VloĹžit novĂ˝ pĹĂspÄvek nebo dotaz - do redakce
Evvy (8.8.2013 15:14) Ahojky do redakce, chtěla bych Vám moc pochválit nejen Vae stránky, ale předevím Vzkazovník - holky holkám a holky do redakce. Je toti moc super, e si můou mladé holky z celé republiky, co mají podobné hodnoty takto online vyměňovat svoje rady, hodnoty,....Ne váně, moc to oceňuju. Diskuse bez vulgárních uráek a napadání na úrovni. Přeji tak kvalitní práci nadále. | |
Lucka (7.8.2013 22:32) Zdravím do redakce, četla jsem si článek "NEJ... v ČR" a tam píete, e nejdelí státní hranici máme s Polskem. Podle mě (a i podle Wikipedie :-D http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_hranice_%C4%8Ce skaje to s Německe a to 810 km :-) A nebo je moné, e jsem to nějak nepochopila :-) Přeji krásné (sice a moc teplé) prázdninové dny a hodně Boího poehnání pro vechny do redakce, ta vai skvělou práci! :-) | |
© redakce (08.08.2013 09:49) Ahoj Lucko, nevím přesně, který článek a číslo časopisu jsi měla na mysli, ale pokud je ta věta opravdu uvedena takto, je tam samozřejmě chyba a omlouváme se za ni. Jsi pozorná čtenářka, jen tak dál! ;-) Děkujeme za upozornění i milé přání a přejeme i Tobě poehnané letní dny plné radosti! P. | |
Sissi (7.8.2013 12:05) Ahojky redakce, myslíte, e jetě v dnení době můe existovat taková ta láska, kdy se dva do sebe zamilují, mají svatbu, porodí děti, a ijí spolu věrně a krásně "dokud je smrt nerozdělí"? Ne váně, někdy o tom dost pochybuju, kdy vidím ty rozvody, nevěry ( kolikrát se to ani manelka nedoví ) atd. Navíc ti moji vrstevníci - nechci abych vypadala, e jen závidím:))) ale to jen jen - 14 dní líbání, osahávání, pak příjde jiná, jéé ,promiň mám jinou a rozchod. Navíc by mě zajímalo, jak se díváte na názor, e mu je "od přírody lovec", tedy nevadí mu, e má doma manelku, ale spí s deseti dalíma, protoe "mu tak velí jeho geny o zachování rodu, a navíc potřebuje uspokojit svoje sexuální potřeby". Za to ena nemůe milovat mue A, a zárověň spát s muem B, protoe je zaloena "pečovat o domov a proto je věrnějí" ne mu? Myslíte e omlouvání nevěry u mue , "protoe mu tak velí jeho sexuální pud o zachování rodu", je normální? Obstojí tenhle argument? Nebo má kadý člověk růst k ideálu věrnosti, čistého srdce, krásného vztahu na úkor např. momentálního potlačení pohlavního pudu? Děkuji | |
© redakce (08.08.2013 09:46) Ahoj Sissi, je dobře, e hledá, e se ptá. Já osobně si myslím, e taková láska existovat nejenom můe, ale e pořád existuje. Znám osobně několik takových párů, kde to takto funguje. Co je ale rozhodující? To, na čem ti dva lidé vybudují svůj vztah, jaké mají základy. Protoe bez dobrých základů se "dům ivota" snadno rozpadne při nějakém větím otřesu. Pokud se lidé snaí stavět svůj ivot na dobrých základech - vzájemné úctě, takové lásce, kdy se pro druhého rozhodnu a obětuji, pak je pravděpodobnost rozvodu daleko nií. Výzkumy také ukázaly, e nejméně se rozpadají taková manelství, kdy se manelé společně modlí. Samozřejmě, e situace je těká, stoupá počet rozvodů a mladí lidé (zvlá ti z rozpadlých rodin) mají mnohem těí budovat zdravé vztahy, protoe jim chybí vzory. Mají pokřivené hodnoty, a protoe kadý z nás po celý ivot hledáme lásku, hledají ji i oni. Často si vak pletou lásku s pouhou vání, rozkoí, vzruením. Proč? Protoe jim