© redakce (04.10.2013 08:15)
Ahoj Ann, musím tě bohužel zklamat. To co se na INshopu nezobrazuje, to nemáme skladem. Je jedno, zdali se jedná o potisk, mikinu nebo cokoli jiného. Navíc, žlutý potisk "Jsem svá", jsme nikdy skladem neměli. Vybírej prosím z jiných potisků a barev, určitě se pro tebe něco najde! ;-) P.

© redakce (03.10.2013 13:48)
Ahoj Nazdárečku ;-), to, co popisuješ, může zažívat v tomto věku řada děvčat. Chápu, že to pro tebe může být hodně nepříjemné. Kluci v tomto věku se tímto způsobem většinou (nemusí to tak být vždy) snaží dívce naznačit, že se jim líbí nebo se snaží zapůsobit na své kamarády (ostatní spolužáky). Ale každý máme nárok na svůj osobní prostor. I ty máš právo spolužákovi jasně říct nebo naznačit, že je ti jeho chování nepříjemné. Určitě bych se snažila tomu spolužákovi říct, že ti to vadí. Řekni mu upřímně, že ti vadí, když se na tebe tak "lepí". Pokud by jeho "obtěžování" nepřestávalo, promluvila bych si o tom s třídní učitelkou, školním výchovným poradcem nebo s rodiči. Držíme palce, ať se ti podaří mu to vysvětlit! P.

© redakce (03.10.2013 08:00)
Ahoj :D, chápu, že to pro tebe musí být hodně těžké. Poznámky spolužáků bolí a v době dospívání dvojnásob. Řekla bych, že je to taková jejich obrana, aby si nikdo nevšímal jich. Protože i oni se v této době srovnávají sami se sebou, a to různými způsoby. Tohle je právě jeden z nich - odvést pozornost od sebe tím, že útočím na druhého. Možná bude stačit, když jim (jí, mu) po podobných poznámkách otevřeně řekneš "Já taky nekomentuju tvoji postavu, tak to prosím nedělej ani ty, není příjemné to poslouchat." Nejspíš potom zareagují zase nějakou "rádobyvtipnou" poznámkou, ale uvnitř si uvědomí, že tě to trápí. Protože si někdy ani neuvědomujeme, že druhého něčím zraňujeme, dokud nám to sám neřekne. A teď už k tomu přibírání na váze: V době dospívání se postava dívek vyvíjí a u některých dochází vlivem růstu také k tomu, že se tělo "nestíhá" zaoblit. Potřebuje prostě čas. Mám kamarádku, která v 15-ti měla stejný problém jako ty. Příliš rychle vyrostla a tělo na to nebylo připravené. Nějakou dobu trvalo, než se jí vytvořily ženské křivky. Dnes má moc hezkou plnou postavu (a myslím, že pro to ani nic nedělala, jenom tomu dala čas). I ty máš dvě možnosti. Buď přijmeš to, že se tvé tělo vyvíjí postupně a obrníš se trpělivostí (i proti poznámkách spolužáků - vždyť některé holky ti možná tvoji postavu závidí a dávají to najevo tímhle dost nevybíravým způsobem). A nebo se budeš i ty sama snažit svému tělu pomoct a rozvrhneš si jídelníček tak, abys přibrala. Pro začátek si můžeš v lékárně koupit Pangamin (jsou to v podstatě pivovarské kvasnice v tabletách, které obsahují hodně vitaminu B a podporují chuť k jídlu). Rozhodně se ale paní lékárnice zeptej na doporučené denní dávkování, protože nic se nesmí přehánět. Dále doporučuju zařadit do jídelníčku potraviny bohaté na bílkoviny - maso, mléčné výrobky, vejce, luštěniny. Sladkosti nejsou úplně ta nejlepší volba - často totiž způsobí, že přibereš pouze v oblasti břicha, kam se ti uloží tuky a zbytek těla nemá z čeho nabírat svalovou hmotu. Jíst bys měla co nejvíc pravidelně, každé 2-3 hodiny. Také nezapomínej pravidelně pít (ale ne jenom slazené limonády, spíše vodu, čaje, džusy apod.). Ohledně své hmotnosti se také můžeš poradit se svojí lékařkou. Neboj se za ní zajít a zeptat se (třeba i na to, co bys měla jíst) - budeš mít alespoň argument pro spolužáky, kdyby chtěli zase "rýpat". Každopádně jsi ve velké výhodě oproti dospělým lidem, kteří bojují s podváhou, protože máš velkou naději, že se to "spraví samo". Do té doby zkus v modlitbě Bohu říct třeba: "Pane, děkuji ti za to, žes mě tady chtěl takovou, jaká jsem. Prosím, abych se dokázala na sebe dívat tak, jako se ty díváš na mě - jako na krásnou milovanou bytost. Prosím také za spolužáky, aby se naučili mít rádi sami sebe a nemuseli si své komplexy léčit na druhých." Chce to hodně přemáhání a odvahy, ale vnitřně tě to osvobodí. Myslíme na tebe a klidně zase někdy napiš! P.

