© redakce (06.01.2014 13:57)
Ahoj kyselko, děkujeme za povzbuzující vzkaz, potěšila jsi nás! Také Tobě přejeme pokojný a radostný rok 2014! P.

© redakce (06.01.2014 13:55)
Ahoj jaňule, těžko říct nějaký všeobecný názor. Popravdě neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se seznámil se svým budoucím manželem/manželkou na internetové seznamce. To ale neznamená, že to není možné. Jinak už by seznamky dávno zrušili. ;-) Vždycky je dobré zaměřit se na hodnoty a priority lidí, s nimiž se seznamuješ. Kdoví? Třeba díky seznamce najdeš přátele, s kterými občas někam vyrazíš a nebo i svého budoucího manžela. Můžou ale přijít i nabídky jiné – na sex apod. To už patří k úskalím internetu. Z katolických seznamek mě napadá jenom seznamka na webu katolik.cz, ale i tady je uvedeno, že provozovatelé webu nezodpovídají za osoby, které si inzeráty podají. Takže před případnou schůzkou bych byla raději opatrnější. Člověk nikdy neví... A ještě jedna věc: Pokud jsi zoufalá z toho, že s nikým nechodíš, zkus to „hodit za hlavu“. Někdy se (zvlášť my holky a ženy) na vztah tak upneme a tolik po něm toužíme, že svou horlivostí a snahou někoho si najít všechny případné zájemce odpudíme (nezapomínej na to, že lovci jsou od přírody muži a ne ženy). Raději začni dělat něco, co tě bude bavit, najdi si nový zájem, rozvíjej vztahy s druhými lidmi a nevyhýbej se tomu vyrazit někam ven. Nezapomínej také na modlitbu – dobré je modlit se k Panně Marii - třeba každý den ráno Zdrávas s prosbou: Maria, prosím, vypros mi, ať poznám své povolání. A pokud je to manželství, ať poznám toho pravého. Myslíme na tebe. Ať se ti daří! P.

© redakce (06.01.2014 13:54)
Milá lenko, podobné otázky jsem v naší poradně řešili už mnohokrát, pokusím se na ně stručně odpovědět. 1) + 3) Ano, masturbace je hříchem, a to proti 6. přikázání (Nesesmilníš). Masturbace (sebeuspokojování nebo také autoerotika) totiž dělá z vyvolání rozkoše samoúčelnou věc, oddělenou od lásky mezi mužem a ženou. Je to v podstatě sobecká rozkoš, která odděluje člověka od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. My lidé jsme povoláni k něčemu jinému než k sobectví. Jsme povoláni k LÁSCE. Ta jediná dokáže člověka opravdu naplnit. Masturbace maximálně vytvoří závislost, které se špatně zbavuje. Ještě bych dodala definici hříchu: hřích musí být vědomý – pokud jsi nevěděla, že masturbace je špatná a proto ses z toho nezpovídala, je to v pořádku. Když ale teď víš, že sebeuspokojování není v souladu s Božím plánem, je dobré hřích vyznat ve zpovědi. Tím se dostávám ke tvé druhé otázce, na kterou už několikrát odpovídal otec Jenda Balík (takže se nemusíš vůbec bát, že bys byla jediná holka na světě, která masturbuje – naopak! Tento problém řeší spousta dívek ve tvém věku). Z jeho odpovědi vybírám: Chápu, že je ti trapně, kdybys měla říci o svém hříchu knězi, kterého třeba dobře znáš. Je to hřích, tak se za to stydíme. Je to normální. Jak to řešit? Využij příležitosti, kdy bude známý kněz mimo svou farnost a přistup ke svátosti smíření u jiného kněze, třeba ti to pomůže k odvaze říci i to, že jsi nějaké hříchy nepřiznala a že je teď přiznáváš a lituješ. Můžeš přece využít chvíle na nějakém setkání mládeže nebo na diecézním setkání mládeže před Květnou nedělí, nebo prostě i kdykoliv zajet na Centrum života mládeže. A ještě jedno. Neboj se hovořit ve zpovědi i u svého kněze otevřeně. Víš, každý kněz má takový dar od Boha, že v té zpovědnici vnímá, že je to posvátná chvíle, která se vymyká běžnému setkání mimo zpověď. Takže kněz si jistě o tobě nebude myslet kdoví co, když vyznáš poctivě své hříchy. Naopak. Bude si vážit tvé pravdivosti, bude se za tebe více modlit, abys dokázala s hříchem bojovat. A také se může stát, že právě proto, že tě zná, lépe ti poradí. Takže odvahu. Bůh je milosrdný a rád opouští. To ďábel nás uvrtá do hříchu a pak nám namlouvá, že ho nemůžeme říci, protože bychom se ztrapnili. Tak hodně odvahy a radosti v náručí milosrdného Boha. P. Jenda