nikdo neukázal, co pravá láska je. Málo se mluví o tom, e láska je spojená s obětí, darováním, bolestí, odputěním, trpělivostí, věrností. ijeme ve společnosti, která bohatne, je zvyklá na "mít" a ne "dát" a jsme vedeni (médii, reklamami apod.) k sobectví. Mít vechno hned, uívat si. Není se potom čemu divit, e mui (ale pozor! i eny!) častěji střídají partnerky (partnery). Osobně si myslím, e to o lovcích, co jsi napsala, je pro mnoho lidí taková zástěrka. Myslím, e hodně lidí (i mladých) střídá partnery, protoe touí po lásce, hledají lásku, ale nejsou schopni vzdát se sami sebe pro druhého, obětovat se, přizpůsobit se. Myslí, e jsou potom v takovém vztahu astní? Nejsou. A tak se rozejdou, rozvedou a začne to celé nanovo. Do té doby, ne poznají, e ke těstí vede jenom pravá láska a ne její náhraky nebo části vytrené z celku. Ne se setkají s někým, kdo jim řekne (třeba jenom svým ivotním příkladem, nemusí to být jenom slova, která promlouvají), e pokud budou proívat pravou lásku spojenou se vzájemnou úctou a věrností, najdou i trvalé těstí. A nebudou u mít potřebu střídat partnery, "lovit". Protoe najdou to, co hledají. Moná se ti to zdá nereálné, ale neklesej na duchu. ít lásku nebylo v ádné době jednoduché, ale stojí to za to. Přejeme hodně vytrvalosti a odvahy mluvit o hodnotách, kterými ije, se svými kamarády a vrstevníky. Protoe i jeden člověk můe (s Boí pomocí) změnit svět k lepímu. P. | |
R (5.8.2013 21:48) Ahoj, mám takový "problém" :) Jak si doma prostě sednout s maminkou a říct ji, e s ní chci mluvit o svých trápeních? Jak "zajistit", aby to neskončilo u vět typu - ,,neře to, nech to být?" Jak o tom začít? Hodně mě mrzí, e to u nás doma takhle nefunguje, ale určitě to není vinou maminky! Jen jde o to, e si kadý řeí problémy s kamarády a pak to tak i vypadá a maminka o ničem (o nás) nic neví, a to mě mrzí :( Jak něco takového uskutečnit? Děkuji za nějaký návrh :) | |
© redakce (08.08.2013 09:09) Ahoj R, tvůj dotaz mě opravdu potěil - jde vidět, e ti není jedno, jaké vztahy má s maminkou a chce na nich pracovat, co je jenom dobře. Ví, někdy je to v dospívání sloitějí v tom, e máme sklony se vůči rodičům spí vymezovat ne se jich ptát na rady. Pro ty si naopak chodíme za kamarády. Je to tak jaksi přirozenějí. Pak ale přichází dalí období, a to takové, kdy oceníme i rozhovor s rodiči a jejich postřehy. Jak je ale přimět, aby nás vyslechli a neodbyli, kdy jsme je moná někdy v minulosti "odpálkovali" a li raději ven, za kamarády? Není to jednoduché a záleí to hodně na tobě a na tvé trpělivosti. Kadá maminka je trochu jiná, některá toho má víc a celý den se nezastaví, jiná je třeba nezaměstnaná nebo na mateřské dovolené a má více času. Vímej si, co mamka během dne dělá a vyhledávej společnou činnost. Kvalitní rozhovor nemusí být jenom takový, kdy v klidu sedíte, pijete čaj a mluvíte. Promluvit si s mamkou můe i při společné práci. Někdy je to i lepí, protoe, kdy se některá z vás cítí nesvá z probíraného tématu, dá se snadno změnit téma ;-) Na tvém místě bych vsadila na upřímnost. Pokus se mamince říct aspoň část z toho, co jsi nám napsala. Uč se mluvit o svých pocitech. Řekni třeba, e tě mrzí, e si vecko řeíte jenom s kamarády a e by sis někdy ráda promluvila i s ní. Nezapomeň se zmínit o tom, e to není její chyba, ale e bys jí byla občas vděčná za její názor, pohled na věc, e tě to zajímá. No a potom u zkus mluvit o svém problému. Jetě jedno: Nevzdávej se, pokud to hned nevyjde podle tvých představ! Vzájemná důvěra se buduje postupně, po krůčcích. Dríme ti palce a přejeme hezký zbytek léta! ;-) P. | |
