© redakce (04.04.2013 08:32)
Ahoj Elizabeth :) v našem regionu bych tomu klukovi říkala "druhý bratranec" nebo "bratranec z druhého kolena". Nevím, jestli to platí i pro zbytek republiky, možná existují nějaké krajové varianty, ale většinou platí tato pojmenování ;-) P.

© P. Jan Balík (03.04.2013 23:04)
Milá Mikčo, domnívám se, že lidé na jiné planetě nežijí. Vycházím z toho, že Bůh stvořil celý vesmír jako místo, do kterého usadil vrchol stvoření - člověka. V člověku spojil vše viditelné (vesmír) i neviditelné (duchové bytosti - anděly), co stvořil, v jednotu. V člověku je spojena hmota a duch v jednu osobu. No a pak se druhá Božská osoba stala člověkem, Ježíš byl pak ukřižován a pak vstal z mrtvých. Že by to udělal vícekrát na jiných planetách? To se mi nezdá. No a ještě jednu myšlenku. Když lidé hledají jiné civilizace, lze říci, že jedna existuje, ale ta není zjistitelná našimi smysly - andělé. Shrnuto: církev k tomu neříká nic, protože ani Písmo na tuto otázku neříká nic konkrétního a ani Ježíš neřekl nic přesného k této otázce. Zdá se, říkají to i astronomové jako pan Grygar, že jiní lidé na jiných planetách nejsou. Pokud jiní lidé na jiných planetách existují, není to pro víru žádný problém.

© redakce (02.04.2013 18:17)
Ano, je to tak - letos se každý zapisuje jenom na jeden workshop, protože odpoledne bude jiný program + po celou dobu bude průběžně možné vyrobit si vlastní placku, což je vlastně taky něco na způsob workshopu :)

© P. Jan Balík (03.04.2013 08:31)
Základní obtíž je v tom, že záznamy o Ježíšovy jsou psány před 2 000 lety. Kdo chce porozumět textu Nového zákona, musí se tedy snažit studovat tehdejší dobu, styl vyjadřování a také způsoby myšlení. Biblisté, kteří to dělají, říkají, že v době Ježíšově se chápala rodina daleko šířeji, než dnes. Takže i slovo "sourozenci" zahrnovalo i bratrance a sestřenice. Pokud tedy BBC tvrdila, že Ježíš měl sourozence, pak to vychází z nevzdělanosti autorů.

© redakce (02.04.2013 08:41)
Ahoj M., příští rok je ještě daleko, teď nedokážeme říct, co bude. Ale poznačíme si Ostravu jako jedno z možných míst ;-) P.

© redakce (02.04.2013 08:49)
Ahoj Lůco, děkujeme za nápad - poznačily jsme si ho, takže se v některém z příštích čísel snad objeví ;-) P.

© redakce (02.04.2013 09:20)
Milá studentko, na ústní pohovor se nedá připravit jako na písemné přijímací zkoušky, protože musíš reagovat na dotazy těch, kteří se pohovoru s tebou zúčastní. Co je ale potřeba určitě udělat, je předem se zamyslet nad tím, proč sis vybrala právě tu školu, tento obor. Co tě k tomu vedlo, jestli tě to, co chceš studovat, bavilo i dřív nebo to pro tebe bude něco nového a těšíš se, co všechno se ve škole dovíš. Dál už tě svými otázkami nasměrují ti, kdo s tebou budou mluvit. Rádi bychom ti poradili, ale nevíme ani na jaký obor se hlásíš a také do tebe nevidíme a neznáme důvody, proč sis školu vybrala, neznáme tvé zájmy, záliby, tvoji povahu, nevíme, jestli tě ovlivnili při výběru školy rodiče, učitel/ka nebo ses rozhodla sama... Ústní pohovor je hodně individuální a má vypovídat o tobě jako osobě - takže naučené fráze ti moc nepomůžou. Zbytečně se ale neboj, nervózních lidí tam určitě bude víc a ve školách, kde pohovor vyžadují, na to bývají zvyklí, mají pro to pochopení. Obleč si na sebe něco hezkého, v čem se cítíš dobře. Zapomeň na rifle a tričko - pohovor je přece jenom významnější událost než každodenní hodina ve škole, ale zase nemusíš chodit vystrojená jako na ples. Pohodlnou sukní nebo černými kalhotami a svojí oblíbenou halenkou nic nepokazíš. A že jsi stydlivá? Tak se nesnaž to měnit ze dne na den, je to práce na delší dobu. Rozhodně si nehraj na suverénku, mnohem lepší je hned na úvod upřímně přiznat, že máš trochu trému (to přece bývá u důležitých pohovorů normální) než se za každou cenu přetvařovat. Držíme palce! Pak napiš, jak přijímačky dopadly! ;-) P.