© P. Jan Balík (08.01.2014 06:59)
Milá Tápající, máš dobré otázky a je vidět, že přemýšlíš. Zdraví je veliký dar. Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody". Snad bychom k tomu přidali ještě duchovní pohody. Tyto všechny oblasti se navzájem podmiňují a ovlivňují. Hřích člověka má jistě vliv i na zdraví tělesné (drogy, nevázaný sex). Žít v hádkách, nenávisti, jistě porušuje celkové zdraví. Také fyzické poruchy způsobující nemoc ovlivňují celek člověka (zlomená noha, cukrovka, psychická porucha). Správné léčení by mělo být vždy celistvé. (Vlastně se o tom dnes hodně mluví, ale v praxi se to nepraktikuje.) Nelze léčit jen nějakou nespavost či malé depky tím, že se berou prášky. Je třeba se ptát, proč tím ten a ten člověk trpí, čím je to způsobeno. Možná fyzickým vyčerpáním, možná nějakou živenou nenávistí, možná hříchem... Zcela výjimečně se může stát, že nemoc (ne jen psychická) je spojena s posedlostí ďáblem. Rozlišit, kdy to tak je, není vůbec snadné. V praxi se musí vždy pracovat týmově: zkušený kněz, odborník psychiatr, psycholog. Považovat psychicky nemocného člověka za posedlého, by bylo tedy nespravedlivé a nesmyslné. Takového člověka budeme léčit (prášky), i když víme, jak je to v tomto případě obtížné. Ideální by bylo, aby lidé nebyli léčeni jen prášky, ale aby se pečovalo o celek člověka. Pak by se jednalo o to, že by někdy řekl lékař: běžte se vyzpovídat, běžte za psychologem a pokuste se změnit vztahy ve své rodině. Stejně tak kněz mnohdy musí říci: běžte k lékaři, berte prášky. Velice zajímavě o lidech s psychickým postižením píše Jean Vanier. Jeho životní zápal pro tyto lidi je obdivuhodný. P. Jenda

© redakce (06.01.2014 13:54)
Ahoj Já, podobné stavy a nálady jsou v době dospívání normální. Co pomáhá, je zaměřit pozornost jiným směrem, než na sebe. Ve tvém okolí je určitě dost lidí, kteří potřebují s něčím pomoct nebo povzbudit. Tak hlavu vzhůru a honem do toho! Když přestaneš být sebestředný a budeš se snažit, aby byli šťastní lidé kolem tebe, bude se ti to štěstí vracet. A věřím tomu, že se potom i nějaká ta slečna najde. ;-) P.

© redakce (06.01.2014 13:53)
Ahoj Adélko, v první řadě děkujeme za tvoji otevřenost a odvahu se svěřit. Odpověď na tvůj dotaz není jednoduchá. I mezi věřícími lidmi se najdou tací, kteří odsoudí. Ale platí, že co člověk, to jiný pohled – jiné zkušenosti, povaha, jiné okolí, které ho ovlivňuje. A hlavně – to, že člověk někoho odsoudí, je především jeho problém a svědčí to o tom, že on sám je se sebou nespokojený nebo nešťastný. I když je (bude) to pro tebe těžké, neřeš zbytečně řeči druhých lidí. Řeči a odsuzující pohledy byly, jsou a budou. Důležité je ale tvoje miminko a to, abys jej přijala ty. Časem všechno odezní a lidé přestanou řešit tvůj věk. Každá „senzace“ má omezené trvání. Fandíme ti, aby se ti podařilo se nad všechny řeči povznést a uchovat si vnitřní klid a pokoj. Vždyť narození nového života je nádherný zázrak, tak si ho nenech ničím pokazit! P.