nechápající :) (5.8.2013 12:00) Ahojky, jak se můe holka vyspat s klukem, kterýho vidí poprvé a naposled v ivotě? S někým, koho tím pádem nemá ráda, nemiluje? A jetě k tomu jsou při smyslech - nejsou pod vlivem alkoholu ani drog? A jeden z nich (v tomto případě ona) je věřící? Protoe se to stalo v mém okolí, tak mě to donutilo k hlubímu zamylení a vůbec nechápu, proč to ty lidé dělají (celkově vichni)....kdy je to potom třeba i mrzí (pokud mají aspoň trochu rozumu)... | |
© redakce (06.08.2013 20:01) Milá nechápající, v ivotě se někdy dostaneme do situací, kdy jednáme (i přes nae pevná předsevzetí) jinak, ne bychom třeba chtěli. Necháme se ovládnout vání, která je hodně silná, nebo se necháme k něčemu "vyhecovat", "zkratujeme", hledáme lásku a pleteme si ji se sexem, chceme zkusit něco nového, neznáme se natolik dobře, abychom věděli, jak nae tělo zareaguje v té či oné situaci nebo něco uděláme ze vzdoru vůči rodičům, lidem v okolí, případně se necháme ovlivnit médii (filmy, časopisy, internetem,...). Třeba má (měla) ta holka nějaký problém doma, třeba chtěla být "jako ostatní", třeba je jenom zmatená, třeba je teď překvapená sama ze sebe... Je dobře, e se ptá, co je za tím. Moností je spousta. A je pravda, e taková unáhlená rozhodnutí nás potom můou mrzet, můe nám to být líto, ale situaci, která se stala, u nezměníme. Litujeme, při zpovědi je nám odputěno, ale často nedokáeme odpustit sami sobě. A také se setkáme s nepochopením okolí, co nás můe jetě víc zatvrdit. Představ si, e bys byla na místě té holky ty. Jak bys chtěla, aby se k tobě ostatní chovali? Chtěla bys, aby se od tebe odvraceli a bavili se za tvými zády? Myslím, e ne. Pokud je to tvoje kamarádka, můe s ní promluvit o tom, e tohle podle tebe nebude cesta ke těstí nebo se k ní aspoň chovat přátelsky, tak jako dřív. Kadý chybujeme - věřící i nevěřící - a kadý máme tu "svou" oblast, v ní jsme slabí. Proto nemáme právo nikoho odsuzovat. Snad jsme ti aspoň trochu pomohli. Měj hezké dny! P. | |
Verča (3.8.2013 15:17) Ahoj, určitě se shodneme na tom, e smyslem manelství je mít děti. Proč ale potom dovolujeme mít svatbu lidem, kteří jsou u moc staří na to, aby měli děti? Nebo třeba neplodným párům? Takhle u manelství vůbec není posvátný svazek :( Nebylo by lepí zavést pravidlo, e pokud do čtyř nebo pěti let od svatby pár nemá dítě, tak je manelství zrueno? A kdo by takové pravidlo mohl zavést? | |
© P. Jan Balík (07.08.2013 08:54) Milá Verčo, děkuji za Tvou zvídavou otázku, která míří ke zcela zásadnímu pohledu na manelství. Co je cílem manelství? Manelství má od stvoření lidstva cíle dva: společenství osob a plození (výchovu) dětí. Toto jsou dva cíle, pro které manelství existuje, Bůh to tak vymyslel a tyto dva cíle nelze od sebe oddělit! Proto, aby vzniklo manelství, je třeba, aby si mu a ena slíbili vzájemnou lásku a věrnost a byli schopni (minimálně ve chvíli uzavírání manelství) sexuálního spojení. Manelé svojí vzájemnou láskou vytvářejí společenství a jednotu ivota (jsou