno prožité Velikonoce! ;-) P.

© reakce z redakce (13.03.2013 07:59)
Milý Anonyme, v redakci máme i jinou práci než jenom odpovídat na vaše dotazy, i když to děláme rády a k naší práci to patří (můžeš si všimnout, že ani Alici jsme neodpověděli na druhý den). A teď k věci: Není dobré řešit problémy s horkou hlavou, někdy je potřeba nechat je trochu uležet, než naše emoce vychladnou. Alice napsala svůj názor tak, jak to cítila. Možná je to starší holka, která přemýšlí o životě a přišly jí některé otázky divné. Každý přece máme právo na vlastní názory. Do života se hodí, když se člověk naučí přijímat i jiné názory než ty, s kterými souhlasí - čím dříve se to začne učit, tím lépe, i když je to těžké. Také my v redakci si díky vašim vzkazům a názorům uvědomujeme, že je potřeba brát v úvahu i odlišné názory a učíme se to každý den znovu a znovu. V redakci je nás hodně a každá z nás má různé názory, ale i díky tomu je časopis pestrý. Kdybychom byly všechny stejné, byla by to nuda ;-)... Pokud jsi kvůli něčemu naštvaná, můžeš to odevzdat v modlitbě. Myslíme na Tebe a přejeme Ti pěkné dny. P.

© P. Jan Balík (12.03.2013 09:40)
Milá Vendu, proč je třeba církev a kostel? Třeba takto: můžeš se sám pokřtít? Nemůžeš. Potřebuješ k tomu druhého člověka. Aha! Pán Ježíš tedy křest přikázal, ale už v tom samém je jasně zakódované, že si člověk nevystačí sám. Pán Ježíš ale také hovoří o své církvi - o společenství lidí, kteří jsou jeho přáteli. Potřebujeme lidskou rodinu? Ano. Když ji nemáme, trpíme tím. A tak i věřící, když nemá vztahy s dalšími věřícími, tím trpí; je sám a člověk potřebuje druhé. Každá dobrá lidská rodina má své radosti i bolesti, své zvyklosti a také své krásné, ale i stinné stránky. Taková je i církev. Není složena z dokonalých andělů, ale z lidí, kteří se snaží Ježíše následovat, ale nejsou dokonalí. Takže i církev má krásné, ale i stinné stránky; radosti i bolesti; ne každý člen se povede. Hříšnost lidí v církvi je často kamenem úrazu, proč někdo nechce církev přijmout. Třena se někdo setká s knězem, který je necitlivý a něčím nás naštve nebo nějaká babička řekne mladé rodině pár ostrých slov o jejich řvoucím dítěti během mše, a postižený odchází ne jen zarmoucen, ale i naštván na celou církev. Takový čověk si nevšimne, že vidí jeden osobní problém a na základě své zkušenosti zevšeobecňuje, ale přeci církev netvoří jen jeden kněz, který nejednal možná citlivě, či jedna nervózní babička. A ještě jedna důležitá poznámka: církev je ve světě prostorem, ve kterém k nám promlouvá Bůh, proto v církvi snáze nalézáme cestu a pravdu, orientaci. Kdo něvěří, ať si přečte encykliky ze začátku 20. století. Papež psal o komunismu a nacismu, ukazoval prorocky na nepravdy v těchto blížících se totalitách a lidé byli hluší. A je to i dnes. Kdo je ve světě na straně života, krásy a čistoty lidské lásky, spravedlnosti, míru? Ježíšova církev, i když se jí za to mnozí smějí. A kostely? Jsou místem, kde se setkává společenství věřících na modlitbu. Vlastně takové kostely, jaké máme ve své podstatě nepotřebujeme, ale nějaký vhodný prostor ano. V dějinách se lidé snažili pro Boha stavět krásné umělecké stavby. Dnes se nám zdají možná moc honosné. Ale je to dědictví naší rodiny. Ono by asi bylo dosti divné, kdybychom slavili mši v nějaké neupravené, špinavé místnosti nebo se setkávali třeba v kině. Pochopitelně by to šlo, ale za normálních okolností, se snažíme, abychom žili kulturně. Těžko bude baletní soubor tančit Labutí jezero ve skladu starého papíru. Sice by to tam možná také někdy šlo, ale je normální, že se takové krásné dílo tančí v pěkném divadle.