© redakce (06.01.2014 13:53)
Ahoj Zuzuna, zkus navštívit jakýkoli větší obchodní dům - teď po Vánocích budou výprodeje téměř všude. Jenom pozor na falešné slevy - vždycky přemýšlej, jestli není zboží zbytečně drahé a jestli si ho můžeš dovolit, i když je po slevě. P.

© redakce (06.01.2014 13:52)
Milá Hello!, tamponů se nemusíš bát. Nic nejde hned - i zavádění tamponů se člověk musí naučit. Všechno je to o cviku a trpělivosti. Pro začátek si kup tampony nejmenší velikosti (mini) nebo tampony s plastovým aplikátorem (Tampax) a zkoušej je zavádět v prvních dnech menstruace - v době, kdy máš nejsilnější krvácení. Ještě lepší je zkoušet zavádění po koupeli. Postup je napsaný na každém balení tamponů. Pokud to nepůjde hned, nevěš hlavu. Zkusíš to další měsíc znovu. Pokud jde o syndrom toxického šoku, je to natolik výjimečné a vzácné onemocnění, že není důvod se ho obávat, pokud budeš tampony pravidelně měnit (po 4-8 hodinách) a dbát na zvýšenou osobní hygienu během menstruace. Přejeme ti hezké lednové dny. P.

© redakce (06.01.2014 13:52)
Milá Kláro, mám pro tebe dobrou zprávu - do soutěže jsi byla jako nová předplatitelka zařazena automaticky. Losování proběhne začátkem února, tak prosíme o trpělivost. Měj hezký den! P.

© reakce z redakce (21.12.2013 15:26)
Soutěž už byla vyhodnocena a na vítězky se můžeš mrknout na našem webu. Marie http://www.in.cz/clanky/vyhodnoceni-soutezi/lis
topadova-soutez-ray.htm

© reakce z redakce (20.12.2013 18:27)
Ahoj Maruško, tak to máme radost. I celé vaší rodince přejeme krásné Vánoce. Marie

© redakce (20.12.2013 18:52)
Ahoj mariiah, asi Tě zklameme, ale opravdu nevíme. Obrátila jsem se i na kamarádku, která ví, jak se dostat k nejrůznějším filmům, ale také jsem nepochodila. Přesto za celou redakci přeji pokojné vánoční svátky Tobě i celé Tvé rodině. P.

© P. Jan Balík (20.12.2013 11:21)
Milá eMko, proč se křtí děti? Protože jim chceme dát to nejlepší. Věří-li rodiče, touží jim pochopitelně předat též víru. Bylo by asi dosti trapné, kdyby rodiče čekali až do dospělosti, jaký cizí jazyk se dítě rozhodne, že se bude učit, aby ho nenutili učit se např. anglicky. Takže rodiče jsou odpovědní za dítě, rozhodují se za něj, proto jsou zodpovědní i i za předávání víry. Proto křest už jako dítě. Kdo je pokřtěný jako miminko, pochopitelně musí jednou právě díky moudré výchově rodičů přijmout víru jako své vlastní rozhodnutí, poznat Ježíše osobně a přijmout ho do svého života vědomě. V tom bývá zádrhel, a to z mnoha důvodů. Že dříve děti umírali, ano, to byl další důvod. Ale přece i v Písmu se křtí děti (byl pokřtěn on i jeho dům, tedy i děti). Nevím, kde jsi v Písmu našla, že se o děti postará Bůh. Jediné, co víme, je to, že křest, pokud poznáme jeho důležitost, je pro spásu potřeba. Jak je to s dospělými, kteří jsou v dětství pokřtěni, ale nežijí víru? Nikdo nevidíme do nitra druhého člověka, proto nedokážeme říci, zda člověk v dětství pokřtěný, pokud žije jako pohan, hledá pravdu či nehledá. Skutečností bývá nejednou to, že ve stáří se takový člověk k Bohu vrací. Možná právě kvůli tomu daru křtu.

