© redakce (06.01.2014 13:53)
Ahoj Zuzuna, zkus navštívit jakýkoli větší obchodní dům - teď po Vánocích budou výprodeje téměř všude. Jenom pozor na falešné slevy - vždycky přemýšlej, jestli není zboží zbytečně drahé a jestli si ho můžeš dovolit, i když je po slevě. P.

© redakce (06.01.2014 13:52)
Milá Hello!, tamponů se nemusíš bát. Nic nejde hned - i zavádění tamponů se člověk musí naučit. Všechno je to o cviku a trpělivosti. Pro začátek si kup tampony nejmenší velikosti (mini) nebo tampony s plastovým aplikátorem (Tampax) a zkoušej je zavádět v prvních dnech menstruace - v době, kdy máš nejsilnější krvácení. Ještě lepší je zkoušet zavádění po koupeli. Postup je napsaný na každém balení tamponů. Pokud to nepůjde hned, nevěš hlavu. Zkusíš to další měsíc znovu. Pokud jde o syndrom toxického šoku, je to natolik výjimečné a vzácné onemocnění, že není důvod se ho obávat, pokud budeš tampony pravidelně měnit (po 4-8 hodinách) a dbát na zvýšenou osobní hygienu během menstruace. Přejeme ti hezké lednové dny. P.

© redakce (06.01.2014 13:52)
Milá Kláro, mám pro tebe dobrou zprávu - do soutěže jsi byla jako nová předplatitelka zařazena automaticky. Losování proběhne začátkem února, tak prosíme o trpělivost. Měj hezký den! P.

© reakce z redakce (21.12.2013 15:26)
Soutěž už byla vyhodnocena a na vítězky se můžeš mrknout na našem webu. Marie http://www.in.cz/clanky/vyhodnoceni-soutezi/lis
topadova-soutez-ray.htm

© reakce z redakce (20.12.2013 18:27)
Ahoj Maruško, tak to máme radost. I celé vaší rodince přejeme krásné Vánoce. Marie

© redakce (20.12.2013 18:52)
Ahoj mariiah, asi Tě zklameme, ale opravdu nevíme. Obrátila jsem se i na kamarádku, která ví, jak se dostat k nejrůznějším filmům, ale také jsem nepochodila. Přesto za celou redakci přeji pokojné vánoční svátky Tobě i celé Tvé rodině. P.

© P. Jan Balík (20.12.2013 11:21)
Milá eMko, proč se křtí děti? Protože jim chceme dát to nejlepší. Věří-li rodiče, touží jim pochopitelně předat též víru. Bylo by asi dosti trapné, kdyby rodiče čekali až do dospělosti, jaký cizí jazyk se dítě rozhodne, že se bude učit, aby ho nenutili učit se např. anglicky. Takže rodiče jsou odpovědní za dítě, rozhodují se za něj, proto jsou zodpovědní i i za předávání víry. Proto křest už jako dítě. Kdo je pokřtěný jako miminko, pochopitelně musí jednou právě díky moudré výchově rodičů přijmout víru jako své vlastní rozhodnutí, poznat Ježíše osobně a přijmout ho do svého života vědomě. V tom bývá zádrhel, a to z mnoha důvodů. Že dříve děti umírali, ano, to byl další důvod. Ale přece i v Písmu se křtí děti (byl pokřtěn on i jeho dům, tedy i děti). Nevím, kde jsi v Písmu našla, že se o děti postará Bůh. Jediné, co víme, je to, že křest, pokud poznáme jeho důležitost, je pro spásu potřeba. Jak je to s dospělými, kteří jsou v dětství pokřtěni, ale nežijí víru? Nikdo nevidíme do nitra druhého člověka, proto nedokážeme říci, zda člověk v dětství pokřtěný, pokud žije jako pohan, hledá pravdu či nehledá. Skutečností bývá nejednou to, že ve stáří se takový člověk k Bohu vrací. Možná právě kvůli tomu daru křtu.

© redakce (20.12.2013 08:20)
Ahoj Verčo, také Tě moc zdravíme a přejeme, ať letos u jesliček najdeš pokoj, radost a lásku, které budeš moct rozdávat všem kolem sebe! :) Požehnané svátky Tobě i celé Tvé rodině! :) P.

