© redakce (09.09.2013 09:22)
Ahoj =)), CD kapely Reilly seženeš v e-shopu Gimel (www.gimel.cz), konkrétně na tomto odkazu: http://www.gimel.cz/index.php?search_w=reilly&p=katalog&
k=vyhl&first=1&site=default&x=0&y=0
CD kapely InSalvation se nám bohužel vypátrat nepodařilo, jediné, co mě napadá, je napsat do vzkazů na www.festivalunited.cz, třeba by některý z organizátorů festivalu United věděl, na koho se obrátit. Hodně štěstí a příjemný poslech! P.

© redakce (09.09.2013 08:50)
Ahoj Katko, to je moc krásné přání. Slyšela jsem teď moc hezkou myšlenku: aby byl mír ve světě, má se nejdřív každý z nás usmířit s tím, s kým si nerozumí. Tak se rozšíří pokoj. A představ si, kdyby to tak udělaly tisíce lidí! To už něco znamená ;-) Fandíme ti, ať vytrváš v dobrém! ;-) P.

© redakce (08.09.2013 12:58)
Ahoj eMko, dotaz dorazil v pořádku, ale byl opravdu hodně dlouhý, takže odpověď čekej během následujících dní ;-) Děkujeme za Tvoji trpělivost a přejeme krásné dny! P.

© redakce (09.09.2013 09:14)
Ahoj M., čtu si tvůj vzkaz a říkám si, že jsi vlastně šťastná holka, i když si to možná neuvědomuješ :) Protože prožívat podobné pocity čekání, napětí a příjemné nejistoty, to už mockrát v životě nezažiješ. Je to jedno z nejkrásnějších životních odbobí a za sebe říkám, že nevidím žádný důvod spěchat. Chození si ještě užiješ ažaž... ;-) Prostě se na něho dál usmívej, a pokud on sám bude chtít, osloví tě. Nech to an něm. V dnešní době dáváme my holky klukům málo příležitostí, aby se cítili jako hrdinové, dobyvatelé, prostě jako chlapi. :) Možná je to jenom takové nenápadné oťukávání, pocit, který časem odezní. A nebo taky ne. :) To poznáš. Každopádně nic neuspěchej a vychutnávej si ten hezký pocit ;-) Myslíme na tebe! P.

© redakce (09.09.2013 14:21)
Ahoj M., to je opravdu složitá situace. Já vidím řešení v tom, říct to mamince otevřeně. Až ti příště bude vyčítat, že jsi pořád na počítači, řekni jí, že bys to ráda řešila, ale že chápeš, že toho má hodně a nechceš ji moc zatěžovat. Zkus se s ní domluvit, že byste si třeba v neděli udělaly "dámskou jízdu" (krátký společný výlet nebo procházku) nebo si aspoň na chvilku spolu sedly a promluvily si. Nevím také, zda jsi věřící nebo ne, ale někdy místo sladkostí zabírá "vykřičet se nahoru" - říct Bohu o všem, co tě trápí, jak se cítíš. Nedusit to v sobě. A nebo se zkus vybít cvičením. Po něm nebudeš mít výčitky svědomí z toho, že se přejídáš, ale dobrý pocit, že jsi udělala něco pro sebe. A věř, že i návaly podrážděnosti a změny nálad patří k dospívání a časem trochu odezní. Držíme ti palce, ať všechno zvládneš! Kdybys měla další otázky nebo se potřebovala vypsat, jsme tady pro tebe. P.

© redakce (06.09.2013 17:06)
Ahoj, gratulujeme k výhře! ;-) Soutěží se samozřejmě můžeš účastnit dál, třeba se na Tebe usměje štěstí podruhé. P.