© redakce (03.10.2013 07:00)
Ahoj M., tvůj dotaz jsme odeslali odborníkovi, proto prosíme o strpení, zodpovězení může trvat trochu déle. Jakmile odpověď obdržíme, najdeš ji ve tady ve vzkazech do redakce. Děkujeme za pochopení a přejeme pokojný den! ;-) P.

© P. Jan Balík (03.10.2013 06:40)
Milá tazatelko, u evangelíků není kněžské svěcení. Proto se jejich kazatelé či faráři mohou ženit a mít rodiny. Jaký je evangelický výklad čistoty a nesesmilníš? Různý. Většinou všichni evangelíci uznávají nějaké hranice, ale pak záleží na sboru a na kazatelovi, jak přikázání vykládá. Někteří podle katolického, někteří přísněji a někteří to vidí naprosto benevolentně. V předmanželské zdrženlivosti se asi všichni shodneme, ale např. v otázce antikoncepce budou rozdíly. Moc Ti přeji, abys ve svém rozhodnutí vytrvala. Lásku je třeba pěstovat a nechat dozrávat. Kdo je ochotný pro čistý vztah něco obětovat, ten se otevírá hlubšímu prožívání lásky. Zdrženlivost před manželstvím má dopad i na věrnost v manželství.

© redakce (30.09.2013 11:06)
Ahoj Báro, na podobnou otázku (čtenářka se ptala, zda je jóga hřích) odpovídal před nedávnem P. Jenda Balík. Jeho odpověď ti ráda zprostředkovávám, snad ti pomůže se trochu zorientovat: Jóga hřích pochopitelně není. To ale neznamená, že je bezproblémová. Proč? Vznikla v prostředí, které nezná Krista. Z toho důvodu je ze začátku zajímavým cvičením, ale postupně uvádí do duchovní cesty, která vychází z úplně jiného pohledu na člověka, svět a Boha než jaký vyplývá z Bible a z toho, co nám řekl Ježíš Kristus. Proto je třeba jogínská cvičení (např. jako fyzioterapii) přijímat s velikou opatrností. Jakmile cvičitel začne kromě cviků vtahovat do komentářů a do svých proslovů nějaké názory na svět a člověka, pak je lépe taková cvičení ukončit. Řeknu to sice velice zjednodušeně, ale rozdíl v pohledu je asi tento: jóga počítá s tím, že zlo je ve své podstatě soustředěnost člověka na tělo a hmotný svět. Veškeré duchovní úsilí člověka tedy vede k překonání tělesnosti a ke spojení se s božstvem. Člověk sám svou silou pracuje na tomto konečném spojení. Člověk se soustřeďuje na sebe a svou cestu růstu. Křesťanství ukazuje nutnost spojit svůj život s Bohem a dosáhnout harmonii těla a duše, a to tím, že se člověk otevře nabídne ze strany Boha a přijme Boží sílu (milost ve křtu a svátostech), se kterou pak spolupracuje. Zlo je odmítnutí Boží lásky. Veškeré duchovní snahy (např. modlitba, ztišení) tedy vedou k dialogu s Bohem. Člověk se soustřeďuje na vztah s Bohem, který se musí projevit na vztahu lásky k druhým lidem.