© redakce (19.12.2013 11:07)
Ahoj ABC, o odpověď na Tvoji otázku jsme poprosili P. Jana Balíka. Tady je: K Tvé první otázce. Boží přikázání je světit neděli jako den Páně. Církevní přikázání to konkretizuje a ustanovuje, že v neděli je třeba být na mši svaté (počítá se už večerní mše v sobotu) a klid od běžné práce. Z toho vyplývá, že bychom měli v neděli dávat přednost Božím věcem, mši, duchovní četbě, odpočinku, setkání s rodinou a pokud možno omezili práci jen na minimum. Nejdříve si tedy promysli, jak trávíš běžně neděli a zda je v ní čas na Boha, odpočinek a rodinu či setkání s věřícími lidmi. Asi by nebylo správné, když bys každou neděli pracovala nebo se většinu nedělí učila. S učením mám radu: klidně se v neděli uč, ale jen chvíli a usiluj o to, aby ses učila především v sobotu. Celonedělní učení by měla být jen výjimka. A brigáda? Když jde jen o několik týdnů, proč ne. Pokud by to mělo být úplně správně, pak ti může tvůj farář dokonce práci v neděli povolit. Ale vždy bys měla být v neděli na mši. Já bych osobně neděli moc nešidil, protože je to jistě i dar Boží, že jeden den nám lidem má sloužit k jakémusi zastavení. Něco jiné jsou lidé, kteří v neděli pracovat musí a nestihnou ani mši - např. lékař, zdravotní sestra. Naštěstí ani oni to nemají každou neděli. Nebo třeba nemocný člověk, který leží v posteli. Ten za to nemůže, že nelze být na mši. Ale neděli si může připomenout např. přenosem v televizi či rádiu, modlitbou atd. Pokud by člověk zaměstnával druhé, měl by usilovat o to, aby jim práci v neděli nedával. Když jsem stavěl centrum pro mládež, dal jsem si přímo podmínku, že v neděli stavební firma pracovat nebude. A šlo to. Pokud se ti někdy stalo, že jsi nepomohla, buď v klidu. Postupně se naučíš druhým pomáhat a přestaneš se bát, že něco pokazíš. Obecně lze říci, že když vidím někoho potřebného a nevšimnu si ho, je to spíše zbabělost, prohřešek proti lásce. Aspoň zavolat záchranku je možné, ne? Ale v těchto věcech se učíme celý život, takže odvahu. Žehná P. Jenda

© redakce (18.12.2013 14:03)
Ahoj Marry, podobné otázky jsme v naší redakční poradně řešili zhruba před měsícem. Jisté je jedno: Rozhodně nejsi sama, kdo s tímto hříchem bojuje! Otec Jenda Balík radil jedné ze čtenářek toto: Neboj se hovořit ve zpovědi i u svého kněze otevřeně. Víš, každý kněz má takový dar od Boha, že v té zpovědnici vnímá, že je to posvátná chvíle, která se vymyká běžnému setkání mimo zpověď. Takže kněz si jistě o tobě nebude myslet kdoví co, když vyznáš poctivě své hříchy. Naopak. Bude si vážit tvé pravdivosti, bude se za tebe více modlit, abys dokázala s hříchem bojovat. A také se může stát, že právě proto, že tě zná, lépe ti poradí. Takže odvahu. Bůh je milosrdný a rád opouští. To ďábel nás uvrtá do hříchu a pak nám namlouvá, že ho nemůžeme říci, protože bychom se ztrapnili. Tak hodně odvahy a radosti v náručí milosrdného Boha. Myslíme na Tebe a přejeme pokojné prožití vánočních svátků Tobě i celé Tvé rodině! ;-) P.

© P. Jan Balík (17.12.2013 22:04)
Milá Maryšo, na Tvé otázky jsou docela stručné odpovědi. Pokud mladý muž chce být knězem, je třeba, aby měl přiměřené zdraví a to i psychické, byl svobodný a vystudoval teologii. Zároveň musí prožít studia v tzv. semináři - tedy musí prodělávat formaci v zařízení, kterému se říká seminář, tj. místo, kde bohoslovci žijí, studují a jsou vedeni ke kněžství. Je to takový intenzivní trénink. No a pak se musí rozhodnout biskup, že ho na kněze vysvětí. Na svěcení není právo. Mladý muž má dost času na to, aby se pro kněžství rozhodl. Víceméně 6 let. Odejít může třeba i ráno před jáhenským svěcením (pokud je bráno toto svěcení jako předstupeň kněžství, na jáhna může být svěcen i ženatý muž, ale ten se stává trvalým jáhnem a jeho svěcení na jáhna není předstupeň kněžství)). Ale od jáhenského svěcení už daroval svůj život Ježíšovi a je s ním speciálně spojen a už má vytrvávat ve věrnosti k Pánu. Od jáhenského svěcení by už odejít neměl. Pokud by kněz vyzdravil zpovědní tajemství, je v exkomunikaci, kterou může odejmout jen papež. Pokud by zhřešil v 6. přikázání, může pochopitelně dostal rozhřešení ve zpovědi, pokud lituje a nechce v tom pokračovat, jako každý jiný muž.

