© redakce (15.01.2014 14:03)
Milá Míšo, zdravíme Tě z redakce a moc děkujeme za Tvá slova - je to pro nás velké povzbuzení do další práce. Jediné, co nás trchu mrzí, je, že IN! je stále většinově chápaný jako časopis určený pouze pro dospívající dívky. Přitom máme spoustu zkušeností s tím, že IN! čtou celé rodiny - rodiče, prarodiče, sourozenci holek, které jej odebírají, kněží, čtou jej vychovatelé mládeže, lidé, kteří s mladými pracují nebo je jenom zajímá, co dospívající kolem nich prožívají. A z velké části čtou IN! i kluci všeho věku. Spousta mých kamarádů vysokoškoláků si IN! každý měsíc s chutí přečte. :) Časopis může být užitečným vodítkem při výběru témat do spolča, scholy, náboženství nebo jenom k zamyšlení. Nám, které jej píšeme, už také není -náct- a přesto nás stále baví. :) Navíc ne všechny články jsou určeny v první řadě "náctiletým" slečnám, ale rozšiřují obzory lidem nejrůznějšího věku a pohlaví. Takže pokud se rozhodneš IN! objednat a číst, ať už z jakéhokoli důvodu, budeme rády, když poslouží. Kvůli tomu tady přece je. ;-) Měj se moc krásně a ještě jenou moc děkujeme za pochvalu! :) P.

© redakce (15.01.2014 13:32)
Ahoj peťko, moc tě zdravím z redakce a píšu velkým tučným písmem: NEBOJ SE. Neboj se maturity, neboj se toho, že selžeš, neboj se vyhledat pomoc (1. není to ostuda a 2. psycholog není psychiatr, takže v žádném případě nejsi blázen!). Pokud chceš, zavolej na linku důvěry na číslo 116 111. Ti lidé jsou tam kvůli tomu, aby pomáhali mladým lidem jako jsi ty s problémy, jaké řešíš ty. Volání je zdarma a anonymní. Záleží jenom na tobě, zda budeš chtít o sobě prozradit víc, aby ti mohli doporučit odbornou pomoc přímo v místě odkud voláš. A teď několik rad ode mě, jak zvládnout učení na maturitu a nehroutit se z toho. Nejdřív si uvědom, že NEMUSÍŠ všechno zvládat, nemusíš být naprosto schopná a dosahovat požadovaných výsledků. A to myslíme naprosto upřímně. Tlak školy, rodiny a vrstevníků může být velký, ale KAŽDÝ člověk má právo dělat chyby, každý člověk má právo selhat a NENÍ kvůli tomu méněcenný. Zeptej se svých učitelů, zda na vysoké škole udělali všechny zkoušky (a jedna taková zkouška je někdy horší než celá maturita, to mi věř) na první pokus. Zatímco u maturity ti učitelé pomohou, na vysoké školue tomu tak zpravidla není. Navíc máš na přípravu na zkoušku na VŠ mnohem méně času (maximálně 3 týdny) a tlak je daleko větší. Je proto dobré (pokud uvažuješ o dalším studiu), aby ses naučila neklást na sebe přehnané nároky. Důležitá informace pro Tebe: Není potřeba se učit všechno a zahlcovat si hlavu spoustou informací. Mechanické učení se látky "slovo od slova" vede ke zbytečným depkám, že "to nemám nikdy šanci zvládnout!" Důležité je naučit se vybírat podstatné informace a poznat svůj učební styl (Víš, jestli ti jde učení rychleji, když si věci opakuješ nahlas nebo když si děláš výpisky, vypisuješ klíčová slova, dáváš si látku do logických souvislostí, namaluješ plakát na téma "české země v 11. století" nebo když látku vysvětluješ někomu jinému - třeba i imaginárnímu atd.? Možností je opravdu hodně. Přemýšlej nad tím a zkus nové způsoby, aby ti učení nezabíralo tolik času.) Informace zapomeneme. Dříve či později, ale zapomeneme. To, co si odneseme do života, nebude vzorec kyseliny xy a jména českých panovníků ze 14. století, ale náš vlastní originální způsob, jak pracovat s informacemi a jak z nich vybírat to důležité, podstatné. Věř mi, že to oceníš později, pokud půjdeš na zmiňovanou vysokou školu. Tam zjistíš, že naučit se všechno prostě není možné. Informací den ode dne přibývá a v praxi z nich využijeme minimum (navíc je možné si je kdykoli dohledat, když je potřebujeme - důležité je ale vědět, kde a jak je potom využít). Tipy, jak si rozvrhnout čas a jak se efektivně učit, najdeš v listopadovém