© redakce (10.06.2013 07:36)
Ahoj Katko, víra je krásný vztah s Bohem, který musíme pořád prohlubovat a pracovat na něm (modlitbou, četbou Písma a duchovní literatury, prožívánímbohoslužeb, účastí na různých setkáních atd.). Je dobře, že na svého kamaráda myslíš v modlitbě, budeme na něho pamatovat i my! Krásné dny ;-) P.

© redakce (07.06.2013 13:38)
Ahoj Elizabeth, já myslím, že pokud opravdu už delší dobu vnímáš, že se svým klukem nejsi tak úplně ráda, bylo by lepší nevodit ho za nos, netrápit sebe i jeho a rozejít se s ním. Ovšem jen pokud to máš dobře rozmyšlené... Chození sice často bývá krásné, ale ne vždycky se "vydaří" a rozchod z dobrých důvodů není nic špatného. Rozhodně je to lepší a "upřímnější" než být ve vztahu, o kterém vnímáš, že není ono... A čím dřív, tím míň bude rozchod bolet. Otázkou je, co přesně a jak Tvému klukovi říct. To už asi musíš odhadnout sama, Ty sama ho znáš. Asi by nebylo dobré ho odbýt bez udání důvodu ani jakkoliv lhát nebo se vykrucovat. Pokus se mu objasnit, jak se věci mají, aniž bys zabíhala do detailů, které nejsou nutné a nechceš, aby je věděl. Snad Tě pochopí. Pokud jde o to, že se cítíš divně, že vztahy prožíváš jinak než kamarádky atd., nic si z toho nedělej. Každý jsme originál a to, co se líbí jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Někdo po chození touží, i když je mu teprve 14, někdo si rád počká do 25 let...někdo se i v 15 rád tulí k rodičům a kamarádkám, a tím spíš pak ke svému klukovi, někdo si raději s tím, s kým chodí, povídá a chodí na procházky bez nějakých vřelých fyzických projevů. Všechno má svůj čas a u každého člověka i vztahu ten čas nastává někdy jindy. Já být Tebou bych se nebála nesnažit se teď nějakou dobu žádný vztah začínat, věnovala bych se jiným věcem, poznávala líp sebe a připravovala se na to, až budu připravená na opravdový vztah. Rozhodně to nebude promarněný čas a navíc Ti dá prostor, aby se Tvoje zranění z předchozích chození uzdravily a utřídila sis, co vlastně chceš. Ať se Ti to povede :-) + Marta

© P. Jan Balík (06.06.2013 07:04)
Milá Mariano, přípravy na svatbu jsou různého druhu. Záleží na tom, odkud jsi a co se v tvém okolí nabízí. Většinou se sejdete párkrát s knězem a pak s nějakým manželským párem. Pokud je někdo ze snoubenců nepokřtěný, příprava na to bere ohled. Nepokřtěnému je totiž třeba vysvětlit, co je manželství (např. nerozlučnost) a také jaké závazky na sebe bere katolický partner (např. křest dětí, výchova dětí v katolické víře apod.). Katolický partner si tyto své závazky musí také uvědomit. No a na závěr se pak žádá biskup o dovolení sňatku s nepokřtěným. O přípravách na manželství se můžeš informovat na webu diecéze - centra pro rodinu. Super přípravy nabízí salesiánský model: http://snoubenci.ascczech.cz/ Také je dobré absolvovat kurz symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství: lpp.cz nebo www.cenap.cz