© redakce (17.12.2013 11:26)
Ahoj, také tě zdravíme :). Někdy bychom si přáli, abychom mohli dát jasné a přesné odpovědi a vyjmenovat seznam důvodů a ukázkových případů, ale bohužel to často nejde. Spousta věcí v životě zůstává pro nás tajemstvím a je to tak dobře. Přemýšlej - pokud by lidé věděli, že toto je jeden z důvodů rozchodu, po kterém se zase dají dohromady, proč by se tedy rozcházeli? "Vtip" je v tom, že jsme každý 100 % originál a nejde stanovit nějaká pravidla ohledně rozchodů platná pro všechny. Jediné, co platí opravdu obecně, je to, že se po rozchodu musí chtít k sobě vrátit oba - kluk i holka. Protože k lásce nemůžeme nikoho přinutit ani ho přesvědčit, aby nás měl (znovu) rád. Jinak platí, že kolik je důvodů rozchodů, tolik může být i důvodů, proč se lidé k sobě znovu vrátí. Takže nepřeberné množství. Všechny je zná jedině Bůh. Můžeme mu celou situaci odevzdat do rukou, protože On chce jediné - abychom byli šťastní. Takže nás formuje a postrkuje vpřed - někdy i skrze rozchody. Přejeme Ti, ať se nenecháš pohltit sama sebou a svými problémy, ale snažíš se také naslouchat druhým lidem. Doba adventní je k tomu dobrou příležitostí. Měj krásný předvánoční čas. ;-) P.

© P. Jan Balík (17.12.2013 09:15)
Milá eMko, katolíci vyznávají, že základní pro spásu je žít podle svého svědomí, což znamená poctivě hledat pravdu a žít podle ní. Křest je jistou cestou spásy, protože to řekl Ježíš a také základní poslání církve, jak řekl Ježíš, je hlásat evangelium a křtít. Může být spasen tedy i ten, který hledá pravdu, ale evangelium nepoznal a tedy ani o křtu nic neví. Kdo by ale poznal, že křest je důležitý a nenechal se pokřtít, ten by byl ohledně své spásy v problematické situaci. S církvemi, pokud křtí (křesťanské církve) je to podobné. Není jedno, v jaké církvi žijeme, zásadní otázka je, co poznáváme (po důkladném hledání), že odpovídá nejvíce církvi Kristově.

© redakce (17.12.2013 09:39)
Ahoj Er, když jsem přemýšlela, co na tuto otázku odpovědět, vzpomněla jsem si na to, co se přihodilo mně. Když se se mnou rozešel kluk, o kterém jsem si myslela, že to bude můj budoucí manžel, hrozně to bolelo. A ptala jsem se na to samé jako ty. Ještě horší rána přišla, když si brzy po našem rozchodu našel jinou holku a já byla sama - ne, že by kolem mě nebyli kluci, kteří by chtěli se mnou chodit, ale žádný z nich nebyl jako ON, všechny jsem s ním porovnávala. Něco ti ale musím prozradit - ti kluci se kolem mě začali točit právě po rozchodu, protože jsem byla tak nějak bezbranná a nešťastná. Už ne ta samostatná holka, která si nenechala s ničím pomoct. Kluci najednou ucítili příležitost, že můžou být pro někoho hrdiny už jenom tím, že si s ním povídají o jeho trápeních, že ho někam doprovodí, někam ho pozvou, aby měl radost. Hodně mi to otevřelo oči a pochopila jsem, že jsem předtím kluky svým chováním tak trochu odháněla. Poučila jsem se. Přesto zacelení ran chtělo čas, a tak jsem zůstala sama asi dva a půl roku. Ale nebyl to pro mě čas ztracený! To vůbec ne! Naopak. Dnes vidím, že díky těm dvěma a půl letům, než jsem poznala svého současného snoubence, jsem zažila spoustu skvělých akcí a navázala nová přátelství - to všechno by nejspíš nebylo, kdybych si hned po rozchodu někoho našla a (nejspíš sama víš jak to je) uzavřeli bychom se aspoň e začátku vztahu okolnímu světu (což je přirozené). Víš, pochopila jsem, že všechno v životě má svůj smysl a navíc, když věříme v Boha, víme, že by po nás nechtěl nic, co by nás neposunovalo někam dál. Rozchody jsou bolestné, ale na druhé straně i potřebné. Učí nás poznávat sama sebe, uvědomovat si, jaké hodnoty jsou pro nás důležité. Patří k životu stejně jako bolest a smrt. Ne nadarmo se říká, že co člověka nezabije, to ho posílí. Přesvědčila jsem se o tom mockrát, když jsem díky svým zážitkům z rozchodů mohla poradit několika kamarádkám, které prošly podobnými situacemi a věděly, že jim rozumím. Právě proto, že jsem si prošla něčím podobným. Ohromně to upevnilo naše přátelské vztahy. A to se přece také počítá! Nic, co nás potká, se neděje nadarmo. Ze všeho (i na první pohled bolestného a těžkého) se dá vytěžit spoustu dobrého. Chce to jen trochu času a odstup. Nikdy nevíš, kdy se co může hodit ;-). A že někteří lidé rozchod vůbec nezažijí a najdou toho pravého hned napoprvé? Možná jsou v určitém směru ochuzení. Taková věta: "Ty tomu nemůžeš rozumět, tys to nikdy nezažila," totiž někdy zabolí víc než samotný rozchod. Dospívání je o hledání. Sama sebe, svého životního partnera, své životní cesty a povolání. Ke hledání patří i to, že někdy napoprvé netrefíme správnou cestu a musíme se vrátit. To ale neznamená, že by nás i ta "špatná" cesta nemohla něčím obohatit. Možná si na ní uvědomíme něco nového, co jsme do té doby nevěděli. O sobě, o druhých. Důležité je to, co z toho vytěžíme, co si z toho odneseme. Pokud procházíš podobným obdobím, moc ti fandím a držím palce, abys dokázala všechny události svého života proměňovat. I pády jsou cestou vpřed. Myslím na Tebe! P.

