Máří (29.10.2013 15:30)
Dobrý den, děkuji za minulou odpověď... Já masturbuji už od dětství. nevím proč, ale dělala jsem to už ve školce. A pak to pokračovalo. Někdy ve třetí třídě nebo ve čtvrté jsem si uvědomila, že to asi není normální a snažila jsem se přestat. A sice to trvalo dlouho (někdy mi přišlo, že čím víc jsem si říkala ne, tím víc jsem to dělala), ale dokázala jsem přestat. Pak už to bylo dobrý, ani jsem si na to nevzpomněla. Asi před rokem k nám do školy přišla nějaká pani a tak nějak neurčitě se o masturbaci zmínila a já jsem pochopila, že to je asi to, co jsem dělala. Ale pořád to bylo dobré. A teď ani nevím proč jsem to udělala znovu. Je mi ze mě špatně, ale prostě se nedokážu ovládat. Nevím co mám dělat. Nikdy jsem to nikomu neřekla, tak alespoň teď mám pocit, že s tím nejsem sama... A myslím, že se díky tomu také nemodlím. I když si vzpomenu a chci se pomodlit, zase se bojím a stydím před Boha předstoupit. Chci jít ke zpovědi a pak už to neudělat... Jenomže si pamatuju, jak to bylo v té čtvrté třídě - došla jsem si ke zpovědi a když jsem to potom nevydržela, řekla jsem si, že teď už můžu, že zase až po zpovědi s tím přestanu. Jsem sama sebou tak nějak zhnusená...

Maruška (29.10.2013 12:06)
Dobrý den, je lepší modlit se již předem dané modlidby, nebo s Bohem rozmlouvat jen svými slovy?

Máří (28.10.2013 20:53)
Dobrý den, prosím o vysvětlení, co je to masturbace. Děkuji

amina (27.10.2013 19:54)
ahoj redakce.co si myslíte prosím o cvičení jógy? Je to dobré i pro křesťanku?

z redakce: odpověď pro Marii (24.10.2013 07:15)
Do redakce už dorazila odpověď od odborníka pro Marii: Milá Marie, moc děkuju za Tvou důvěru a odvahu obrátit se náš časopis se svým trápením. I když Ti to tak v tuto chvíli možná nepříjde a jak píšeš, prožíváš pocity zmatku a nejistoty a nejradši bys tady nebyla, věř, že nikdo tady na světe není jen tak náhodou - věřím, že vše má svůj smysl a každý z nás má možnost udělat tento svět lepším místem a tento dar máš i ty. Vím, že je někdy těžké vidět ty pěkné a hezké věci, které kolem Tebe určitě jsou, i tehdy, když člověku není vnitřně dobře, vím, že je to těžké, ale zkus se o to aspoň pokusit - a usmát se a poděkovat za to vždy, když něco takového objevíš - pohlazení sluníčka po tváři, rozkvetlé květiny, štěbetající vrabce, rozesmáté děti,... Bylo by moc fajn, kdyby ses se vším, co Tě trápí, dokázala svěřit nějakému blízkému člověku, kterému důvěřuješ. Pokud se na to zatím necítíš, můžeš využít možnost anonymně a zdarma zatelefonovat na Linku bezpečí (telefon 116 111), kde v atmosféře důvěry a bezpečí můžete, společně s pracovníkem na druhé straně, přijít na několik způsobů, jak ven z této nelehké situace. Věřím, že je kolem Tebe spousta lidí, kterým na Tobě záleží a mají Tě rádi. Nepíšeš, kolik Ti je let, ale je možné, že právě procházíš obdobím puberty, kdy se z dítěte pomalu stává dospělý člověk. Pro každého je toto období jinak náročné, ale důležité je, že se nemění jen tělo, ale vyvíjí se a mění i Tvé názory a vlivem těch velikých změn může být člověk někdy velmi zmatený, nešťastný, nemusí si rozumět a může prožívat velké období smutku. Je možné, že i Ty si něčím takovým procházíš, proto by bylo fajn, kdybys vyhledala nějakou odbornou pomoc ve svém okolí - nějakého psychologa nebo psychoterapeuta nebo třeba jen učitelku, které důvěřuješ a svěřila se jim s tím, co Tě trápí. Takovýto člověk by Ti tak mohl pomoci pochopit více, co se v Tobě děje a že některé pocity, které máš, můžou být v tomto období přirozené. Z toho, co jsi napsala, mám pocit, že si nedůvěřuješ a podceňuješ se - zkus to změnit a pochválit se i za sebemenší úspěch, dodávej si odvahy a uznání, každý večer si před spaním zopakuj v čem všem jsi důležitá a užitečná, co Ti jde a čím můžeš pomoci ostatním. Jsi krásná bytost, která si zaslouží být šťastná a milována. Ve svém vzkazu jsi zmínila i potíže s kamarádkou. Pokud Tě ta situace stále trápí, zkus si se svou kamarádkou promluvit, říci ji, že Tě mrzí, co se mezi Vámi stalo a vzájemně si zkuste vyříkat Vaše pocity, možná zjistíte, že to celé bylo jen zbytečné nedorozumění. Marie, držím Ti moc palce v tomto nelehkém období, opatruj se a neztrácej naději. Katka