© P. Jan Balík (04.06.2013 07:29)
Milá Beruško, děkuji za dobré otázky, na které rád odpovídám. K čemu je sex? K obdarování se navzájem a k plození dětí. Ze vztahu, kdy není uzavřeno manželství, protože nejsou peníze a ještě se studuje, bude pochopitelně ze sexu vyloučeno dítě. Sexualita tady neslouží svému plnému účelu. Lidské tělo v tomto případě určitým způsobem lže - nevyjadřuje plnost sebedarování se druhé osobě. Jako by říkalo: dávám se ti a přijímám tě, ale až na možnost početí. Mimo jiné, dokud není svatba, vždy se vztah velice vrtkavý, o tom hovoří psychologové a sociologové. Lidé, kteří spolu před svatbou bydlí, když se pak vezmou, snadno se rozchází. Výzkumy hovoří že až o 50% více, než ostatní. Proč je bydlet a žít s druhým (třeba i ne intimně) rizikové? Líbil se mi jeden pohled, který jsem kdysi četl z Austrálie. Je rozdíl "být s" a "žít pro". U ženy jsou tyto dva rozměry velice blízko sebe. Žena, která žije s mužem beze svatby, snadno k němu přilne, stará se o něj, prostě žije pro něj. Kdežto u muže jsou obě skutečnosti vzdáleny. Pro muže přejít od "být s" k rouhodnutí "žít pro" vyžaduje delší cestu a hlavně: vedomě si svou manželku zvolit, získat si ji, jakoby si ji vybojovat. Dokud se pro svou ženu muž nerozhodne, je v pokušení od ní při problémech odejít. Vidíš, že důvody nejsou ani tak náboženské jako spíše lidské. Katolická církev totiž v těchto otázkách nedělá nic jiného, než že tlumočí to, co má člověk v sobě nějak vnitřně zakódováno, jakýsi etický genetický kód. Říká se tomu ve filosofii a teologii "přirozený zákon". Katolicky pokřtěný má od Krista možnost získat sílu pro život v manželství = svátost. Proto je vázán uzavřít manželství před Bohem. Má-li důvody, aby neměl svatbu v kostele, ale chce uzavřít manželství svátosné před Bohem, pak musí požádat biskupa o výjimku. Pokud katolík uzavře manželství bez svátosti, tedy bez Boží pomoci, je toto manželství neplatné a proto nemůže takový člověk, dokud manželství neuzavře platnou formou, chodit ke svátostem (smmíření a eucharistie). Není tedy z církve vyloučen, ale žije jaksi mimo zdroj Boží síly. V církvi místo má, ale svým jednáním je ochuzen o mnoho Božích darů. Milá, vůbec nejde o to někoho za sex před svatbou odsuzovat. Ale jde o pravdu o člověku, podle které se buď žije, a je to prospěšné, nebo se podle ní nežije a člověk si (snad i nevědomně) zadělává na budoucí průšvihy. Neříkám, že lidé, kteří dodrželi předmanželskou zdrženlivost, mají vše v suchu, ale v životě budou snadněji překonávat obtíže vztahu. Co ale dělat, když se tak dlouho znáte a stále nemůžete uzavřít manželství? Myslím si, že v takovém případě je třeba soustředit se na prohloubení vztahu, pracovat na tom, aby se váš vztah zkvalitňoval. Tak se buď prohloubí nebo nakonec zjistíte, že to spolu nepůjde. To se vám může podařit, dle mého, když se soustředíte společně na tři směry rozvoje: 1) Společná modlitba. 