© P. Jan Balík (09.09.2013 14:04)
Milá eMko, moc děkujeme za milá slova, jsou pro nás povzbuzením, že naše práce má smysl! O odpověď jsme poprosili P. Jana Balíka - tady je: Je normální, že se člověk ptá, že mladý člověk hledá, přemýšlí, a proto se ptá, zároveň poznává druhé, a tím se obohacuje jeho život. Ale to by mělo platit nejen pro lidi mladé, ale i dospělé. Kdokoliv poctivě hledá a ptá se, ten je na cestě k Bohu a k pravdě. Máš hodně otázek, které pochopitelně souvisí s katolickou církví. Knížku, o které píšeš, neznám. Je jasné, že ne všichni katolíci se v dějinách chovali vzorně (dnes se katolíci i jiní křesťané také nechovají vždy vzorně, bohužel!). Však papež Jan Pavel II. vícekrát vyslovil omluvu za hříchy katolíků v dějinách. Ale pravdou je také to, že se velice snadno v české společnosti na katolíky hází špína, a to i ta, která se jich netýkala. Tak nějak se to "nosí" a církev je vždy takovým snadným fackovacím panákem. Skutečná historie je ale nakonec ke katolíkům daleko shovívavější, protože se lehce ukáže, kolik dobra pro lidstvo povstalo od věřících v Krista. Je o tom třeba v knize: Jak katolická církev budovala západní civilizaci. A nyní k Tvým otázkám. 1) Svatí: Všichni máme být svatí - naprosto spojeni s Pánem, dokonalí v lásce k Bohu a bližním. „Neboť toto je vůle Boží: vaše posvěcení“ (1 Sol 4,3; srov. Ef 1,4) „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48) Je to cesta na celý život. První křesťané si říkali "svatí", protože vnímali tu novost přátelství s Bohem, kterou dostali ve křtu. Ke svatosti se dochází v povolání, které člověk přijal: manželství, kněžství, vdovství atd. Každý, kdo je po smrti v nebi, je svatý. Někteří dosáhli velice vysokého stupně spojení s Bohem a stali se pro druhé vzory, inspirací, povzbuzením, že lze být svatý (například mučedníci). Takové lidi si pak věřící zvláštním způsobem připomínali. Aby z toho nebyl nakonec zmatek, papežové postupně ustanovovali pravidla, kterými se řídí proces, kdy může nakonec o někom být veřejně řečeno: ano, to je svatý člověk. 2) Anděl strážný: "Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce (Mt 18,10). Z toho církev od prvních dob usuzovala, že má jistě každý pokřtěný (a snad i nepokřtěný) svého anděla, který ho má ochraňovat a doprovázet na cestě do nebe. Modlit se k svatým, k andělu strážnému nebo k Bohu? Je to velice snadné. Pán Ježíš říká: "Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní (Mt 18,19). Mohu se spojit a modlit společně za něco s kamarádem? Ano. A proč bych se nemohl spojit s kamarádem, který je (jak doufám) v nebi či mým andělem, s Marií? Modlíme se s Marií, se svatými, s andělem strážným k Bohu Otci, od kterého jediného očekávám pomoc. Když se říká, že se modlím k Marii, k svatým, k andělu strážnému, tak to vlastně jen říká to, že s nimi rozmlouvám, prosím je, aby se oni modlili se mnou a za mě k Bohu otci. 3) Očistec: To, že takový stav existuje a že se tedy i modlíme za zemřelé, vyplývá např. z Mt 12,32 - "Nebude mu odpuštěno ani v tomto, ani v budoucím věku." Tedy i po smrti je možné nějaké očištění. Proto se ujal ihned na začátku církve zvyk, modlit se za zemřelé a tím jim pomáhat přímluvnou modlitbou. Píší o tom ti nejstarší autoři (např. Ambrož, jan Zlatoústý, Augustin...). Lidé, kteří zemřeli smíření s Bohem, ale něco jim do plnosti chybí, se ocitají ve zvláštním stavu, kterému říkáme očistec, a můžeme jim přímluvnou modlitbou pomoci. Očístec je tedy místo, kde člověk, který zemřel v přátelství s Bohem, dozrává do potřebné intenzity lásky k Bohu. 4) Zpověď: (To z té knihy je blbost.) Pán Ježíš jako Bůh má moc odpouštět hřích: "Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" (Mk 2,10) a proto ho často slyšíme, jak říká: "odpouštějí se ti hříchy!" (Mk 2,5; Lk 7,48). Tuto svou moc dal apoštolům! "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny." (Jan 20,22). Proto dnes nástupci apoštolů a jejich spolupracovníci (biskupové a kněží) mají úkol, aby lidem, kteří o to mají zájem, říkali jménem Ježíše: jsou ti odpuštěny hříchy. Neodpouští kněz či biskup, ale sám Ježíš a kněz či biskup svou osobou zastupuje, zpřítomňuje Ježíše, který odpouští. Jak to probíhá? Alespoň stručně. Předně musí mít dotyčný (pokřtěný) lítost nad svými hříchy. Bylo by Boha urážející chodit ke zpovědi a nemít lítost, nechtít se změnit. Pak přistoupí ke knězi (v kostele i jinde na vhodném místě), čte se alespoň malinko z Písma, pak kajícník vyzná své hříchy (ty, na které si po solidním zpytování svědomí vzpomene), kněz mu dá nějakou radu, kajícník poprosí Boha o odpuštění, kněz vloží ruce na hlavu kajícníka a jménem Krista mu zvěstuje dar odpuštění. 5) Růženec Je to víceméně biblická modlitba, ve které se opakují biblické verše o Marii a Otče náš. Zároveň se vždy při deseti Zdrávasech myslí na jednu událost z života Pána Ježíše. Jako bychom rozjímali nad jeho životem a nechali si to vyprávět od Marie, jeho matky, která u toho byla. Metoda je opakovací. To je často používaná metoda (dnes např. Taize, různé chvály atd.). Něco se říká, něco zpívá, opakuje a nemyslí se na to, jen to vytváří určitou kulisu, pozadí, snadnější ztišení. Na tomto pozadí se rozvíjí vlastní vnitřní modlitba - rozhovor s Ježíšem. 6) Svěcená voda Voda má v Bibli velice mnoho významů. Především je symbolem Božího života, očištění, požehnání. Církev žehná (modlí se nad ní) tu vodu, kterou používají věřící např. ke křtu nebo k dalším modlibám - třeba se modlíme v rodině za požehnání našeho domu, naší rodiny a na závěr se svěcenou vodou projde dům a pokropí se trochu jednotlivé místnosti. Naši modlitbu doprovází určitý výmluvný biblický symbol. Existuje ještě jeden výhnam svěcené vody - církev se nad ní modlí a prosí jako celek za požehnání a ochranu člověka, který ji bude pokropen, bude ji používat. Proto, když se lidé pokřižují svěcenou vodou nebo vykropí svůj byt svěcenou vodou a přitom se modlí, jejich modlitba se spojuje s modlitbou celého společenství církve a spočívá na nich Boží požehnání a ochrana před zlem. Je to zase princip společenství modlitby. Tak aspoň takto stručně k Tvým otázkám. Ptej se klidně dál. Jinak mnohé si můžeš prostudovat např. v Katechismu katolické církve.