obrazem Boha - Trojice) a jsou otevřeni odpovědnému plození dětí. Vzájemnou lásku, poklid domova, vzájemnou oporu, to manelé budují celý ivot. Plození dětí? To se řídí pravidly, které Bůh vloil do těla eny. Je období, kdy ena můe být plodná a období, kdy je neplodná. Manelé spolu mohou intimně ít pochopitelně i v době, kdy vědí, e je ena neplodná (např. má neplodné období cyklu). Proč? Protoe neplodnost nezpůsobili oni svým antikoncepčním jednáním, ale neplodnost je dána přirozeností eny - tedy vnitřním řádem stvoření. Prostě ena tak byla stvořená. Počít dítě je ale vdy také dar Boí. Ne kadý pár manelů, kteří se mají rádi a chtějí mít děti nebo jich chtějí mít více, nakonec děti má nebo jich má více. Někdy se manelům prostě počít dítě nedaří a někdy počnou tak rychle, e jsou sami překvapeni. Pokud tedy manelé ijí spolu intimně a zároveň nemohou mít děti, protoe např. má ena neplodnou fázi, ena je po přechodu, není na tom nic patného. Proč? Protoe neplodnost eny není způsobena lidmi ze sobectví (nechtějí mít děti, tak berou antikoncepci), ale prostě je způsobena fyzickou nemoností, která je dána tím, jak je ena vytvořena. Manelství tedy neztrácí na své důstojnosti i posvátnosti, kdy z nějakého důvodu manelé nemohou mít děti. Základem manelství je toti vzájemná láska a otevřenost k početí. Ale zda k početí dojde, není zdaleka tak věcí jen a jen rozhodnutí manelů. Dítě je vdy dar, vdy zázrak, vdy veliký úkol, který dostávají manelé od stvořitele. Kdy se stane, e mladí manelé chtějí mít děti a nejde jim otěhotnět, pak to pro ně bývá bolestné a proívají ve svém ivotě kří. Ale i tak má jejich manelství hodnotu a moná jim nakonec Bůh ukáe, e jejich manelství a jednota mohou být darem pro lidi i jiným způsobem, ne plozením vlastních dětí. Ale to je ji jiná otázka. (O neplodnosti a co dál viz můj článek http://www.lpp.cz/?a=8 ,číslo: prosinec 2010) | |
Della (1.8.2013 20:35) Ahoj milá redakce, chtěla bych vám dát tip na jeden rozhovor - konkrétně se spisovatelkou Michaelou Burdovou. Je mladá a píe super fantasy kníky. Myslím, e by stálo za to něco o ní vědět. Tak to jen takový tip ;) Uívejte si krásných (a někdy moná a moc) slunných dnů! ;D :) | |
Jenny (1.8.2013 19:51) Dobrý den, mám dotaz ohledně Boích trestů. Nevím toti, jak to správně chápat. Slyela jsem asi jako mnozí, e Bůh je milující Otec, ná Tatínek, netrestá nás, nechává nám svobodu volby (hřích vs dobro) atd. Zase ale kolikrát zaslechnu "to Pán Bůh ho potrestal..." atd. Take fakt nevím. Myslíte, e to tedy funguje tak, e kdy např. někomu kodím, ikanuji ho, ubliuji mu ve kole atd., tak jako "trest" mě potká např. reparát z matiky:)))? Nebo kdy se vysmívám postieným lidem, tak mi např. za 15 let najdou zhoubný nádor? Asi vichni pozorujeme, e za nějaké to"zlo" které občas pozorujeme kolem sebe, přijde na dotyčného nějaký ten jakoby "trestík" či "odplata" atd. Přesto ale nevím jak to úplně chápat. Zase se ale není dobré asi moc stresovat, typu "kdy toto udělám ,Pán Bůh mi to vrátí" atd. Děkuji. | |