2) Intelektuální růst. 3) Podpoření vztahu - objevení široké škály rozměru vztahu. ad 1) - zařaďte na svých schůzkách společnou modlitbu a to klidně i delší a solidní (breviář, rozjímání nebo Lectio divina se sdílením, růženec, společnému čtení Písma). A hlavně se modlete vlastními slovy a povídejte si o vztahu s Bohem. ad 2) Každý vztah roste, když se o něm bavíte. Lze tedy číst společně knížky, které vás mohou v lecčems nakopnout: - Teologie těla pro začátečníky, Paulínky, West - Hranice v chození (nak. Návrat domů) - je psána dost přísně, autoři jsou evangelíci, ale je tam dost inspirací - Ani ň (Nak. Samuel) od Harrise - poznámka jako kniha výše - My dva spolu - vše jako kniha nad - Croissant, J. (2005): Žena neboli kněžství srdce. Praha: Paulínky. - také super, ale těžší od Jana Pavla II.: Mulieris dignitatem - o ženě a jeí důstojnosti atd. Leccos podnětného najdete i na: http://teologietela.paulinky.cz/ ad 3) Doporučuji vám na podzim letošního roku se přihlásit na školu partnertství, která probíhá v centrech života mládeže. Je to pár víkendů, na kterých zkušení manželé pomáhají klást si otázky o vztahu z různých pohledů. Stejně tak se pak jako další krok můžete přihlásit do dalšího kurzu - symptotermální metody. Jinak ho pořádají tyto organizace: www.lpp.cz nebo www.cenap.cz Až byste se pak rozhodli pro svatbu, více jak rok před lze absolvovat nějaký další kurz, který už připravuje přímo na manželství. Nejvýtečnější kurzy, co znám, jsou: http://snoubenci.ascczech.cz/?a=8&b=76 Pokud se můžete spolu na něčem také aktivně podílet, na nějaké činnosti pro druhé (děti, seniory, např. návštěvy nějakého domova důchodců a jen si se starými povídat atd.) jistě to bude též přínosné. Když budete takto aktivně a cíleně vztah rozvíjet, jistě vám ulehčí dobu známosti a umožní vám ji prožít jako obohacující čas, ve kterém oba dva rozvinete své osobnosti. Avšak je třeba si asi vážně položit otázku, zda mnoho dalších let je možné známost takto udržet. Možná ano, možná se ale nakonec rozhodnete uzavřít manželství uprostřed studia a pak se pokusíte na základě znalosti PPR počkat s početím miminka do ukončení školy. Ano, stojíte u otázky, která není snadná. Začít spolu žít v jednom bytě či začít spolu intimní život by bylo ale chybou, která se vám může, jak jsem psal výše, vymstít. A co se týká zdrženlivosti? Jistěže není snadné ji vybojovat. Motivací vám může být fakt, že i v manželství mohou nastat delší období, kdy je zdrženlivost nejen potřeba, ale dokonce je nutná (např. nemoc). V době známosti pomáhá, když si stanovíte hranice, kam už ne a budete si v dodržování navzájem pomáhat. Zároveň je nezbytné uchránit se takových okolností, kdy může snadno dojít k přemíře intimností - být sami přes noc jen spolu. Zde si musí umět člověk někdy prostě poručit. Ale stojí to za to. Vždyť skutečné spokojené manželství stojí na tom, že v něm žijí kvalitní lidé, kteří nejsou hříčkou svých pudů, ale jsou harmonickými bytostmi, které mají sami sebe ve své moci. Poslední tvoje otázka se týká vyloučení z církve. Musíme rozlišovat: těžký hřích a vyloučení z církve. Kdo udělá těžský hřích, ten není z církve vyloučen. Je jen v politováníhodné situaci. Potřebuje Boží milosrdenství. Vyloučení z církve je trest, který ukládá církve za zvlášť veliké těžké hříchy, aby dotyčnému ukázala, jak vážný je čin, který udělal. Jedná se např. o ženu která byla na potratu a o lékaře, který ho vykonal; o zneuctění eucharistie; svěcení na biskupa bez povolení papeže; o odpadnutí od víry...