čísle IN!u (z roku 2013). Rozhodně není dobré učit se dlouho do noci ani dlouho v kuse. Důležité je dělat přestávky, rozdělit si učivo na menší celky a také si dát něco za odměnu, když si zvládneš část učiva projít (třeba nějakou sladkost nebo se podívat na seriál, jít se projít ven,... cokoli tě napadne ;-)) Buď na sebe hodná. :) Nezapomínej na pravidelný odpočinek, kdy od učení úplně vypneš a v mozku se "udělá místo" na příjem nových informací. Věř mi, že ti to pak půjde rychleji. Stres před písemkou ničemu nepomůže. Snaž se ho odbourat cvičením, tancem, pohybem... Představ si, co nejhoršího by se mohlo stát a pak přemýšlej nad tím, proč by to nebylo zas tak špatné. Pořád platí staré známé heslo, že chybami se člověk učí. To jenom my děláme z chyb něco špatného. Ale každá chyba je příležitostí naučit se něco nového a při maturitě si to snadněji vybavíš. A na závěr: Zamysli se: Jak se na Tebe dívá Bůh? On přece zná Tvoji křehkost, slabosti, omezení, a přesto Tě miluje. Nechce, aby ses stresovala proto, že nejsi bezchybná. Chce, aby ses dokázala podívat na své slabosti, své limity tak, že v nich objevíš DAR. Ano, dar. Dar pokory = pravdy o sobě. Pokorný člověk nespoléhá jenom sám na sebe a nebojí se Boha poprosit o pomoc, když mu něco nejde. Co myslíš, nestálo by za to se o pomoc obrátit i "na nejvyšší místa"? ;-) Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomohla. Klidně znovu napiš. Myslím na Tebe, ať se Ti daří zbavovat se strachu a objevovat, že život není jenom škola a maturita. P.

© redakce (15.01.2014 12:28)
Milá :-(, je dobré, že nad svým vztahem přemýšlíš. Zatím jsi na začátku vztahu, kdy jsi určitě ještě hodně zamilovaná (u prvního vztahu je taková zamilovanost ještě intenzivnější) a poprvé "odkládáš růžové brýle". Začínáš vidět první rozdíly, které mezi vámi jsou. Celý zbytek chození (a možná i budoucího společného života) bude o tom, že se budete muset se svou rozdílností vyrovnávat. Možná zjistíte, že jste natolik jiní, že si společný život nedokážete představit. A nebo se vám podaří vycházet si vstříc a budete rádi, že se tak hezky doplňujete ;-). Znám spoustu párů, kdy spolu žijí lidé rozdílných povah. Vědí však o sobě, co druhému vadí a v zájmu budování vztahu se snaží zbytečně ho nedráždit, neprovokovat. Musí ale chtít oba. Když se zamyslíš nad tím, v jaké situaci je tvůj kluk, zjistíš, že nemůže vztah prožívat stejně, jako ty. Jednak to není jeho první vztah (podle toho, co píšeš), také už je starší a má více zkušeností a v neposlední řadě je extrovert a ty introvertka. Někteří lidé jsou prostě rádi středem pozornosti, rádi se baví s lidmi a jsou mezi lidmi. A u kluků je touha po tom být obdivovaní ještě silnější. Musíš si ujasnit, jestli jsi schopná tolerovat extrovertství svého kluka nejenom letos při plesové sezóně, ale i v dalších letech (a možná po celý život). Protože jeho povaha se nezmění. Jsi odhodlaná celý život prožívat obavy, že je sám na společenské akci a tančí s jinými ženami? Nebo se rozhodneš mu důvěřovat a přestaneš se trápit starostmi? Musíš se smířit s tím, že v soukromí to možná bude starostlivý a něžný medvídek, ale na veřejnosti se z něj stane lev salonů. Na druhé straně by také on měl akceptovat tvoje pocity a měli byste se společně snažit hledat kompromis, abyste si společenské akce dokázali naplno prožít oba. Pokud mu řekneš, že ti něco opravdu vadí, měl by se snažit to nedělat. Nic ale nejde napoprvé. Chce to hodně trpělivosti a snahy. A také odvahy do toho společného dobrodružství jít. Všechno jde, když se chce. Resp. když chtějí oba. Záleží na tobě (a na něm), zda jste ochotní si navzájem ustupovat a tolerovat se. A komunikovat. Protože bez toho vztah fungovat nebude. Přejeme ti /vám/, ať si dokážete všechno vyjasnit a nebojíte se spolu mluvit upřímně a otevřeně. P.