Moucha (23.10.2013 16:46)
ahoj:) v naší třídě jsou všichni nevěřící. Já ale ano, když se dozvědeli že věřím v Boha a jsem křestanka začali si ze mě dělat legraci. Vždy když jsem je potkala na ulici začnou křičet a říkají: ty si křestan! že se nestydíš věřit v něco co není! Nebo začnou říkat: ty si ale divná! někdy řeknou:pomodli se za mě, ale víš co? když se mi nezačne dařit tak je to důkaz že jsi lhář a nic neexistuje! Už mi to docela vadí, ale nevím co jím mám nato říct. pomožte mi co mám v takové chvíli dělat? díky (předem) za odpověd :)

Terrí (23.10.2013 13:43)
Ahojky, měla bych takovou otázku - co je to a jak vzniká soucit? Dokázali byste mi na to odpověď tak, abych to pochopila? :-) Našla jsem na netu nějaké články, akorát nevím, jestli to chápu správně... Mohla bych tedy po napsání vaší odpovědi ještě reagovat a příp. se dotazovat? :-D Děkuju a mějte se krásně! :-)

čučoriedka :) (22.10.2013 21:03)
Ahojte, prečo zbožní ľudia (že taký sú, to o nich tvrdia okolie) nie sú schopní prijať ľudia, ktorí sa od ostatných líši (napr. zdravotným stavom)? Keď v Bibli je napísané, že Ježiš nikoho nijako nerozdeľoval, bol s malomocnými atď, tak prečo nie sú ako on, alebo sa o to nejakým spôsobom nesnažia? Tuším, že je to asi niečo iné, ale princíp je snáď rovnaký ... chcú byť / sú ako on, tak prečo nie sú schopní prijať niekoho, kto má nejaký ten malý hendikep, ktorý svojím spôsobom toho dotyčného nijako neobmedzuje.? Alebo snáď majú všetci "dokonalí" ľudia hľadať dokonalé náprotivky, ktorí nemajú ani "skrivený vlások"? Viete, ako to mám na mysli? :)

ája (22.10.2013 15:48)
Ahoj mám takový problém, strašně se potím a nefungujou mi ani deodoranty prostě nic a holky o mě ve třídě říkají že smrdím a já se toho chci zbavit co mám dělat? Opravdu mi nic nezabírá :(

miška (22.10.2013 10:20)
Milá redakce.mohly byste se za mne prosím pomodlit??? Jde o to,že se asi blíží zkouška a já nevím,jestli v ní obstojím.Prosím za mě a Pavla...budu Vám moc vděčná,děkuji :)

yo (21.10.2013 14:14)
Ahoj, proč se musí potkávat partneři, kteří spolu ve finále (prý) nemůžou být? A proč ho někdo potká hned a jiný ne? Jaký to má smysl, když z toho akorát bolí srdce a člověk je zklamaný? Kdo to "řídí"?