© redakce (27.03.2013 13:24)
Ahoj, informace o setkání najdeš kromě FB také na našich webových stránkách nebo přímo na stránkách setkání www.setkanictenarek.in.cz Takže nemusíš mít obavy, že by se k tobě nedostaly. Hezký den! ;-) P.

© reakce z redakce (27.03.2013 11:13)
Ahoj, díky za dotaz. Úplně tě chápu. Už jenom přechod ze základky na střední je velká změna, a chvilku to trvá, než si člověk zvykne na nové učitele, jiné zvyky a také daleko větší nároky. Vzpomínám si, že když jsme přecházeli dokonce ze 4.třídy z vesnice do města, byl to pro nás pořádný šok, a známky šly dolů...ale potom jsme opět přešli z 5.do 6. na jinou školu, a to už nám nevadilo, a dětem, kteří přecházely poprvé až z 5.třídy, zase vadil tento další přestup. Proč? Protože to bylo poprvé a musely si taky zvyknout na jiný režim, styl učení atd...Na konci šestky už jsme na tom byli všichni podobně, a známky se začaly opět vracet do normálu. Víš, každý přestup je těžký. Je to změna, a každý ji prožívá trošku jinak. U té němčiny je to těžký oříšek. Nestálo by za to, si s paní učitelkou promluvit? Víš, možná ani neví, že s tím máš takové problémy a domluvíte se spolu na nějakém doučování...A uvidíš, že až přijdeš na systém učení, který ti bude nejvíc vyhovovat, zase se všechno obrátí k lepšímu. Pokud chceš, mrkni na web do rubriky Láska a vztahy, podrubrika Škola, možná ti tam nějaký ten testík pomůže. Myslíme na Tebe. Marie

© redakce (26.03.2013 20:26)
Ahoj Veru, samozřejmě, že ano. Jsme slabí lidé a většina z nás opakuje stejné hříchy stále dokola. Bůh nám naštěstí nabízí nekonečně mnoho příležitostí k odpuštění, pokud hříchu litujeme a chceme se nechat očistit. Ale pozor! Je rozdíl mezi situací, kdy se jdeš zpovídat z určitého hříchu a chceš se polepšit, změnit, dáš si určité předsevzetí ( i když třeba víš, že je to závislost, se kterou bojuješ a že jsi do ní už několikrát spadla, ale přesto chceš bojovat - např. kouření, masturbace apod.) a situací, kdy se jdeš z něčeho zpovídat, ale nemáš žádnou snahu s tím začít něco dělat (příklad: pokud dívka např. užívá hormonální antikoncepci a žije intimně se svým klukem, vyzná to ve zpovědi, i když předem ví, že s podobným stylem života nehodlá přestat, přijde domů a znovu si vezme "prášky", jaký měla taková zpověď smysl?). Pokud se ale vyznáš upřímně a po nějaké době "tu věc" znovu uděláš , neboj se (a pokud jde o těžký hřích) znovu přistoupit ke svátosti smíření. Klidně i druhý den. Není na tom nic divného, je to běžný způsob boje se závislostí. Uvidíš, že se postupně začnou časové intervaly mezi jednotlivými svátostmi smíření prodlužovat. Ať se ti ve tvém boji daří! Přejeme dobrou zpověď a radostné prožití velikonočních svátků! :) P.

© redakce (25.03.2013 19:11)
Ahoj, listopadová soutěž byla vyhodnocena už v prosinci. Holky, které jsme vylosovali už ceny (parfémy) obdržely. Zkus štěstí v nějaké další soutěži, nemusí to být zrovna o předplatné. Třeba se nějaké ceny dočkáš i ty ;-) Držíme palce! P.