© redakce (20.12.2013 08:20)
Ahoj Verčo, také Tě moc zdravíme a přejeme, ať letos u jesliček najdeš pokoj, radost a lásku, které budeš moct rozdávat všem kolem sebe! :) Požehnané svátky Tobě i celé Tvé rodině! :) P.

© redakce (19.12.2013 11:07)
Ahoj ABC, o odpověď na Tvoji otázku jsme poprosili P. Jana Balíka. Tady je: K Tvé první otázce. Boží přikázání je světit neděli jako den Páně. Církevní přikázání to konkretizuje a ustanovuje, že v neděli je třeba být na mši svaté (počítá se už večerní mše v sobotu) a klid od běžné práce. Z toho vyplývá, že bychom měli v neděli dávat přednost Božím věcem, mši, duchovní četbě, odpočinku, setkání s rodinou a pokud možno omezili práci jen na minimum. Nejdříve si tedy promysli, jak trávíš běžně neděli a zda je v ní čas na Boha, odpočinek a rodinu či setkání s věřícími lidmi. Asi by nebylo správné, když bys každou neděli pracovala nebo se většinu nedělí učila. S učením mám radu: klidně se v neděli uč, ale jen chvíli a usiluj o to, aby ses učila především v sobotu. Celonedělní učení by měla být jen výjimka. A brigáda? Když jde jen o několik týdnů, proč ne. Pokud by to mělo být úplně správně, pak ti může tvůj farář dokonce práci v neděli povolit. Ale vždy bys měla být v neděli na mši. Já bych osobně neděli moc nešidil, protože je to jistě i dar Boží, že jeden den nám lidem má sloužit k jakémusi zastavení. Něco jiné jsou lidé, kteří v neděli pracovat musí a nestihnou ani mši - např. lékař, zdravotní sestra. Naštěstí ani oni to nemají každou neděli. Nebo třeba nemocný člověk, který leží v posteli. Ten za to nemůže, že nelze být na mši. Ale neděli si může připomenout např. přenosem v televizi či rádiu, modlitbou atd. Pokud by člověk zaměstnával druhé, měl by usilovat o to, aby jim práci v neděli nedával. Když jsem stavěl centrum pro mládež, dal jsem si přímo podmínku, že v neděli stavební firma pracovat nebude. A šlo to. Pokud se ti někdy stalo, že jsi nepomohla, buď v klidu. Postupně se naučíš druhým pomáhat a přestaneš se bát, že něco pokazíš. Obecně lze říci, že když vidím někoho potřebného a nevšimnu si ho, je to spíše zbabělost, prohřešek proti lásce. Aspoň zavolat záchranku je možné, ne? Ale v těchto věcech se učíme celý život, takže odvahu. Žehná P. Jenda

© redakce (18.12.2013 14:03)
Ahoj Marry, podobné otázky jsme v naší redakční poradně řešili zhruba před měsícem. Jisté je jedno: Rozhodně nejsi sama, kdo s tímto hříchem bojuje! Otec Jenda Balík radil jedné ze čtenářek toto: Neboj se hovořit ve zpovědi i u svého kněze otevřeně. Víš, každý kněz má takový dar od Boha, že v té zpovědnici vnímá, že je to posvátná chvíle, která se vymyká běžnému setkání mimo zpověď. Takže kněz si jistě o tobě nebude myslet kdoví co, když vyznáš poctivě své hříchy. Naopak. Bude si vážit tvé pravdivosti, bude se za tebe více modlit, abys dokázala s hříchem bojovat. A také se může stát, že právě proto, že tě zná, lépe ti poradí. Takže odvahu. Bůh je milosrdný a rád opouští. To ďábel nás uvrtá do hříchu a pak nám namlouvá, že ho nemůžeme říci, protože bychom se ztrapnili. Tak hodně odvahy a radosti v náručí milosrdného Boha. Myslíme na Tebe a přejeme pokojné prožití vánočních svátků Tobě i celé Tvé rodině! ;-) P.