© redakce (15.03.2013 13:59)
Ahoj Lucko, zatím to v plánu nemáme, ale tvůj tip si poznačíme ;-) Pěkný víkend! P.

© redakce (12.03.2013 07:12)
Ahoj Kristýno, na otázku, která se týkala Malachiášova proroctví, odpovídal P. Jan Balík poměrně nedávno (jde o dotaz z 24. 2.). Tak se koukni tam ;-) Měj se hezky! P.

© P. Jan Balík (11.03.2013 09:52)
Milá..., proč je bolest na zemi a proč trpí nevinní (např. děti)? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. S Ježíšem se může každý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Ježíši. Bůh otec milovat nejvíce Ježíše a přesto byla jeho vůle, aby Ježíš jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boží lásky. Avšak v Ježíšově smrti nacházíme ještě jeden rozměr a objev. Smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, že i my budeme po své smrti žít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a život věčný s Bohem, než si zachránit život, ale za cenu zrady Boha. Jak toto vysvětit spolužákům? Vede snad jen jedna cesta: nenechat se odradit neúspěchem a vyprávět jim o Ježíšovi a jeho smrti a zmrtvýchvstání. Prostě jen vyprávět Ježíšův příběh a zdůrazňovat, že jeho smrt byla opravdovou láskou, kterou Ježíš milovat nás lidi. Když bychom hovořili o zlu ve světě např. válkách, pak lze použít i tuto myšlenku: Bůh touží po tom, aby se lidé měli rádi, odpouštěli si, byli k sobě tolerantní - tedy, aby žili v míru. Ale lidé často vůli Boží přestupují a dělají druhým zlo, tak vnikají hádky, nepřátelství i války. Mnoho utrpení ve světě je tedy důsledkem toho, že lidé neberou Boha vážně a slouží svému egoismu.

© redakce (10.03.2013 12:53)
Ahoj Léňo, plakáty do příštího čísla máme už vybrané (na základě vašich ohlasů ;-)), ale děkujeme za nápad. Jenom ale musíme/te brát v úvahu, že anketa není neomezená, je v ní jen určitý malý počet možností a je těžké vybrat, co do ní zařadit a co už ne... A i kdybychom takovou anketu uspořádaly a nějaký plakát vyhrál, není jisté, zda se podaří sehnat fotku v tiskové kvalitě, která by se dala jako plakát použít. Je to celé trochu složitější... Ale tím neříkám, že ji nezařadíme... mohly bychom to zkusit a uvidíme, jak to dopadne ;-) P.