© redakce (15.01.2014 10:03)
Ahoj ..., je moc dobře, že jsi se na někoho napsala a odhodlala sek rozhodnutí PŘESTAT. Moc ti fandíme! Sama vnímáš, že bulimie není nic, co by člověku vnášelo do života radost a pohodu. Naopak jde o onemocnění, které je potřeba léčit. Prvním krokem by měla být návštěva tvého obvodního lékaře. Nemáš se čeho bát. Lékař ti poradí, jak postupovat dál. Pokud bys k tomuto kroku potřebovala povzbudit, obrať se na odborníky na lince důvěry - tato služba je bezplatná a zcela anonymní. Jejich seznam podle místa svého bydliště najdeš tady: http://www.idealni.cz/kontakt_krizcentra.asp Tam ti poradí, na koho se obrátit dál. Při bulimii můžeš mít pocit, že se pohybuješ v bludném kruhu a sama se z něho nevymaníš. Není vůbec ostuda požádat o pomoc člověka, který se podobnými problémy zabývá a ví, jak je řešit. Naopak! Je to známka tvé vyzrálosti a toho, že ti není lhostejné tvoje zdraví a klid tvých blízkých. Doporučujeme webové stránky www.idealni.cz. Najdeš tam svědectví dívek, které si prošly stejným onemocněním a kromě zmíněných kontaktů také doporučení knih, testy, hru, videa a mnoho dalšího, co by ti mohlo pomoci. V každém případě začni hned teď. Neodkládej své rozhodnutí na zítřek. Obrň se trpělivostí, stejně jako se nemoc postupně objevila, bude i postupně mizet. Myslíme na tebe a budeme rádi, když se nám ozveš, kdybys cokoli potřebovala! P.

© redakce (14.01.2014 14:41)
Milá nobody, hned na začátek si ujasněme jednu věc: Nejsi nikdo, ale NĚKDO. Jsi holka, která má spoustu darů a obrovskou vnitřní i vnější krásu, jenom ji momentálně není schopná vnímat. A v tom je právě "zakopaný pes". Ale pěkně od začátku: Myslím, že tuším, co prožíváš - já sama jsem se ve tvém věku ocitla v podobné situaci. A přestože jsem s prvním klukem začala chodit až v devatenácti letech, nepřipadám si o nic ochuzená. Naopak - v době, kdy se moje kamarádky uzavřely a zaměřily jenom na svého kluka, s nímž trávily většinu času, jsem já měla možnost poznat spoustu nových lidí na různých akcích (s nadějí, že se mezi těmi všemi objeví ten pravý ;-)). Kamarádkám se jejich vztahy rozpadly, často mají dodnes problémy se klukovi, se kterým chodily, podívat do očí, ale ta přátelství, která jsem tenkrát navázala, jsou pevná a trvají dodnes. Tím nechci říct, že bys měla skákat metr do vzduchu a radovat se z toho, že jsi nezadaná. Vím, že to moc nejde. Ale na druhé straně - "nezadaná" přece neznamená "méněcenná"! Není dobré se ani užírat závistí, protože ta uškodí jenom a jenom tobě. Co můžeš dělat? Nejdřív se zamysli nad tím, proč bys kluka vlastně chtěla. Jenom proto, že ho má každá? Rozhlédni se kolem sebe pořádně. Přece i holky, které mají kluka, jsou občas nešťastné, i když jsou zadané (a někdy jsou nešťastné právě kvůli tomu klukovi - když se s ním nepohodnou nebo rozejdou apod. Zezačátku je všechno růžové, ale časem i ten nejromantičtější vztah zevšední a zešediví. Na řadu pak nastupuje ujasňování si společných hodnot a vyrovnávání se s rozdíly, které mezi sebou máme. A to často přináší spíš slzy, než úsměvy. Není tedy co závidět.) Štěstí a jeho prožívání NENÍ závislé na