© P. Jan Balík (05.08.2013 18:07) Milá Jenny, Písmo svaté jasně tvrdí, e Bůh kadého člověka miluje a chce pro něj to nejlepí. Láskyplně pečuje tedy o kadého člověka a touí, aby kadý il tak, aby po své smrti mohl proívat nebe - stálou přítomnost s Bohem, radost z toho, e si budeme moci podat ruku s Jeíem, radovat se s ním a s Marií a vemi spasenými. Zároveň víme, e člověk dostal od Boha darem svobodnou vůli - schopnost říci na základě svého vlastního rozhodnutí Ano Bohu a jeho přátelství. A nyní jsme u zdroje problémů v lidském ivotě: člověk často neříká Bohu Ano, ale jde si svou vlastní cestou, kráčí bez Boha - dělá zlo, odchází od Boího světla a postrádá Boí energii. Jakmile člověk ztrácí své spojení s Bohem, začne strádat - je to jako kdy by člověk jedl patnou stravu bez vitamínů. Kromě toho je také pravdou, e Bůh, právě protoe miluje, snaí se člověka různým způsobem povzbudit, aby ho hledal a nael. Proto se někdy mohou vyskytnout v lidské ivotě utrpení, která nakonec přivedou trpícího k víře. Stručně shrnuto: Bůh určitě netrestá tak, jak lidé říkají, to by bylo pod jeho úroveň. Ale snaí se člověka k sobě vábit, a to někdy i skrze utrpení. Ve skutečnosti si ale lidé ivot komplikují a mnoho utrpení si do něj vnáí právě tím, e jsou bez Boí lásky podvyivení. Musíme tedy říci, e v ivotě kadého člověka se setkáváme s tajemstvím Boí lásky, která se různě projevuje. Právě z tohoto důvodu ne vemu v ivotě svém nebo v ivotě druhých lidí můeme hned a snadno porozumět. | |
Verča (1.8.2013 19:15) Přeji krásné letní dny do redakce, poslední dobou řeím jednu otázku. A to ohledně větění budoucnosti atd. Ten dotaz u tu myslím dříve byl, ale i tak mi to nedá:)) Slyela jsem toti o jedné celebritě, které jetě jako malému miminku vyvětila kartářka nebo větkyně (pardon, nevím jak přesně se říká té paní:))), e bude mít v dospělosti nehodu na motorce, čeká ji vztah se enatým bohatým muem atd atd. A té celebritě se to normálně tak stalo!!! Vím, e taková jakási "síla" či jak to nazvat, co ta větkyně umí, asi není od Boha, ale i tak mi to vrtá hlavou, jak ona to prostě můe takhle vědět?! Můete mi prosím nějak vysvětlit, co je to tedy za "moc","sílu", či dokonce "vlastnost větitelky"? Moc moc mi to vrtá hlavou... Díky. | |
© redakce (06.08.2013 09:19) Milá Verčo, existují dvě monosti. Buď se jednalo o podvodnici (takových je na světě hodně), která si pouze vymýlí a náhodou jí její momentální nápad vyel. Nebo ta ena skutečně pouívala něco skrytého, sílu, která je mimo ni. Té síle říkáme zlý duch (ďábel) a větění budoucnosti a dalím podobným praktikám říkáme "okultismus" (tzn. pokud někdo pronáí větbu, předpověď - nepatří sem ale techniky, které nám říkají "kdo jsi", které popisují osobnost člověka - např. vyhodnocení psychologických testů apod.). Mnozí lidé mají strach z budoucnosti, a proto se ji pokouejí poznat. Ale okultismus není legrace a není dobré si s ním zahrávat! Nezapomínej na to, e ďábel je "lhář a otec li". A i kdy to ze začátku můe vypadat jako zábava, hra, nikdy z těchto technik nevzejde nic dobrého. I Bible tyto praktiky zakazuje (např. Dt 18, 9-13, kde se mj. píe: "...a se u tebe nevyskytne nikdo... větec obírající se větbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj...") Je to toti velmi lehký způsob, jak odvrátit nai pozornost od Jeíe, od skutečného těstí. Na druhé straně není dobré se přehnaně bát a znepokojovat. Sna se takovým zprávám nevěnovat příli pozornosti, nevyhledávej je (i kdy tě přitahují, protoe lidi nadpřirozené věci přitahovaly odpradávna). Můe se za lidi, kteří se nechali zlákat zlým duchem a za ty, kteří se nechávají ovlivnit větěním budoucnosti, modlit. Je dobré vědět, e máme nepřítele (ďábla), který nás denně různými způsoby pokouí, ale také víme, e byl jednou provdy Jeíem poraen a e Bůh je mocnějí. A se ti daří vnáet radost a pokoj do veho, co tě během následujících dnů potká. P. | |