© redakce (30.09.2013 12:28)
Ahoj lvice Elzo ;-), nedávno jsem slyšela myšlenku, která se týkala právě modlitby a toho, jak vlastně Bohu ne/důvěřujeme. Když se modlíme, vždycky bychom měli za naše prosby dodat "...pokud je to Tvoje vůle." Vždyť v každé modlitbě Otčenáš se modlíme "buď vůle TVÁ jako v nebi, tak i na zemi." Ne "buď vůle MÁ...= jak já chci, aby to bylo. Protože Bůh ví nejlíp (líp než my sami), co je pro nás nejlepší. Jak se říká: vidí i "za roh". ;-) To ale neznamená, aby sis nechala dávat pětky a nesnažila se. Pětka je signál, že je potřeba něco změnit - ve tvém případě třeba styl učení - tipy jak se efektivně učit najdeš třeba v listopadovém IN!u ;-)) Jasně, někdy je příčinou neúspěchu tvoje momentální nálada, chvilkové rozpoložení nebo výsledek ovlivní učitel a jeho přístup k tobě. V takovém případě může být pětka dobrou prevencí proti namyšlenosti. :) Nebo můžeš později poradit kamarádce, která bude mít podobný problém. Víš, život není jenom o pětkách a jedničkách, i když se ti to zatím může tak zdát. V životě přicházejí mnohem těžší a složitější situace - třeba když se budeš modlit, aby se uzdravil někdo blízký a on přesto zemře. Tehdy je těžké hledat v bolesti nějaký větší smysl, Boží vůli. Já se snažím si v takových situacích vždycky vybavit Ježíše na kříži. Měla jeho bolest smysl? Měla. Protože skrze bolest a utrpení přišlo radostné pokračování - vzkříšení. A tak si říkám, že každá moje bolístka i větší problémy vedou k nějakému "vzkříšení". Možná ho neuvidím hned, ale až za ty pomyslné "tři dny" ;-). Tak ti přeju, aby ses učila dívat na každý problém jako na cestu k něčemu hezčímu a většímu. Měj krásný den! P.

© redakce (25.09.2013 12:47)
Ahoj Mirko, asi tě moc nepotěšíme, ale ze zkušeností dívek a žen z našeho okolí víme, že jedinou jistotou je právě make-up (a obnovení jeho vrstvy v průběhu dne). Pokud by tě výrazně červený nos přesto moc trápil, zajdi se poradit k paní doktorce na kožní. A ještě jedno: Někdy (a v době dospívání to platí dvojnásob) vnímáme svoje nedokonalosti daleko výrazněji, než je vnímá naše okolí. Možná, že to s tvým nosem není až tak hrozné a jenom (protože ho vidíš denně v zrcadle) se na něho víc zaměřuješ. Lidé kolem tebe si ho možná ani nevšimnou a ty se kvůli tomu zbytečně trápíš. Zkus se soustředit také na to, co se ti na tobě líbí, už se poznávat a objevovat svoji krásu - vnější i vnitřní. Ať se ti to daří! Myslíme na tebe. P.

© redakce (23.09.2013 20:37)
Ahoj Anne, pokud máš nějaké svědectví, pošli nám ho na mail redakce@in.cz. Do budoucna plánujeme článek o 5. přikázání (Nezabiješ!), kam sebepoškozování spadá, takže bychom svědectví snad použili. Měj se hezky! P.