© redakce (06.09.2013 09:48)
Ahoj yo, možná, že chyba není chyba, ale přesně tahle to má teď být. :) Hodně lidí (mě samotnou nevyjímaje) si prošlo obdobím, kdy se cítili prázdní, vyprahlí, toužili po změně, modlili se... a nic. Například blahoslavená Matka Tereza žila v takové "duchovní temnotě", kdy Boha necítila a nedokázala vnímat jeho blízkost, celé roky. Pokud se ti podaří sehnat knížku, která obsahuje její korespondenci, přečti si aspoň část. Mně osobně to hodně pomohlo. Člověk si uvědomí, že ani velcí světci neměli od Boha to, co si v té chvíli přáli, ale přesto jejich život byl nádherným svědectvím pro druhé. V této souvislosti se mluví o poušti, kde má člověk čas se nad sebou zamýšlet, a časem může zjistit, jak cenná tato životní etapa byla. Jestli chceš ale opravdu nějaké "duchovní nakopnutí", doporučuju zajet si na nějakou víkendovku na DCŽM (vybírej podle toho, kde bydlíš nebo zajeď i někam dál ;-)). Také se můžeš už dopředu přihlásit na nějakou adventní duchovní obnovu nebo na duchovní cvičení. Tyto akce jsou od toho, aby ti pomohly zorientovat se ve tvém duchovním životě a dodaly ti nové impulzy. Podívej se na www.signaly.cz/akce, třeba se tam pro tebe něco najde! Budeme rádi, když se nám ozveš, jak to dopadlo. Krásný den z redakce! P. +