Mája (1.8.2013 14:34) Ahoj redakce :) jen jsem chtěla napsat, e plakát Chiary Luce byl v listopadu, prohledala jsem vechna čísla a podařilo se :) Tak abysto nemusely hledat :)Vím- kadej se někdy překlepne a tak jen bych chtěla napsat, e Chiara se nenarodila 29.10.1979, ale podle mně 71 :) Prosím o modlitbu za věřící kamarádku, která jde na novou kolu, ale na příjmačkách vypadalo, e tam jsou jen zmalované fiflenky a ona doufá, e aspon jedna z nich- nebo i třeba o rok starí bude věřící :) musela se stěhovat a přijmout ted novou "maminku", take to nemá lehké :) Budeme se v nějakém čísle těit na něco o SDM nebo R13? děkuju :) | |
Ája (29.7.2013 18:06) Ahojky redakce! :) píu Vám, protoe u nevím jak dál...Jsem oficiální varhanice v jedné mení dědince. Je mi 18 let, začínala jsem v 16 po té, co jsem absolvovala dvouletý varhanický kurz v Olomouci. První se mi moc nechtělo začít s hraním v kostele, protoe jsem věděla, e je to velká zodpovědnost dělat takovou slubu, taky je to závazek a vzdaní se určitých věcí. (například kdy jsme jezdívali dřív k babičce na víkend nebo sobotní zábavy atd..). Častokrát jsem i obrečela, kdy jsem s přáteli nemohla jít někam v sobotu, protoe jsem ráno musela brzy vstávat a být schopna hrát. Věnovala jsem tomu opravdu hodně času, chodívala jsem pravidelně trénovat na hodinu a dvě,nebylo to lehké, hlavně ty začátky. Ale moc mě to bavilo, dělala jsem to opravdu ráda a s láskou pro Pána :). Nabíjelo mě to. Nejvíc mě vak mrzí, e kdy jsem začala hrát, tak lidé se kterými jsem dřív normálně vycházela, na mě začali hledat chyby co jak a kde dělám patně a někteří mi začali i házet klacky pod nohy. Mnohdy to nebylo snadné a dola jsem i třeba s pláčem domů a chtěla s tím u mockrát pratit. Měla jsem ale opravdu dobrou podporu od rodičů a pana faráře. Tak jsem se vdy snaila to přehlíet a říkala si, e si z toho nic nebudu dělat a opakovala si,e hraju pro Pána Boha. Ale u delí dobu mám bohuel trvalé neshody se sborem, ve kterém jse dřív zpívala a ve bylo v pohodě. Kdy se něco semlelo, stál při mě pan farář,který se to snail vdy spravedlivě vyřeit. Jene tento pan farář ted odeel jinam a tak si na mě začli více dovolovat. Vem holkám ve sboru je okolo 30 let a já jsem pro ně jen malá holka, která nic neumí a nemá jim co poroučet. Nikdo mě tam kvůli tomu nebere. Mrzí mě to a nevím co s tím. po té jsme dostali přechodně pana faráře z města a ted tu máme 2 týdny nového pana faráře. Právě před těmi 14 dny, kdy jsme se loučili na nedělní mi s "přechodným" panem farářem, udělali holky ze sboru vůči mě dalí podraz, který jsem opravdu nečekala. Takových podrazů u bylo bohuel a a, tohle byla třenička na dortu,která mě dorazila. snaila jsem se uklidnit,celá jsem se rozklepala,tak jsem la na chvíli ven,jeliko bylo zrovna kázání. Tam se mi udělalo patně,asi z těch nervů a začli mi téct slzy,la jsem se projít,ale bohuel u jsem to psychicky nevydrela a u se tam nevrátila a la domů. Vím, e to nebylo správné,ted mě