© P. Jan Balík (17.12.2013 22:04)
Milá Maryšo, na Tvé otázky jsou docela stručné odpovědi. Pokud mladý muž chce být knězem, je třeba, aby měl přiměřené zdraví a to i psychické, byl svobodný a vystudoval teologii. Zároveň musí prožít studia v tzv. semináři - tedy musí prodělávat formaci v zařízení, kterému se říká seminář, tj. místo, kde bohoslovci žijí, studují a jsou vedeni ke kněžství. Je to takový intenzivní trénink. No a pak se musí rozhodnout biskup, že ho na kněze vysvětí. Na svěcení není právo. Mladý muž má dost času na to, aby se pro kněžství rozhodl. Víceméně 6 let. Odejít může třeba i ráno před jáhenským svěcením (pokud je bráno toto svěcení jako předstupeň kněžství, na jáhna může být svěcen i ženatý muž, ale ten se stává trvalým jáhnem a jeho svěcení na jáhna není předstupeň kněžství)). Ale od jáhenského svěcení už daroval svůj život Ježíšovi a je s ním speciálně spojen a už má vytrvávat ve věrnosti k Pánu. Od jáhenského svěcení by už odejít neměl. Pokud by kněz vyzdravil zpovědní tajemství, je v exkomunikaci, kterou může odejmout jen papež. Pokud by zhřešil v 6. přikázání, může pochopitelně dostal rozhřešení ve zpovědi, pokud lituje a nechce v tom pokračovat, jako každý jiný muž.

© redakce (17.12.2013 11:26)
Ahoj, také tě zdravíme :). Někdy bychom si přáli, abychom mohli dát jasné a přesné odpovědi a vyjmenovat seznam důvodů a ukázkových případů, ale bohužel to často nejde. Spousta věcí v životě zůstává pro nás tajemstvím a je to tak dobře. Přemýšlej - pokud by lidé věděli, že toto je jeden z důvodů rozchodu, po kterém se zase dají dohromady, proč by se tedy rozcházeli? "Vtip" je v tom, že jsme každý 100 % originál a nejde stanovit nějaká pravidla ohledně rozchodů platná pro všechny. Jediné, co platí opravdu obecně, je to, že se po rozchodu musí chtít k sobě vrátit oba - kluk i holka. Protože k lásce nemůžeme nikoho přinutit ani ho přesvědčit, aby nás měl (znovu) rád. Jinak platí, že kolik je důvodů rozchodů, tolik může být i důvodů, proč se lidé k sobě znovu vrátí. Takže nepřeberné množství. Všechny je zná jedině Bůh. Můžeme mu celou situaci odevzdat do rukou, protože On chce jediné - abychom byli šťastní. Takže nás formuje a postrkuje vpřed - někdy i skrze rozchody. Přejeme Ti, ať se nenecháš pohltit sama sebou a svými problémy, ale snažíš se také naslouchat druhým lidem. Doba adventní je k tomu dobrou příležitostí. Měj krásný předvánoční čas. ;-) P.

© P. Jan Balík (17.12.2013 09:15)
Milá eMko, katolíci vyznávají, že základní pro spásu je žít podle svého svědomí, což znamená poctivě hledat pravdu a žít podle ní. Křest je jistou cestou spásy, protože to řekl Ježíš a také základní poslání církve, jak řekl Ježíš, je hlásat evangelium a křtít. Může být spasen tedy i ten, který hledá pravdu, ale evangelium nepoznal a tedy ani o křtu nic neví. Kdo by ale poznal, že křest je důležitý a nenechal se pokřtít, ten by byl ohledně své spásy v problematické situaci. S církvemi, pokud křtí (křesťanské církve) je to podobné. Není jedno, v jaké církvi žijeme, zásadní otázka je, co poznáváme (po důkladném hledání), že odpovídá nejvíce církvi Kristově.