tom, zda máš nebo nemáš kluka. Žádný kluk ti štěstí nepřinese. Pokud si to myslíš, pleteš se. Bohužel si podobnou věc myslí spousta holek i kluků ve tvém věku. Není potom divu, že tolik vztahů končí neúspěchem. Nejsem s ním šťastná, tak se rozejdeme. Ale tak to přece nefunguje! V každém vztahu jsou světlejší i pochmurnější okamžiky. Pravda je ta, že se musíš nejdřív naučit být šťastná sama. To je tvůj velký úkol. Člověk, který není sám šťastný, nemůže být šťastný ani ve dvojici. Na vztah budeš připravená teprve tehdy, až se naučíš mít ráda sama sebe. Až se přijmeš taková, jaká jsi a budeš se z toho radovat. Jak už jsem napsala v úvodu, máš velkou hodnotu a spoustu darů, které jsi dostala. Dokud budeš mít ten falešný pocit, že jsi ošklivější a hloupější, než všechny holky, budeš se sama sebou užírat a nebudeš mít co nabídnout případnému klukovi. Nejdřív je třeba naučit se vnímat všechno, co jsi dostala a být za to vděčná. Nemáš kluka. No a? Nedívej se na to, co nemáš, ale na to, co všechno MÁŠ! Zdraví, rodinu, přátele, talenty a nadání, koníčky, krásu (vnitřní i vnější),... a určitě toho objevíš spoustu. Začni po malých krůčkách: Každý den najdi něco, za co můžeš Bohu poděkovat. Mohou to být maličkosti nebo důležití lidé a věci ve tvém životě, ale je potřeba je začít vnímat. Když budeš mít otevřené srdce, brzy se začne plnit láskou. A čím víc lásky budeš mít sama k sobě, tím víc jí budeš vyzařovat navenek. A láska přitahuje jako magnet. Do jedné odpovědi se toho bohužel nevejde mnoho, ale kdybys chtěla ještě s něčím poradit, jsme tady pro tebe. Myslíme na tebe a vyprošujeme, ať se Ti daří vidět se taková, jaká opravdu jsi: originální a jedinečná holka se spoustou darů a schopností. P.

© redakce (14.01.2014 08:22)
Milá Hallo, vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíš. a začátku bych tě chtěla ujistit, že úzkost, strach a obavy, které prožíváš, pociťuje čas od času řada mladých lidí. Určitě i tvoji spolužáci. Takže v tom nejsi sama. Častou příčinou stresu je to, že si my lidé vytváříme nesprávné názory. Myslíme si třeba, že proto, aby si nás okolí všímalo, musíme být naprosto schopní, všechno zvládat a dosahovat požadovaných výsledků. Tak to ale není! I když k tomu pocitu školní prostředí moc nepřispívá, každý člověk má svou hodnotu a zaslouží si být milován, bez ohledu na jeho momentální výsledky nebo selhání. Řada z nás si také myslí, že za to, že nejsme šťastní, mohou vnější okolnosti, nad kterými nemáme žádnou moc. Ale ani to není pravda. Úzkost a strach se dají přemáhat! Na začátek je dobré si uvědomit své pocity konkrétně. Polož si následující otázky: S čím si děláš největší starosti? Čeho se nejvíc bojíš? Které z tvých obav jsou nejspíš nepodložené? Které vypadají jako oprávněné? Snažila ses s těmito pocity nějak vyrovnat nebo proti nim bojovat? Jak? Potom se na svoje pocity stresu zaměř a snaž se jim předcházet nebo s nimi bojovat. Nabízíme několik tipů: Začni poslouchat křesťanskou hudbu - uklidní tě a písně zároveň slouží jako modlitba (seznam kapel a interpretů najdeš třeba na webu hudba.signaly.cz, já osobně doporučuji třeba zpěváka Chrise