to mrzí. Taky vím,e jsem kolikrát taky udělala mnoho chyb a ne vdy jsem se chovala správně,ale nikdy jsem sboru nedělala naschvály a snaila se s něma domluvit. Bohuel to vdy dopadlo tak, e ze mě akorát udělali troubu. Od té doby,co jsem z tama utekla, u jsem se za varhany nevrátila. nejvíc mě to mrzí hlavně kvůli pánu Bohu, taky těm vem ostatním lidem v lavicích, kteří za nic nemůou a kvůli novému panu farářovi. Nevím co mám dělat, nemám u sílu ani chu v tom pokračovat...mám pocit, e u na to nemám a strach, e to zase psychicky nezvládnu. Minulý týden za mnou přili holky ze sboru,e je to mrzí a e by chtěli abych s něma zase hrála, e je to potřeba. Kdy jsem jim řekla, e mě to taky mrzí a e si to musím vechno v hlavě urovnat a rozmyslet,vechny se do mě pustili, začaly po mě řvát a akorát jsme se vichni dohádali. Jeliko jsme malá dědinka, je tady z toho velké peklo kadý se namě dívá skrz prsty...Jsem zase za tu nejhorí,protoe s něma ted nechci hrát..do kostela proto ted radi chodím jinde...alepoň do té doby,ne se to trochu uklidní. Vím taky,e jsem tím zklamala spoustu lidí, kteří mi fandili, rodiče, pana faráře, sebe a asi i Boha...Obětovala jsem tomu spoustu času a přijde mi koda to vechno zahodit,nadruhou stranu mi teď odpadlo spoustu starostí a závazků s tím spojených. modlím se za to,abych se dokázala správně rozhodnout a aby se to dobře vyřeilo. Myslím, e ale jenom to nestačí...moc vás prosím o radu a modlitbu. PS: Krásné léto a hodně zdaru! :) | |
© Redakce (29.07.2013 22:04) ahojky Ájo, tak to je opravdu síla. Vztahy jsou nejtěí s lidmi :-) Moc ti fandíme, aby se u vás situace srovnala. Tvůj příběh poleme na posouzení někomu trochu povolanějímu, sami si s tím nevíme rady. Kadopádně, hlavu vzhůru a raduj se ze ivota, ber ho takový jaký je. Někdy je nutné věci opustit, aby byl prostor pro jiné. A třeba a se vdá, budou v nové farnosti potřebovat varhaníka a ty můe zase s radostí hrát :-) | |
M. (29.7.2013 14:08) ahoj redakce,chtěla bych se vám svěřit a poprosit o radu... u půl roku se mi líbí jeden kluk.mně je 15,jemu 19. nevadí mi to,ani mamce ne. potkali jsme se na bruslích a mně se hned zalíbil.pořád jsem se na něj dívala a zjistila jsem,e on se taky na mě dívá.potkala jsem ho jetě párkrát a pořád se na mě díval takovým tím hypnotickým pohledem. :) potom jsem se dozvěděla,e má holku,tak jsem si řekla,e na něj zapomenu. potom se tam toho jetě hodně stalo,méně podstatného (třeba,e u nemá holku asi 4 měsíce,zase jsem ho potkala atd.),ale nikdy se mi nepodařilo na něj zapomenout. minulý týden jsem jej kadý večer vídala na táboře. vdycky stál s kámoi v kolečku a otáčel se tam,kde jsem stála já,a díval se...ty hluboké pohledy nikdy nezapomenu. problém je v tom,e si mě nepřidal do přátel ani mi nikdy neřekl ahoj...třeba je jen nesmělý a čeká a začnu já...ale já si zas myslím,e začít by měl kluk...co mám dělat? | |
© redakce (29.07.2013 22:12) Ahojky EMko, to je tak trochu na pováenou. Kouká, otáčí se, a pak si tě nepřidá do přátel? Moná se rád kouká. Prostě jsou kluci, co se rádi otáči za holkama a pak pobaveně čekají, jak reagují. Mě osobně troku zarazilo, e tě hypnotizoval a měl holku. To není úplně dobrá vizitka. Mám dotaz, pokud bys s ním chodila, můe si být jistá, e stejně tak nebude mrkat na jinou, za tvými zády? Je to ve tvých rukou. Přeju ti otevřené oči a opatrné srdce. Majka | |