eL (20.10.2013 22:58)
Ahoj, prepáčte, že Vás s tým otravujem, ale potrebujem radu (názor inej osoby) a neviem komu by som sa mohla zveriť. Stretla som sa s jedným chlapcom (chodí na rovnakú vš ako ja), trochu sme sa rozprávali a pridal si ma facebooku. Teraz mi píše, či mám priateľa. Mám mu povedať, že priateľa nemám? (čo je aj pravda). Nechcem byť paranoidná, ale v podstate ho vôbec nepoznám a mám pocit, že on už o mne vie dosť :/ ale tak nechcem byť zas tak "neslušná" a neodpovedať mu/ prípadne ho "vyhodiť" spomedzi priateľov. Ale tak hovorím si načo to potrebuje vedieť? Je to prvé čo sa ma spýtal a dosť ma to vystrašilo... Nechcem s ním chodiť, ale zároveň ani ho"ťahať za nos" . Ale nie som ani typ, čo povie veci "na rovinu". Ja by som s ním bola celkom rada kamarátka, ale neviem, čo si mám o ňom/tom myslieť... Ja len som sa asi potrebovala "vyrozprávať " :D Tak ešte to zhrniem: Nie som si istá, či je práve najvhodnejšie hovoriť niekomu (koho tak málo poznám), či som zadaná alebo nie a jeho za priateľa nechcem (aspoň zatiaľ určite nie). Prosím Vás nezverejňujte tento príspevok, ale iba mi odpovedzte na lieglall@gmail.com Veľmi Vám (už vopred) ďakujem :)

M. (20.10.2013 20:38)
ahoj,nemáte nějaký recept na opakující se deprese? trápí mě to už několik týdnů,odrazilo se to i na známkách ve škole,a mám dojem,že se mi i kamarádi začínají vyhýbat. můžete mi poradit? děkuji.

Marie (20.10.2013 18:41)
Dobrý den milá redakce. Pomožte mi nevím co mám dělat!. Často přemýšlím jaké by to bylo, kdybych tady nebyla. Co by se stalo, kdybych prostě šla a skočila (ukončila bych svůj život). Poslední dobou mám podobné sny a často o nich přemýšlím. Můj život se hroutí. Když někdo udělá chybu a učitel na něho začne křičet, nebo mu dá poznámku, mám pocit, že je všechno jen a jen moje chyba. nebo když mi někdo řekne něco co se mě dotkne, v tu chvíli se mi začnou podlamovat kolena a chce se mi brečet. Až příjdu domů zase uvažuji jaké by to bylo beze mě. Mám, no vlastně měla jsem kamarádku se kterou jsme byly nejlepší kamarádky, něco se mezi námi stalo a já mám pocit, že je to jen moje vina. Nevím jak to mám vysvětlit, ale mám pocit, že jsem tu jen tak náhodou. ŽE se spletli a měl se místo mě narodit někdo jiný a lepší, někdo kdo tu chce být a život si užít. Já už ale nevím co mám dělat! nechci tu už dál obtěžovat a ubližovat druhé mým životem. jsem v pořádku? co v těch chvílích dělat? pomožte mi, prosím! Marie

M. (19.10.2013 21:08)
ahoj, v reakci na příspěvek Papriky mám taky zkušenost ze života :) v zásadě by se snad dalo souhlasit, že by člověk neměl být otrokem těla. jenže: jak jako, jak bych se koukala na svého muže protože masturbuje, a kdysi se jen tak vyspal s jinou holkou? jak bych se na něj mohla dívat, když nedostal "křesťanskou" výchovu? když mu nikdy nikdo neřekl že to jde i jinak...trochu se mě to osobně dotýká, můj muž je takový..teda se mnou teď ne, ale bylo by hrozně nefér soudit ho jen proto že dřív nevěděl co ví teď. to jen tak na okraj, že na nápravu není nikdy pozdě a nic není tak černobílé. třeba se budu někomu zase zdál přehnaně liberální, tak se předem omlouvám a hlavně: používejme rozum ;)