© redakce (11.03.2013 09:41)
Ahoj Alice, děkujeme za tvé názory - i pro nás bylo podnětné se nad některými tématy zamyslet. Pokud jde o první část otázky, nemyslíme si, že by se neznalost jedné (nebo několika málo čtenářek IN!u) dala zobecnit na všechny věřící holky obecně, že bychom na základě jednoho dotazu mohly hodit všechny křesťanky "do jednoho pytle". Děvčata, která pisatelce odpovídala, jsou přece většinou také věřící a o holení/make-upu dávno věděly své. Internet je navíc místem anonymním takže je těžké poznat, kolik let tazatelce ve skutečnosti bylo. Uznáváme, že je rozdíl, když dotaz napíše jedenáctiletá slečna, která se o otázku holení zajímá teprve do budoucna, než 17-tiletá dospívající dívka. Ale i kdyby - dnes si může každý psát co chce, to patří ke svobodě internetové diskuze a my nemáme důvod takové příspěvky mazat. Na druhou část tvého příspěvku odpověděl P. Jan Balík: Milá Alice, je velice dobré, že přemýšlíš a že se ptáš. Mladý člověk se potřebuje naučit kriticky hodnotit vše, co slyší, a také postupně objevit takové přátele, kterým můžeš důvěřovat. Naše přemýšlení vychází většinou z velice mála informací nebo jen z osobních zkušeností, a pak se necháme manipulovat nedostatkem informací a nebo zevšeobecňujeme. Potřebujeme najít spolehlivé rádce a pomocníky. Pokusím se Ti tedy nastínit odpovědi. Církev má být chudá. ANO! Tak tomu má být. Avšak, je zde nutné udělat několik poznámek: - Pán Ježíš ne každého povolává k úplnému se zřeknutí majetku, ale některé ano - např. různé žebravé řády. - Je třeba rozlišit chudobu a bídu. Chudoba je skromnost, mít spíše méně, než více. Bída je nedostatek základních životních potřeb. Chudoba je mít menší domek, mít dětský pokoj s více sourozenci, nevyhazovat za dovolenou astronomické částky... Bída je, když někdo nemá, kde bydlet, co jíst a pít, z čeho zaplatit vzdělání. - V církvi je to složité, protože v ní existuje veliký počet právních osob - např. každá farnost je právnickou osobou. A tedy záleží na každé té právnické osobě, jak hospodaří. Chudoba církve je, když se žije skromněji, když se zvažuje vydání na opravu kostela a nekupují se zbytečnosti či se zbytečně kostel draze nekrášlí, když farnosti a lidé v ní podporují misie, dobré aktivity (např. Noe, Proglas, In, dětský tábor farnosti). Bída je, když teče do kostela a není z čeho zaplatit novou střechu, když kněz bydlí v nevyhovujících podmínkách vlhké starobylé fary, když nejsou finance na to, aby kněz potichu pomohl početné rodině, která jinak nepošle své děti na farní tábor nebo na velké setkání mládeže, když nemáme finance na opravu církevní školy... Jak je to tedy s majetkem církve, může existovat církev (farnost) bez účtu v bance, bez sbírek? Nemůže. Farnost, která by neopravovala střechu kostela, by za pár let už neexistovala, protože jí kostel spadne. Když nebude mít peníze na zaplacení elektriky, ČEZ kostel ihned odpojí. Tak to přeci děláme i doma. Kdo má dům, musí do něj investovat. Když v minulosti vznikla farnost, klášter, kostel, vždy někdo (např. šlechtic) daroval pozemek a k tomu nějaký způsob k získáni základních financí, aby farnost mohla existovat. Pak přišli lidé, kteří odkázali farnosti nějaký pozemek, byt, dům. Darovali něco farnosti proto, protože věřili, že kněz využije financí na dobré účely (pomoc chudým, podpora vícečetných rodin...) a že jejich peníze poslouží opravám kostela nebo jiných budov (např. škol, nemocnic atd.). To, co darovali, patřilo farnosti, diecézi, klášteru. Není pravda, že církev tyto zdroje nevlastnila. Vlastnila tak, jako každý jiná člověk nebo každá jiná právnická osoba. Že se v historii jistě objevili lidé nepoctiví (i kněží a biskupové), že se občas více lpělo na majetku, že se prostě chybovalo to je pravda. Kde jsou lidé, vždy je nebezpečí hříchu. Ale v zásadě církev vždy nějaké prostředky vlastnila a snažila se s nimi zacházet co nejodpovědněji. Jen si vezmi, kolik škol, nemocnic, různých ústavů pro postižené a kolik dobročinnosti vždy lidé církve, farnosti, diecéze