© reakce z redakce (24.09.2013 08:00)
Ahoj achjo, díky za dotaz. Na našem webu bych ti doporučila přečíst si jeden prima článek, co dělat, když se nedaří, když je prostě den "blbec":) - http://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/kdyz-je-den-blbec-nz
x.htm.
Nevím, kolik je ti let, ale pokud jsi zrovna v pubertě, tak změny nálad jsou hodně časté. Někdy je to tak, že by člověk objímal celý svět, tančil a celý září a někdy zase úplně naopak, přesně jak píšeš. A je to někdy pěkná fuška to ustát, to ti věřím. Ale i my dospěláci pořád jenom nesršíme dobrou náladou. To tak prostě je. A já osobně, když si prožiju něco špatného, bolavého, nespravedlivého, tak si pak o moc víc vážím dnů, kdy je všechno v pohodě. PS: Každý den, hned po probuzení, bych rozhodně zkusila dát pravidelnou modlitbu, ta totiž pomůže vždycky. Myslíme na tebe, klidně se zase ozvi. M.

© redakce (18.09.2013 16:14)
Katko, myslíme na tebe a věříme, že na tebe vzpomenou v modlitbě i další holky, které si to přečtou! P.

© redakce (17.09.2013 07:58)
Díky, eMko, za pozitivní odezvu. Taky jsme v redakci rády, že hledáte, že se ptáte, že o víře diskutujete. Znamená to, že vám není lhostejná, což je fajn. ;-) Krásný den! P.

© redakce (16.09.2013 15:23)
Ahoj Minnie, každý vztah na dálku je trochu krok do neznáma a záleží především na těch dvou, jak se k tomu postaví. Taky není dálka jako dálka. Něco jiného je, když udržuješ vztah s někým, kdo žije stovky nebo tisíce kilometrů daleko (v zahraničí) a něco jiného, když jsi s někým, kdo za tebou může třeba jednou za 14 dnů přijet. Velkou roli hraje při chození (nejenom ve vztazích na dálku, ale i obecně) komunikace, abyste mohli poznávat své názory, hodnoty, kterými žijete, to, jak se ten druhý chová ke svým příbuzný a známým apod. A to je u vztahů na dálku trochu nevýhoda, protože jenom slova mohou být zrádná a navíc nevidíš jednání druhého v přirozených situacích. Aby byla komunikace kvalitní, je důležitá hlavně neverbální komunikace (gesta, mimika, postoj) a tón hlasu (to se dá alespoň částečně řešit např. telefonem nebo skypem). Chatování a psaní přes internet obecně je samo o sobě dost zrádné a může způsobit, že si druhá strana vyloží něco jinak, než jsi to myslela a nebo to, že si druhého příliš zidealizuješ a v reálné situaci jsi pak nepříjemně překvapená. Navíc jsou situace, kdy si voláte nebo píšete, vždycky svým způsobem umělé, nepřirozené, takže je těžší se poznat. To všechno je potřeba zvážit. Znám páry, jejichž vztah na dálku dospěl až do manželství, ale i páry, kterým takový vztah nevyšel. Důležité je, aby překážky překonávali oba společně. Hezké zářijové dny. P.

© redakce (16.09.2013 09:51)
Ahoj M., to, zda se líbíš nebo nelíbíš nějakému klukovi, bohužel neovlivníš. Nemáš důvod se cítit jako mrcha, pokud jsi mu nějak sama nenadbíhala a nesnažila se ho sbalit kámošce za zády (to ví nejlíp tvoje svědomí). Co můžeš udělat? Promluv si s kámoškou (pokud možno) v klidu a otevřeně. Dřív, než jí to ten kluk řekne sám. A nebo i potom (pokud už jí o svých sympatiích k tobě řekl). Ale určitě spolu komunikujte! Pohádejte se, vyříkejte si to, pobrečte si spolu. Cokoli. Ale mluvte. Ona se jinak nedozví, čím se trápíš a ty nebudeš vědět, jak zareaguje, až se to dozví. Risk je zisk, říká se. Chcete to odvahu (můžeš si ji vyprosit v modlitbě, než se do rozhovoru pustíš). A upřímnost. Ta je v jakémkoli vztahu (partnerském, sourozeneckém, rodinném i kamarádském) moc důležitá. Krize do přátelského vztahu patří (hodně často naruší přátelství dvou holek kluk-tak jako ve vašem případě), ale je na vás, jak se s tím dokážete poprat a vyrovnat. Může to vaše kamarádství rozbít nebo naopak posílit, upevnit. Doufáme, že vyjde to druhé! Držíme palce! P.