© redakce (03.06.2013 08:08)
Ahoj Makčo, nejspíš máš na mysli dotaz z poradny ze zářijového čísla z roku 2012 s titulkem "Vyměněná kamarádka". Na webu ho nenajdeš, ale pokud bys měla zájem o toto konkrétní číslo časopisu, napiš mail na objednavky@in.cz a pošleme ti ho za 38 Kč. Hezký den a děkujeme za poděkování! ;-) P.

© redakce (03.06.2013 08:03)
Ahoj Helčo, setkání v Praze bylo letos v dubnu. Abychom dali šanci i holkám z jiných částí republiky, v blízké době žádné setkání v Praze neplánujeme. V červenci se chystáme na Dny lidí dobré vůle na Velehrad, na Katolickou charismatickou konferenci do Brna a na Národné stretnutie mládeže do Ružomberku. Zdravíme tě z redakce a přejeme, ať se ti daří! P.

© P. Jan Balík (31.05.2013 09:44)
Milá tazatelko, nejprve se ptej, zda taková četba má vůbec smysl a k čemu slouží. Stačí se jen trochu poctivě zamyslet a člověk zjistí, zda je taková četba hodnotná nebo ne, zda je čas, který se vynaloží na takovou četbu užitečně investovaný nebo ne. Já bych ji považoval za informační smog, který neslouží žádnému zkvalitňování lidské osoby, takže bych se takové četbě vyhnul. Osobně se držím hesla: nemám čas na to číst kdejaký škvár. Ale čti, to určitě. Existuje řada solidních knih, například Umíš v tom chodit a podobně. A hřích? Pokud by takové popisy sexu člověk četl, aby se tím vzrušoval a prožíval nějaké úlety do sexuálního snění, tak to jistě hřích je. Pokud jsi to četla jednou jen ze zvědavosti, tak bych v tom hřích neviděl, ale už bych to příště nečetl, a pokud bych četl takovou knížku, kde to znovu bude, tak bych ty stránky prostě a jednoduše vynechal. Takovými popisy si člověk zbytečně znečišťuje paměť a zanáší si ji jako počítač viry a zbytečnými škodlivými soubory.

© redakce (31.05.2013 09:45)
Ahoj Veru, omlouváme se, šperky zatím v e-shopu nejsou, ale měly by se tam objevit do konce příštího týdne. Tak prosím měj ještě chvilku strpení. Děkujeme za pochopení. P.

© redakce (31.05.2013 07:59)
Ahoj, jasně! Pamatujeme v modlitbě na Verču i na Tebe! celý tým IN!