dělaly. V historii občas někdo přišel a církvi z majetku ukradl (např. Josef II., pozemková reforma za první republiky). Když přišli komunisté, veškeré zdroje financí ukradli, zabavili. Nyní je zákonem dohodnut jakýsi všeobecně přijatelný kompromis. To, že farnost (církev) něco vlastní, není proti chudobě. Proti chudobě by bylo, kdyby peníze spotřebovala farnost jen pro sebe a nebo farář jen na své pohodní. Ano, i to se stává, a to je právě proti chudobě a je to hřích. Finanční zdroje by měla farnost (církev) užívat s velikou odpovědností a dělit se s druhými (podpora různých misijních programů atd.). Možná se Ti zdá, že je papež a vůbec církev obklopena zlatem. Lidé se snažili, aby mše svatá byla vždy slavena důstojně. Proto se postupně stavěly kostely, zdobily se uměním a používaly se zlaté kalichy. Vše to bylo pro oslavu Boha. Církev tím neobyčejně podpořila umění. Na druhou stranu mnoho lidí dávalo peníze v minulosti jen a jen na to, aby se z nich udělal svícen, zvon, kalich. Tak se v církvi postupně shromáždila celá řada takových předmětů. V minulosti to lidé vnímali velice pozitivně. Dnes nás to spíše zatěžuje. Je jasné, že by bylo neuctivé sloužit mši v roztrhaných hadrech a používat obyčejnou otlučenou misku, ale na druhé straně toho zlata je skutečně někdy zbytečně moc. Ale teď pozor. Domníváš se, že může někdo prodat kalich či kříž? Nemůže. Proč? Sám stát chrání toto umělecké bohatství. Kdyby kněz v nějaké farnosti prodal barokní kalich a peníze rozdal chudým, pak by ho ne církev, ale stát zavřel do vězení. Ještě jednu revoluční myšlenku. V každé zemi je to jinak, ale v ČR by bylo možné klidně prodat kostely nebo se jich jinak zbavit. Tak se domnívám. Máme zbytečně moc kostelů a nepotřebujeme je. Je ale otázka, kdo by je chtěl a co by v nich udělal. Mohl by třeba v kostele vzniknou noční klub, casino. Někteří lidé se bojí prodeje kostela právě proto, že by bylo veliké nebezpečí, že se v něm pak bude dít něco nekalého. Tím chci jen říci, že máme mnoho problémů, které víceméně nikdo neví, jak řešit. Třeba takového řešení jednou přispěješ. A ještě jednu vážnou myšlenku. Velká komunita církve je darem, který jsme dostali. Avšak, často je stane i v malé rodině, že se někdo nevyvede a dělá jí ostudu. Tak i v církvi nejsou všichni svatí a mnoho pokřtěných církvi a Pánu Ježíši ostudu dělá. Já už ji udělal jistě někdy také. Jistě se totiž najde člověk, na kterého jsme nebyl milý nebo kterému jsem nepomohl a ten má díky mě vztek na církev. Ano, vlastně ani já ani ty nejme svatí. Hřích ohrožuje každého z nás. Proto je třeba, aby církev byla neustále reformována - v našem životě. Základní reforma církve se odehrává v našem srdci: jak budu žít já? jak budu já reagovat? jak já zacházím se svými financemi? jak já žiji chudobu? jak já žiji vážně evangelium? Církev reformovali a reformují svatí! Když se začteme do promluv papeže, když se začteme do dokumentů II. vatikánského koncilu, nadechneme se církve, která touží být co nejvíce věrná Pánu Ježíši. V církvi pak najdeme průvodkyni, pomocníka na cestu, spolehlivého průvodce a mnoho přátel - svatých, kteří vykonali mnoho, žili v chudobě, pracovali pro spásu a dobro druhých lidí. Celá léta sleduji www.radiovaticana.cz a jsem za to rád. Dozvídám se tak mnoho užitečných informací, bez kterých bych byl i já snadněji manipulován. Když objevíme tuto krásnou tvář církve, budeme snad i milosrdnější k hříchům bratří a sester. Když dnes budeš v osobním životě následovat Pána a žít podle evangelia, pak jednou, až budeš dospělá a převezmeš i v církvi nějakou odpovědnost (např. ekonomická rada farnosti), budeš schopná napomáhat takové správně majetku, která nebude v rozporu s chudobou. Moc Ti přeji, abys jednou mohla své dobré idee uskutečňovat. Milá Alice, ptej se, přemýšlej a zároveň studuj a hledej odpovědi i jinde, než jen v běžných médiích a ve škole. Postupně pochopíš, jak snadne člověk díky mediální či školní manipulaci či na základě malé znalosti zabloudí. Žehná P. Jenda