© redakce (16.12.2013 11:05)
Milá Klara, nejlepší způsob, jak něco druhému povědět, je upřímně. Bez "chození kolem horké kaše". Řekni mu to přesně tak, jak jsi to napsala nám. Pokud nemáš odvahu mu to říct do očí, můžeš mu to napsat. Že ho máš ráda, ale že se zatím na žádný vztah ani flirtování necítíš, že jsi ještě hodně mladá a nechceš mu ublížit tím, že si s ním něco začneš jenom, aby nebyl zklamaný. Pokud tě má opravdu rád, pochopí to a nebude na tebe tlačit. Myslíme na tebe, klidně se zase ozvi. Pěkný zbytek adventní doby! P.

© redakce (13.12.2013 08:10)
Ahoj Jee, máme radost, že vás hlavolam baví! :) Klidně ho posílejte i dalším kamarádkám, ať si ho vyzkouší. Měj krásný den! P.

© redakce (09.12.2013 13:41)
Ahoj, zkus napsat na mail pdm@missio.cz, tam by měli vědět víc. ;-) P.

© P. Jan Balík (11.12.2013 07:48)
Milá M., píšeš nám o svých velikých obtížích. Děkujeme Ti za důvěru. Chceme Tě ujistit, že na Tebe budeme pamatovat v modlitbě, aby Ti Pán Bůh dal zakusit, že Tě má skutečně rád. Kdo prožije, že ho Bůh má rád, ten snadněji prožívá takové chvíle života, jaké nám popisuješ. Protože není snadné radit takto na dálku, doporučujeme Ti, aby sis o všem popovídala s tatínkem, třeba i s panem farářem a nebo zašla za psycholožkou. Možná i za všemi třemi. O svých těžkostech potřebuješ hovořit s lidmi, kteří mají nějakou zkušenost, aby ses v nich vyznala a zbytečně nepadala do depky. (poznámka redakce: Nemusíš mít strach, že bys byla nějak divná. Podobné pocity jako ty zažívá v době dospívání spousta holek. Jde jenom o to nestáhnout se do sebe, zapojit se třeba do příprav různých akcí, začít dělat něco navíc - třeba sport nebo si najít jiný koníček - jednoduše: chtít s takovými stavy, které tě ubíjejí, něco dělat. Protože když člověk sám nechce, je každá rada drahá. Držíme palce, abys našla odvahu k rozhovoru i ke změně! P.)

© redakce (09.12.2013 14:47)
Milá Lucia, určitě si to celé nenechávejte pro sebe. Zajdi za třídní učitelkou nebo za nějakým učitelem (učitelkou), kterému věříš a pověz mu to, co jsi napsala nám a požádej ho o pomoc. Řekni mu, aby si na něj dával větší pozor třeba během dozoru na chodbách. Protože toto jsou závažné věci, které musí řešit učitel nebo ředitel školy s rodiči toho chlapce. Myslíme na vás a věříme, že se podaří celou situaci vyřešit. P.