Marťa (18.10.2013 21:47)
Zdravím do redakce ;) Potřebovala bych radu.. dostala jsem za úkol od spolča vytvořit plakát na akci a nevím v jakém programu ho tvořit. Nemáte nějaký tip ? Taky budu vděčná za nějaké postřehy, jak vytvořit ten správný plakát, aby druhé oslovil :) Moc děkuju :))

Mišulee (18.10.2013 20:58)
Holky moc Vás prosím...modlete se za mě a za Pavla....nevím,kam ta cesta povede,ale prosím Vás o modlitbu,budu Vám moooc vděčná ...díky :)

Elissa (18.10.2013 18:03)
Dobrý den milá redakce, chtěla jsem se zeptat, zda bych mohla zveřejnit svůj příběh, kdy jsem bojovala s anorexií, pomohla mi hlavně víra. Myslím si, že by to mohlo některé holky zaujmout a také pomoci. Děkuji za vyjádření

Paprika (18.10.2013 11:40)
Ahojky redakce, tak mám postřeh ze života. Víte, dlouhou dobu mě štvalo, že církev považuje masturbaci za hřích. Aby všichni mohli, a já ne? Taky sem nechápala, proč proti tomu někteří tak brojí. A nyní už to chápu. Po vl. zkušenosti vím, že si na tom člověk vytvoří závislost, která se s touhou po čokoládě opravdu nedá srovnat. V časopise "Milujte se " psali, že budu "otrokem svého těla". Proč proboha?! Tuto kýčovitou frázi jsem prostě nebrala. Nyní vím, kolik pravdivého na tom bylo! To, že jste "otrokem těla" není kýčovitá fráze, ale bohužel smutný fakt. Rada? Vůbec si s tím nezačínat. Nyní s tím mám problém, ale doufám, že se toho zbavím. Jakmile tělo pozná kouzlo sexuální rozkoše, už ho bude chtít pořád. Další problém byl ten, že mě vadilo, že nemůžu spát s klukama, se kterýma zrovna chodím. Proč občas neprožít nevázané sexuální dobrodružství? Proč zase já "ta křesťanka" nesmí? Proč nic nesmím? Ale pak mi došla jedna věc. Já sama bych si chtěla nezávazně užívat, ale od svého budoucího muže očekávám, že to bude inteligentní, věrný a zdrženlivý? No chudák kluk. Já bych chtěla čisté jablko(kluk), a za to on dostane shnilou hrušku (mě)? A proto si myslím, že je důležité žít v čistotě, ne proto, že by to byl hřích, ale z lásky ke svému zatím neznámému bodoucímu muži. Dát sebe jako dar. Moji čistotu. Někdy fňukám, že nic nesmím, ale jak bych se tvářila, kdyby mě můj kluk řekl, že masturbuje, sleduje porno a kdysi dávno se "jen tak" vyspal s nějakou holkou? Nyní mám zcela jiný pohled na věc. Je to těžké, ale nepřestávám bojovat:)) Vaše věrná čtenářka.

B. B. (16.10.2013 22:53)
Ahoj redakce, potřebuji radu. Minulý školní rok jsem prožívala jedno z nejhorších období svého života - v osobním životě, ale i ve škole, malinko nad vodou mě držel jeden náš učitel, který se mi snažil pomoci a pochopit moje problémy. Přes léto na dovče a táboře se to všechno zlepšilo, ale teď už zase je škola a já cítím, že do všeho zase znova padám. Pan učitel se snaží i teď, ale předpokládám, že když neví, co se opravdu stalo, pomoct mi nedokáže. Jak s ním mám ale mluvit o útěku z domu, myšlenkách na sebevraždu a dalších hrozných pocitech? Co mu mám říct? A hlavně jak mu o tom říct? Díky, čekám na odpověď. B