© redakce (06.09.2013 09:53)
Ahoj Jani, modlitbu rádi slibujeme. Také mám osmiletý gympl, takže vím, o čem mluvíš. A kamarádka možná časem pozná, že v každém člověku je něco hezkého, jenom to někteří dokážou dobře navenek maskovat. ;-) Myslíme i na ni! O WYD a R13 tentokrát informovala jiné křesťanská média, protože IN! se připravuje s velkým časovým předstihem, takže informace ze setkání nešly zařadit do zářijového ani říjnového čísla a v listopadu už je na nějakou reportáž docela pozdě. Děkujeme za pochopení. Je to pro nás výzva propříště! P.

© P. Jan Balík (09.09.2013 08:37)
Milá tazatelko, velice rád Ti na Tvou otázku nabízím pár myšlenek, které mohou rozuzlit Tvoje obtíže. Pravá víra v Ježíše Krista je velice rozumná. Když začneš pročítat Katechismus, zjistíš, že je to tak. Katechismus totiž shrnuje základní evangelijní poselství a zároveň ho podává uceleně a rozumově uchopitelně. Kdo si myslí, že víra a rozum se rozchází, ten je ve velikém omylu. Naopak. Je to sám Bůh, který stvořil lidský rozum a dal mu velikou schopnost poznávat pravdu. Proto Církev v dějinách lidstva vždy vysoce cenila rozum a bránila rozum před různými filosofiemi, které lidský rozum umenšovaly (např. směry, které tvrdí, že rozum může promýšlet jen to, co je viditelné). Pokud se Ti tedy zdá, že jako věřící stále něco jen nesmíme, ptej se proč, otevři Katechismus a studuj. Určitě najdeš důvody, racionální, proč to či ono církev tvrdí. Kdyby totiž někdo něco zakazoval ve jménu víry, co by bylo nerozumné, pak už nejde o víru církve, ale o pověru či víru ustrnulou v osobních představách. A nyní zcela konkrétně k lidskému tělu. Stvořil ho Bůh, je tedy dobré. Ježíš se stal člověkem - měl mužské tělo. Naše lidské tělo je určeno ke zmrtvýchvstání a k životu v nebi. Křesťanství je tedy náboženství, které si váží těla. Tak proč jsou s lidským tělem a sexualitou stále takové obtíže? Možná, že stále některým lidem nedochází, že tělo je darem Božím, že vše tělesné (i sex) je svým způsobem odlesk Boží lásky, a tak se lidského těla tak nějak bojí. Ale možná, že je to způsobeno ještě něčím jiným. Lidskou zkušeností. Bible nám totiž jasně ukazuje a zkušenost to potvrzuje, že člověk po prvním hříchu je nakloněn k hříchu, že se v něm probudila síla - žádostivost (= zvrhlá touha; určitá vnitřní síla, která člověka pobádá, aby jednal proti svému rozumu, proti dobru, aby si sobecky přivlastňoval druhé osoby /např. cizí manželku/, majetek druhých). Pokud takové síle člověk povolí, jedná nejen nerozumně, ale škodlivě, stává se postupně otrokem svých nálad, vášní. Svatý Pavel hovoří o boji mezi tělem a duchem a tvrdí, že je na člověku, aby v něm zvítězil duch, což u křesťana znamená Duch svatý a jeho síla. Jedná se o jakousi harmonizaci lidského života. Proto řečtí filosofové, kteří užívali dobře svůj rozum (nebyli to křesťané) hovořili o 4 základních ctnostech – návicích: moudrost, mírnost, statečnost a spravedlnost. Užívat svého těla i těla druhého moudře = ve shodě se svou životní situací (dívka, snoubenka, manželka, lékařka); mírně = ne zbytečně, ne pouze za účelem uspokojit zvědavost (která je stejně nekonečná), ale pouze tak, jak je třeba; statečnost = dokázat ovládat svoje vnitřní touhy, často svádějící k nemoudrému a nemírnému jednání; spravedlivě = nezneužívat druhého, ale jeho těla si vážit, ctít a zachovávat intimitu osoby druhého člověka. Když to tak uvážíme, jedná se o jakousi ekologii srdce člověka. Nenechat se strhnout k jednání, které nakonec zneužívá Božího daru ve jménu sobectví. Když se vrátíme k lidskému tělu (včetně sexu), je zřejmé, že zde je člověk obzvláště křehký a velice snadno se poddává žádostivosti. Využívají toho tvůrci reklam, filmů, fotografové – vystavují lidské tělo a sex ne proto, aby ukázali Boží krásu, ale spíše proto, aby v lidech (zvláště v mužích) povzbuzovali žádostivost. Proto je v této oblasti důležité nalézt správnou míru. A to není snadné. Z řečeného tedy jasně vyplývá, že není hříchem pohled na nahotu, ale žádostivost – pokud s ní člověk víceméně souhlasí. Říká se, že střežit své oko a srdce je úkolem na celý život. A je pravdou, že je lepší si uchovat srdce čisté, než ho znečistit a pak dělat ekologické akce na jeho očistu. Proto dospělí radívají mladým více zdrženlivosti. (O tomto tématu velice pěkně pojednává Katechismu v 9. a 10. přikázání.)