Mája (29.7.2013 09:47) Ahoj redakce :-) Chtěla bych se zeptat, v jakém čísle byl plakát Chiary Luce? Jinak na R13ce to bylo skvělé :-) úasně propracované a krásné nejen duchovní záitky...Měli jste dobrý nápad dávat volně časopisy, myslím, e se hnedka zvýí počet předplatitelek, i ze Slovenska. Mějte se krásně! | |
Dona (27.7.2013 18:24) Ahoj má milá redakce, mám problém. A to je moje přetrvávající zamilovanost.Chodila jsem toti dlouho s hrozně hezkým klukem. A teď mám s ním za sebou bolestný rozchod. Pořád jsem do toho kluka zamilovaná, pořád se kvůli němu trápím a vzpomínám na něj. A tak se ptám: Má cenu začínat nový vztah s novým klukem, který má o mě zájem? Ne, e by se mě ten nový nelíbil, řekla bych, e je v mnoha ohledech i "lepí" a "ikovnějí"...Ale já pořád miluji toho "starýho". Bojím se, e bych si do toho vztahu pořád promítala toho minulýho, a toho novýho nemilovala na 100%. Tedy dotaz: Myslíte, e je lepí počkat (bohuel třeba i pár let:((( ), ne mě ta zamilovanost přejde, nebo zkusit nový vztah, a násilně vyhnat z hlavy toho minulého chlapce? Díky. | |
© redakce (28.07.2013 08:16) Ahojky Dono, bohuel musím konstatovat, co je straně ohrané: Dočkej času! Moná je to staromódí a nudný, ale je to tak. Kluk se kterým jsi chodila byl jistě výjmečný - jinak bys s ním nebyla :-). Nejde jen tak zahodit vzpomínky a začít s čistým títem. Já osobně bych ,a bude mít v srdíčku větí klid. Zaplácnout bolest jiným klukem není řeení. Chodíme s klukama, protoe jsu fajne a máme je rádi. Ne proto, e potřebujeme náplast na bolavé místo, nebo zaplnit prázdnotu. A tvoje srdce bude mít místo pro jinýho kluka, dá ti samo vědět. A pozor! nepodceňuj hlavu. Ta si musí hlavně uřídit, co se stalo, a co od ivota (budoucího manela) che. Je důleítě si tyto věci ujasnit. Jinak "srdce" hledá marně a generuje chyby. Tzn.: Srdce chce to,co je příjemné a rozum to, co je důleité. Ne vechno, co je příjemné (v tuto chvíli) je i rozumné. Tak se vyvaruje dalích zklamání a nepovedených vztahů. Hodně lásky Majka St | |
Viky (25.7.2013 23:49) Ahoj, chtěla bych poprosit o modlibu za mně. Mám teď dost těké období a mám pocit, e to nezvládám.Přítele čeká těká operace.(Bohuel tohle není jediný problém co musím řeit).Také se bojím toho, e mu nedokáu být oporou, e to nezvládnu. Protoe se dlouho neuvidíme.Taky si připadím sama.Nevíte co bych měla dělat? Někdy Bůh lidi opravdu zkouí pořádně:-) | |
© Redakce (26.07.2013 00:24) Ahojky Viky, moc, moc na tebe budeme myslet. V modlitbě i při mi svaté. Majka Jetě jsem nala krásný vzkaz Papee mladým: Důvěřujte Jeíi, naslouchejte mu, jděte v jeho stopách. On nás nikdy neopoutí, ani v nejtemnějích okamicích ivota. On je nae naděje. Doufám, e povzbudí i tebe. | |
Marie (25.7.2013 10:04) ahoj, mám takový dotaz, měla jsem teď akutní zánět močového měchýře, dostala jsem na to antibiotika (biseptol), a u se cítím natěstí dobře. vím, e jste občas v kontaktu s gynekolokou, myslíte, e můu při menstruaci dál pouívat tampony? jsem na ně zvyklá, ale mamka si myslí e bych neměla, protoe by se ty infekce vracely. to já nechci, ale teď v létě si neumím představit nosit vloky a u vůbec ne celý den. díky za odpověď!! :o) | |
Strana: 1 << 49 50 51 52 53 54 55 56 57 >> 621 |