© redakce (03.06.2013 15:00)
Ahoj Beruško, děkujeme za podnětné dotazy. Poprosili jsme o odpověď P. Jendu Balíka. K jednotlivým otázkám: 1) Kde v Bibli najdu napsané, že sex patří až do manželství? Nebo kde najdu, že společné žití patří taky až do manželství? První křesťané si byli vědomi všeho toho, co Pán Ježíš říkal. Dobře věděli, že se mnohdy jasně vyjadřoval v tom smyslu, že lidé sexualitu a lidskou lásku nežijí podle Boha. Je zajímavé číst jejich spisy z přelomu 1. a 2. století. „Nezcizoložíš, nezkazíš mládež, nesesmilníš, nezabiješ nenarozené ani narozené děcko.“ (Didaché II.) „Nebuď žádostivý. Žádostivost vede ke smilstvu… To vše je příčinou cizoložství.“ (Didache III) „Nesmilni, necizolož, nekaž mládež. Nezabíjej nenarozené ano narozené děti.“ (List Barnabášův XIX) „Přikazuji ti zachovávat čistotu. Do tvého srdce nevstupuj ani touha po cizí ženě ani smilstvo ani podobné špatnosti. Velmi hřešíš, činíš-li toto. Nikdy nezhřešíš, budeš-li všude myslit na svou ženu. Velmi zhřešíš, jestliže takováto žádostivost vstoupí do tvého srdce. Hřešíš, myslíš-li i na jiné špatnosti. Pro Božího služebníka je sama myšlenka na něco takového velkým hříchem. Bude-li pak někdo páchat tento hřích, připraví sobě smrt. Nuže, varuj se žádostivosti! Kde přebývá šlechetnost, tam nemůže do srdce spravedlivého člověka vstoupit hřích.“ (Hermův pastýř, I, IV) A ještě asi z druhého století List Diognetovi: „Křesťané… Jako všichni ostatní se žení a mají děti, ale novorozence neodhazují. Jejich stůl je připraven pro všechny, lože však nikoli. Mají tělo, nežijí však podle přání těla.“ Lze říci, že pod cizoložství spadá spíše žít s vdanou ženou, ženatým mužem. Tedy porušovat manželskou věrnost. Například svobodná spí s ženatým mužem. Smilstvo je vše ostatní, co porušuje čistotu lidského těla (masturbace, pornografie, sex před svatbou, homosexuální sexuální praktiky atd.). Ve Starém zákoně se jednalo o 6. a 9. přikázání. A co nám říká tedy Ježíš? Uvedu aspoň několik jeho jasných slov: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ (Mt 5,28). Význam: dívat se na ženu (muže) se žádostivostí = s touhou užít si s ní/ním jen pro své vlastní potěšení, pro ukojení svého pudu, své tělesné potřeby. Následující úryvek je super důležitý, protože v něm Ježíš cituje knihu Genezi a ukazuje na původní záměr stvořitele: „Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ (Mt 19,3-9). „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ (Mk 10,9). „Ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství…“ (Mt 15,19). A aspoň jedna citace ze sv. Pavla: "Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost (smilstvo), nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím."(Gal 5, 19-21). Ze Starého zákona se můžeme dotknout zmíněné knihy Geneze (1. kniha Mojžíšova), kde se mluví o stvoření člověka jako muže a ženy a o jejich spojení s cílem množit se (Gn 1,28; 2,24; 5.1-2). Co z toho vyplývá? Je jasné, že Pán Ježíš v žádné oblasti lidského života nezanechal úplný seznam toho, co je hřích a co není. Zároveň hovořil tak jasně, že jeho posluchačům bylo naprosto zřejmé, co je cesta Boží a co ne. Ohledně lidského těla pochopili, že k němu musí mít velikou úctu, protože je stvořeno Bohem, patří k člověku a že se jeho prostřednictvím projevuje láska (služba druhým, ale i sexualita v manželství). V lidském těle a lidské lásce začali vidět velikou hodnotu; v manželství a daru dítěte rozpoznali veliký Boží dar. Poznali, že Bůh je obhájcem lidského života, věrné lásky a lásky, která není žádostivá (nepodléhá lidskému pudu), ale je výrazem opravdové Boží lásky. Zneužívat sexualitu znamená ve svém důsledku ponižovat sebe sama a pošlapávat důstojnost druhé osoby. Dalo by se pokračovat v tomto pojednání, ale věřím, že Ti aspoň toto ukáže, že Písmo je opravdu zdrojem, ale že Písmo potřebuje, aby bylo živé v církvi, protože pak vykládá Boží slovo ten, kdo ho napsal: Duch svatý, který působil ve svatopiscích a který žije uprostřed církve. 2) Svatba venku v přírodě: Odpověď se bude věnovat katolíkům. Církevní právo stanovuje, že je to možné, a to následovně: Pokud jsou oba dva snoubneci katolíci, pak k tomu musí udělit biskup své dovolení. Důvod: svatba mezi dvěma katolicky pokřtěnými snoubenci je svátost. Proto je vhodné ji uzavírat v kostele. Pokud je jeden ze snoubenců katolík a druhý nekatolík nebo nepokřtěný, může je kněz oddat kdekoliv (Pozor: kněz může oddávat pouze na území své farnosti, pokud oddává na jiném území, musí si vyžádat dovolení.). (Na další část tvé otázky odpovíme v nejbližší době v samostatném dotazu kvůli velkému rozsahu odpovědi). Přejeme hezké dny i přes deštivé počasí. P.