© P. Jan Balík (04.09.2013 09:44)
Milá Kači, to, co jsi prožila, bylo jistě špatně. Pokud jsi to vyznala i bez podrobností ve zpovědi a předložila tak Pánu, jistě Ti odpustil. Ježíš je milosrdný a rád odpouští a tak nám dává novou sílu k správnému životu. Ve zpovědi nemusíme říkat podrobnosti a detaily našich hříchů. Avšak i když nám Bůh odpustí, nevymaže nám naše hříchy z paměti. Co tedy dělat? Když Tě kdykoliv napadne, jaké hříchy že jsi udělala, ihned v duchu řekni: Pane Ježíši, děkuji, že jsi mi odpustil. A prosím Tě, dej mi svou posilu, abych měla v příštím vztahu sílu žít správně. Svatý Petr také zhřešil, litoval a dokázal být pak naplno oddán Pánu až do konce života. Tak hodně síly.

© P. Jan Balík (04.09.2013 09:58)
Milá zvědavá, jak popisuješ svůj život, musím Ti upřímně říci: všechno špatně! Podívej se, co budeš dělat, když budeš chtít připravit kvalitní slavnostní hostinu? Zachováš určitý řád jednotlivých chodů. Nejprve aperitiv, pak předkrm, polévku, hlavní jídlo, zákusek, digestiv. To, že je jídlo za sebou takto poskládané, má svůj význam pro prožitek z jídla, pro trávení, pro dobrou pohodu u stolu atd. K tomu patří i to, že jíme u vyzdobeného stolu, s krásným ubrusem, s nějakou kytičkou na stole, s umělecky poskládanými ubrousky na talíři. Jistě, jíst můžeme i obyčejněji, ale nebude to krásná slavnostní hostina, ale obyčejný bufík či uspěchaný pokrm bez prožitku. Můžeme také míchat chody a bude nám pak těžko od žaludku a možná i špatně i z toho dobrého jídla, ale splácaného. Jak chceš prožít svůj život? Jako krásnou slavnostní hostinu nebo jako obyčejný ušmudlaný bufík či chceš vše "zplácat", aby ti z toho bylo špatně? Láska je natolik krásná a zásadní záležitost našeho života, že stojí za to, naučit se, jaký má svůj řád. Rada je tedy zcela konkrétní: žít intimně se svým chlapcem, jak popisuješ, nebo s ním za rok bydlet bez svatby, lásce škodí a je to pochopitelně vážný hřích. Máš dobré rodiče, když ti řekli, že se jim to nelíbí. Dnes už i psychologové ví, že ze společného bydlení před svatbou vznikají manželství, která se velice rychle a častěji rozvádějí. Víš, přivést někoho k víře prostřednictvím těžkého hříchu, nevím, nevím. Asi to moc nepůjde. Je někdy obtížné pochopit, proč jednat podle evangelia. Doporučuji ke studiu: www.teologietela.paulinky.cz Co tedy dělat? Určitě zajdi ke zpovědi, aby ti Pán odpustil a dal novou sílu k odvaze začít život nově a správně. Vysvětli svému chlapci, proč s ním nechceš spát a snažte se někam zajít na kurs partnerství, který připravují od podzimu diecézní centra pro mládež. Tam se dozvíte o tom, jak se žije pravá slavnostní láska. Bude to sice těžké a náročné, ale pokud tvůj chlapec vytrvá i přesto, můžete začít znovu a společně vstupovat do tajů lásky. Pokud odejte a nechá tě, netrap se. Šlo mu pak asi více o tvé tělo než o tebe. Před časem mě oslovil jeden citát od ruského pravoslavného spisovatele Florentského: "Veškeré naše lidské asketické (sebepřemáhání) snažení má za cíl krásnou osobu." A svatý Ignác hovoří o tom, že naše lidské úsilí a spolupráce s Boží milostí vede k "uspořádanému životu". A ještě otázka o svědkovi na svatbě. Protože to není kmotr, ale svědek, nemusí být ani pokřtěný. Tak hodně síly a odvahy. Budu na tebe pamatovat v modlitbě.