© redakce (17.09.2013 11:47)
Ahoj Verčo, Ahoj, to je skvělé, že se zajímáš o to, co se učíte, a chceš se dopátrat pravdy... Co se týká Jakuba Demla, v podstatě všechno, co jsi napsala, je pravda - to pozitivní i to negativní. Jakub Deml je složitá, problematická, kontroverzní osobnost. Přesto se nepřestává řadit mezi katolicky orientované autory a tyto rysy je vidět ve většině jeho děl. Někde (zvlášť v počátcích jeho tvorby) jde cítit až františkánskou pokoru a žasnutí nad Božím stvořením (např. básnická skladba Miriam anebo sbírka Moji přátelé), jinde existenciální hrůza před smrtí, která (smrt) nakonec také hraje velkou roli v křesťanství (Hrad smrti, Tanec smrti), jinde se dočteš přímo o Demlových pocitech a některých událostech v jeho životě (Zapomenuté světlo). I jeho dílo má tedy několik pólů. Pokud bychom se ale bavily opravdu o literatuře, v současné době převládá mezi lidmi, co se literaturou hlouběji zabývají, názor, že pro samotné naše setkávání s literaturou není ani tak důležitá osobnost autora, ale samotné dílo, které čteme. Proto bych Ti doporučila si od Demla něco přečíst a udělat si obrázek o jeho tvůrčím já, za sebe můžu doporučit např. zmiňovanou Miriam, oplývající něžností a mystikou, anebo Zapomenuté světlo, hořkou zpověď nešťastného člověka, kterou významný literární vědec Roman Jakobson zařadil mezi tři nejtragičtější díla v dějinách české literatury... Pokud by ses chtěla dočíst více o tajemné osobě Jakuba Demla, můžeš sáhnout po některé knize jeho korespondencí (bylo jich vydáno několik) anebo po vzpomínkovém souboru Básník Jakub Deml v Tasově od Stanislava Vodičky...tak si budeš moct lépe vytvořit vlastní názor. Pravdou zůstává, že Jakub Deml je velmi výraznou postavou literatury 20. století a inspiroval celé další generace českých spisovatelů. Zůstává kontroverzní osobností téměř po všech stránkách, nicméně dnes už se těžko dopátráme toho, jak to skutečně všechno bylo a nakonec - do srdce člověka v konečném důsledku vidí jenom Bůh. (O dalších katolických autorech a jejich osudech se můžeš dočíst už v příštím čísle INu :-)). Marta

© redakce (16.09.2013 09:24)
Ahoj klárč, aby hřích byl hříchem, musíš vědět, že nějaké jednání je špatné, a přesto to dělat (to znamená, že kdyby ses pro masturbaci a různé s ní spojené praktiky rozhodla teď, když už víš, že to vede k sobectví a ne k lásce, už by ses z toho musela při svátosti smíření vyznat). Předtím jsi to nevěděla, takže se z toho zpovídat nemusíš. Sama ses ale přesvědčila o tom, že ne všechno, co si přečteme v různých časopisech a na internetu, musí být pro nás dobré. Je pořád potřeba hledat a ptát se. Klidně i nás v redakci, jsme tady pro tebe! Měj se moc hezky. P.

© redakce (16.09.2013 07:51)
Ahoj Katko, rozhodnutí, s kým půjdeš do vztahu, je jenom na tobě. Nenech sebou manipulovat. Myslíme na tebe! P.

© redakce (16.09.2013 07:49)
Ahojky, děkujeme za pochvalu, odkazy i za názor! Je pro nás moc důležité vědět, že to, co děláme, vás holky baví a pomáhá vám. V anketě bohužel víc možností vybrat nejde, ale díky , že jsi napsala aspoň takto ;-) Měj krásný den! P.