© P. Jan Balík (28.05.2013 07:38)
Milá, ve Tvé otázce vidím tři části. První se týká otázky rozchodu a Boha, druhá rozchodu jako takového a třetí pojednává o tom, proč se kluci rozchází po netu. Na první otázku si myslím, že je odpovědí asi toto: každý člověk je tajemstvím. V nitru člověka se mísí tolik hlasů: kromě Božího jistě i hlas osobních přání, vysněných ideálů, ale i pokušení. Rozeznat, co opravdu říká Bůh, co pramení z našich lidských bytostí či co pochází od pokušení, není tak snadné. Proto se v sobě někdy člověk nevyzná. Nestačí se jen modlit, ale je třeba hledat rozuzlení i pomocí (kvalitních) přátel a také tzv. duchovního vedení = mít nějakého kněze či zkušenou osobu, se kterou to, co se honí člověku v hlavě, občas prodiskutuje. Ten, kdo je dobrý duchovní doprovázející, pomůže podívat se na dané myšlenky z jiné strany, usměrní či upozorní na nebezpečí omylu. Druhá otázka se týká rozchodu jako takového. Ano, většinou každý rozchod bolí. Zvlášť děvče vnímá rozchod jako prohru, zradu, zklamání v klukovi. Ale tak to úplně není. Rozchody jsou také pozitivní. Jako děvče uděláš zkušenost, poučíš se, pochopíš, že kluci nejsou jen takoví, jak hovoří, ale že mnohdy jednají sobecky. Také se naučíš na sobě pracovat a mít na kluka nároky. Možnost rozchodu je mimo jiné jasným důvodem pro dodržování předmanželské zdrženlivosti. Dokud kluk neřekne u oltáře ano, nikdy není vztah jistý. Třetí část se dotýká toho, proč se kluci rozchází po netu. Víš, děvče obvykle vkládá do vztahu sebe celou. Kluci to tak neprožívají. Oni berou vztah obvykle daleko více na lehkou váhu a teprve později se do vztahu vloží celí. Nemusí to tak být vždy, ale bývá tomu tak často. Děvče prožívá vztah daleko intenzivněji; kdežto kluk většinou prožívá intenzivně sexuální přitažlivost děvčete, ale už tak zdaleka intenzivně neprožívá vztah k ní jako osobě. Je to určité sobectví, kterému se musí kluk odnaučit. Pokud není ani ochoten říci osobně důvod rozchodu, pak je asi nevyzrálý a prozatím není vhodným mužem pro vytvoření rodiny. Musí se ještě hodně učit a na sobě a svém charakteru hodně pracovat. Pokud se Ti to stalo, pak buď ráda, že se rozešel, i když to bolí. Solidní známost, která vede k manželství, vyžaduje, aby si děvče toho svého postupně vychovávala. V čem? V tom, aby se jí naučil skutečně nezištně mít rád. A to se, jak už asi víš, nepozná z krásných slov, ale ze skutků. Známost, která se dobře prožívá a pak skončí, může být nazvána školou, kde se člověk hodně naučil pro svůj budoucí život. Hodně odvahy do života přeje P. Jenda

© redakce (27.05.2013 14:05)
Ahoj Verčo, mnozí z našich známích teď prožívají maturity, zkoušky nebo státnice, takže tyto situace prožíváme s nimi a budeme myslet také na tvého kamaráda. Napiš nám potom, jak dopadl. Držíme palce! P.

© redakce (27.05.2013 08:49)
Hóóóóóódně :)

© redakce (27.05.2013 08:33)
Ahoj Ájo, tady je odkaz: http://www.gamedesign.jp/flash/chatnoir/chatnoir.swf Ať se sestřičce hezky hraje! ;-) P.

© redakce (28.05.2013 07:44)
Ahoj, pocení samozřejmě může být samozřejmě i z nervozity, ale příčina může být i jakákoli jiná (třeba i nástup puberty). Poraď se s mamkou a pokud by se vám zdálo, že se potíš opravdu až příliš, zajdi si pro jistotu k paní doktorce. Možná máš problémy se štítnou žlázou. Důležité je dodržovat pitný režim, protože pocením ztrácí tělo hodně tekutin. P.

© redakce (27.05.2013 08:49)
Ahoj Terko, souhlasíme s tebou :) Právě připravujeme sebepoznávací témata a témata o zdraví a kráse do nejbližších čísel. Články podobného typu najdeš i na webu v rubrice Buď IN!. A na aktuální letní módní tipy se můžeš těšit v prázdninovém čísle ;-) P.

© redakce (27.05.2013 08:41)
Ahoj Aninko, tuto otázku si klade řada holek, které se chystají tampony použít poprvé, nemusíš se stydět. Tampony se zavádějí do pochvy, což je otvor mezi močovou trubicí a řitním otvorem. Naštěstí na většině balení tamponů najdeš podrobný návod, kam a jak se tampony zavádějí. A ještě rada: Pro začátek zkoušej zavést mini tampony, a to v době, kdy máš menstruaci, nejlépe dny nejsilnějšího krvácení. Tehdy tampon vklouzne nejsnadněji. P.