© redakce (11.03.2013 10:06)
Ahoj eMKo, o Jonas Brothers jsme psaly poměrně podrobný článek v únoru 2009. V nejbližší době o nich psát neplánujeme, takže pokud máš zájem i o starší článek, můžeš si toto číslo objednat buď po telefonu ( 775 598 604), nebo e-mailem (objednavky@in.cz). Přejeme krásný den! ;-) P.

© redakce (08.03.2013 13:13)
Ahoj m, v trafice IN! zatím bohužel neseženeš, ale v ČR by IN! měl být k dostání ve všech karmelitánských knihkupectvích, Jinak je možné si objednat i samostatné číslo a zaplatit pouze toto jedno číslo, bez celoročního předplatného. V tom případě to stojí 38,-Kč/ks. Objednat lze po telefonu (775 598 604), nebo e-mailem (objednavky@in.cz). P + E.

© redakce (10.03.2013 13:13)
Ahoj, na začátek - vůbec nás neotravuješ, naopak jsme rády, že máme tvou důvěru ;-) Tvůj příspěvek neobsahuje žádnou otázku, tak se pokusím odpovědět podobnou úvahou. Znám takové pocity, sny. Také jsem měla sen o vlastní kapele, o tom, že se staneme slavnými, lidé nás budou poznávat, budeme rozdávat radost, dobrou náladu,... :) Kapelu jsem potom skutečně měla - byla jsem v ní já a čtyři kluci ;-) Brzy se ale ukázalo, že to s tím koncertováním nebude tak růžové, jak si člověk představoval. Začínali jsme v podstatě od nuly na malých pódiích s několika diváky. Postupem času se to trochu zlepšilo, ale vyprodané sály a ovace se jaksi nedostavily. Navíc se začalo projevovat, že jsme každý individualita, originál, a vztahy mezi námi se trochu narušily, až se nakonec kapela po třech letech rozpadla. Nerozešli jsme se nějak ve zlém, ale cítili jsme, že to není úplně ono. Že jsme se hnali za úspěchem a slávou a ono to asi nebylo to, co jsme měli hledat. Mysleli jsme si na začátku, že sláva = štěstí. Ale zjistili jsme, že nás touha po slávě a popularitě spíš rozdělovala než spojovala. Ani o štěstí se moc mluvit nedalo - spíš o trémě, nervozitě, podrážděnosti před vystoupením... Ne všechno je tak krásné a jednoduché, jak to z dálky vypadá. Ve snech je všechno ideální, všechno vychází, daří se. Bohužel ve skutečném životě to tak často není. To, co vypadá dokonalé a čisté na pódiu, může být v zákulisí rozbité a špinavé. Tím ti nechci brát iluze. Jenom říkám, že cesta na casting, soutěž, nemusí být vždycky cestou ke štěstí. Nemusí, ale může. To my nevíme ;-) Ale pokud se ti podaří přihlásit se do takové soutěže a uspět, snaž se kromě pilování pěvecké techniky také pěstovat si vnitřní štěstí - to opravdové, člověk většinou najde jinde než na pódiu v záři reflektorů. Takové štěstí pramení z kvalitních mezilidských vztahů, kdy člověk chce víc dávat než brát - o tom jsme se přesvědčili my. I když teď už společnou kapelu nemáme, jsme pořád dobří přátelé a to je pro nás důležitější než šílící davy fanoušků. Přesto držíme pěsti, aby se ti aspoň část tvého snu jednou splnila... myslíme na tebe! P.

© redakce (07.03.2013 22:02)
Ahoj, na titulku se pět kluků opravdu nevejde :), ale určitě se dočkáte jak plakátu, tak článku ;-) a to už opravdu brzy! Zdravíme z redakce! P.

© redakce (07.03.2013 22:01)
Ahoj Kiko :) máme radost, že tě článek potěšil! A slepá nejsi, v tomto čísle opravdu najdeš jenom velkou soutěž pro slovenské předplatitelky, protože uzávěrka soutěží vyhlášených v únoru je prodloužená až do 20. března. V minulých číslech bylo soutěží hodně, tak teď v postní době máme trošku soutěžní půst ;-) P.

© redakce (08.03.2013 13:45)
Ahoj Terrí, myslím, že chápu tvoje dilema. Pro tuhle situaci se mi moc líbila myšlenka z prosincového čísla, kterou napsal P. Jiří Jeniš: "Svým způsobem je lepší udělat špatné rozhodnutí, než neudělat žádné." Člověk se pak neužírá myšlenkami typu "co by, kdyby". Ví, na čem je. A to je lepší než pocit nejistoty, který prožíváš. I když to nedopadne, aspoň to budeš vědět určitě. Samozřejmě by rozhodování mělo nejdřív projít modlitbou. Když budeš otevřená a vnímavá, poznáš, kdy je ta správná příležitost své rozhodnutí uskutečnit. Myslíme na tebe! P.