© P. Jan Balík (26.03.2013 10:40)
Milá E., strach mívá někdy každý. Strach je takové varování, aby se člověk zbytečně nevystavoval nebezpečí. Prostě je to taková záchranná brzda. Projev sebezáchovy. Ovšem, dnes se strach zesiluje díky mediálnímu zpravodajství. Místo toho, aby Nova ve zprávách pohovořila o rodině, která překonala nemoc dcerky a že tamhle se našel někdo dobrý, který vrátil ztracené doklady, hovoří se jen a jen o průserech, zlodějnách a přepadeních. Tak vědomě stresují lidi a vhánějí je do strachu, obav. Proč? Stresovaní lidé se totiž snadněji manipulují. A pak, zprávy nejsou nic jiného, než nekonečný seriál, u kterého je třeba udržet lidi, aby si poslechli především reklamu před a po. Co tedy dělat? a) Uvědomit si, že se dnes hovoří spíše o tom zlém, než o dobrém. Nenechat se stresovat zlem. Na světě je přeci více dobra než zla. Ale zároveň být opatrná. Hezké, mladé děvče by mělo mít určité návyky, aby se zbytečně nevydávalo nebezpečí. V kabelce mít nějaký sprej na obranu. V noci se vyhnout temným a osamělým místům. Večer nechodit po tiché ulici v klapajících botech. Prostě mít určité návyky, které tě mohou ochránit v případě, že by tě někdo opravdu obtěžoval. Někdy je pak nejlepší prostě utéct. Popovídej si i s dalšími ženami, jak se chrání, co pro svou základní ochranu dělají. Špatní lidé se vyskytují vždy. Ale není jich zase až tolik. b) Máš-li strach, popros vždy anděla strážného, ať jde s Tebou. On Tě ochrání. Choď vědomě s ním. On s Tebou je a rád vezme na sebe službu, o kterou ho prosíš. Nakonec jsme všichni v rukách Božích, které jsou laskavé, milující a něžné. Proto je v Bibli tolikrát napsáno: Nebojte se! Jednoduše řečeno. Strach máme. Ale je důležité, abychom ho dokázali vnímat, ale nežili v nějaké stísněnosti, mučivých obavách. Takový mírný strach, který ovládáme, a který nám někde v hloubi připomíná, že se nemáme vystavovat zbytečnému nebezpečí, je OK. Každý má tu svou hranici strachu nastavenu. Jeden se moc nebojí, druhý je více bázlivý. A oba dva typy lidí se musí učit žít. c) Pokud bys měla i přes tyto rady nějaký mučivý a dlouhotrvající strach, který se nedá ovládat, pak by asi bylo třeba poradit se s dobrým psychologem či zkušeným knězem. PS. A sny? Nech je být. Je jasné, že se ti zdá o tom, o čem často přemýšlíš. Přemýšlej třeba o tom, jak bys chlapa praštila, kopla atd. Pak se ti možná bude zdát o tom, jak vítězíš nad surovcem:))

© redakce (25.03.2013 07:27)
Ahoj Verčo, plakátový speciál zatím v plánu není. Pokud by byl, objeví se informace v dostatečném předstihu. Hezký den! P.

© redakce (25.03.2013 07:58)
Ahoj Tin, mailovou adresu ti rády pošleme, ale musíš nám napsat do redakce svůj mail - stačí sem do vzkazů, zveřejňovat ho nebudeme. P.

© P. Jan Balík (26.03.2013 10:35)
Milá tazatelko, všechny takovéto zprávy jsou hloupost nad hloupost. Autoři jsou buď psychicky nemocní nebo zneužívají lidskou dobrotu či těží z lidské naivity. Takže, takové zprávy je nejlepší vůbec nečíst. Je to škoda času. A máš-li nyní nějaké obavy, řekni to andělu strážnému ať Ti pomůže a už se tím nezabývej. Nakonec jsme všichni v rukách Božích, které jsou laskavé, milující a něžné.

© redakce (25.03.2013 07:56)
Ahoj Miriam, Svatému otci určitě pošleme blahopřání a přání od redakce i čtenářek, stejně jako ukázkové číslo. ;-) P.

© redakce (25.03.2013 07:47)
Milá..., pokud je ti mezi dvanácti a šestnácti lety, není třeba se těmito stavy znepokojovat. To, co prožíváš, je ve tvém věku úplně normální. Zničehonic přijde změna nálady, přepadnou tě pocity vlastní bezvýznamnosti a neschopnosti. Když se člověk začíná měnit, pracuje hodně psychika a tohle všechno k dospívání patří. Není to nic špatného, negativního, když najednou nevíš, proč se ti chce brečet, smát, jsi naštvaná. S postupujícím věkem tyto nálady odezní a ustálí se. Snaž se jim nepoddávat, pořád si připomínej, že jsi skvělá holka, i když ti to přijde v té chvíli jako hloupost. Zkus se něčím zabavit, i když se ti nechce. Ideální je jít třeba někomu pomoct (vždycky je dost možností), díky tomu na chvíli zapomeneš na sebe a na své nálady. Myslíme na tebe, přejeme krásné svátky! P.