© redakce (02.09.2013 13:54)
Milá M., nejspíš se opravdu jedná o vyvíjející se mléčné žlázy, ale přesnou informaci by ti poskytla paní doktorka na gynekologii. My věříme tvé mamince, která ví, kolik je ti let a vidí tvůj tělesný vývoj. Pokud bys přece jenom měla obavy, domluv se s maminkou, zda by tě nevzala ke gynekoložce na preventivní prohlídku. Přejeme klidný nástup do školy a co nejméně starostí! P.

© redakce (02.09.2013 13:44)
Ahoj inko :) děkujeme za milá slova! Máme z nich opravdu radost! Doufáme, že se Ti budou líbit i další čísla. Přejeme, ať zahájíš nový školní rok s klidným srdcem a s úsměvem ;-) P.

© redakce (30.08.2013 17:48)
Ahoj Majko, pro info koukni sem, jsou tam i další odkazy :) http://www.aliancefestivalu.cz/festivaly/jesus-break

© Maruška Stejskalová (30.08.2013 09:40)
Ok :-) je to vždy měřeno na ležícím tričku. Takže 45 cm je polovina :-) Svoji ideální velikost zjistíš tak, že si položíš svoje tričko na podložku( třeba postel) a poměříš si ho. Odchylka cca 2 cm nevadí, tričko se natáhne. A pak už jen vybíráš z velké nabídky :-) přejeme ti hodně zábavy při nakupování.

© redakce (30.08.2013 17:45)
Kio, poradila jsem se u "odborníků" a prý ano. Každopádně jsem ráda, že nás čtete a IN! se vám líbí.

© Redakce (30.08.2013 09:50)
Ahojky, no my bychom si podprsenku v redakci taky místo trika nevzaly. Je to taková spíš osobní záležitost. Jak moc chci aby mě druzí okukovali a hodnotili. Dokážeme si představit Nike podprsenku na dívčím aerobiku, kde se opravdu potíš dvě hodiny a dáváš si do těla. Jestli se v tom nebudeš cítit dobře, rozhodně si ho neber jen kvůli kamarádce. Prostě jsou části těla, které je lepší mít schované. Jednou jsem slyšela takouvou zásadu: Co se ukazuje, to je k mání. Takže když ukažuješ břicho, a podprsenku, nemůžeš se divit, že bude středem pozornosti a občas si někdo i chytí. Je důležíté si nastavit hranice tak, aby ti vyhovaly. My v redakci jsme pro zajímavé triko :-) Majka

© Redakce (28.08.2013 13:05)
Katko, díky. Jsme rádi, že se ti In! líbí a pomáhá ti:-) to je pro nás to nejlepší vyznamenání. Majka

© redakce (27.08.2013 15:06)
Ahojky Silvo, může to být normální, ale také nemusí. Radíme ti zaběhnout normálně k obvodní doktroce a poradit se. Ptát se není nic špatného. Rádi bychom ti poradily hned, ale když tvůj dotaz pošleme gynekoložce, 1) bude dlouho trvat než odpoví, 2) na min. 50% řekne, že by tě musela vidět :-) takže neztrácej čas a optej se, kde to máš nejblíž :-) Majka