Tomlina nebo kapelu Casting Crowns, ale samozřejmě existuje také spousta českých a slovenských interpretů). Dopřej si dostatek pohybu - cvič, začni chodit běhat nebo se aspoň jdi projít, když je pocit stresu a úzkosti moc velký. Spi dostatečně dlouho, nejlépe 7-8 hodin denně. Promluv si o svýh pocitech s někým blízkým - kamarádkou nebo s někým z rodiny, případně zajdi za knězem. Uvidíš, že nejsi jediná na světě, kdo se stresuje. Dopřej si dostatek odpočinku a dělej, co máš ráda, co tě baví. Život není jenom o škole a učení. Představ si to nejhorší, co by se mohlo stát a potom uvažuj, proč by to nebylo zas tak špatné. Neodkládej věci. Odklady tvůj stres jenom zvyšují. Připravuj se do školy pravidelně, aby tě nahromaděné učení později "nesemlelo". Postav se svým problémům čelem. Přenes pozornost na druhé. Když se člověk přestane pitvat ve svých problémech a začne pomáhat druhým, úzkost se často zmenší. A to nejdůležitější: Žij přítomností! 98 % věcí, které nás děsí nebo si z nich děláme starosti, pravděpodobně NIKDY nenastane. Takže není vůbec potřeba se kvůli nim stresovat. :) Nezapomínej na upřímnou modlitbu nebo požádej o modlitbu někoho dalšího. Všechny své stresy a úzkosti "odesílej" nahoru. ;-) Choď často ke svátostem a buď otevřená lásce. Protože čím více lásky, tím méně strachu. Držíme palce a věříme, že si z výčtu tipů vybereš alespoň některé. Myslíme na tebe! Klidně se znovu ozvi. P.

© redakce (13.01.2014 15:02)
Milá M., nevím sice, kolik je ti let, ale předpokládám, že zrovna procházíš obdobím dospívání. Postupně se měníš v dospělou ženu. S tím souvisí i to, že si vytváříš vlastní názory na svět, a tak vznikají třecí plochy mezi tebou a dospělými ve tvém okolí (v tomto případě maminkou). Chtěla bych tě ujistit, že pocity, kdy ti mamka připadá nemoderní a názorově úplně "mimo", jsou ve tvém věku normální. My všechny v redakci jsme zažily podobné výbuchy vzteku, jaké popisuješ. S dospíváním souvisí i kromě tělesných změn i změny a výkyvy nálad – rychleji tě někdo „vytočí“, snadno se rozzlobíš nebo rozpláčeš. Znovu opakuji, že je to normální a s přibývajícím věkem se nálady postupně ustálí. Za několik let už možná nebudeš rozumět tomu, jak ti mohla mamka připadat divná, a naopak si za ní ráda přijdeš pro radu. Přesto rozumím tomu, že ti vadí, když spolu teď nedokážete v klidu vycházet. I na to existuje řešení (nemusíš se vymlouvat na pubertu a rezignovat na dobré vztahy – naopak!). Všechno jde, když se (aspoň trochu) chce. Než příště budeš mluvit s mamkou, kus si uvědomit několik věcí: 1) Rodiče jsou také jenom lidé – nejsou to žádní supermani. Mají právo dělat chyby (stejně jako ty). 2) I když to zrovna nevnímáš, mamka tě má ráda a myslí to s tebou dobře. Možná jenom neví, jak to podat, aby to tak vyznělo. Ale také to s tebou při všech těch změnách nálad nemá jednoduché. ;-) Když i potom v tobě bude všechno vřít, zkus osvědčený způsob: „kousnout se do jazyka“, několikrát se zhluboka nadechnout a počítat do deseti. Odejdi pryč ze situace, která tě rozčílila. Udělej si přestávku, jdi se třeba projít nebo si zacvič a „vybij“ nahromaděnou energii. Pokud se tě něco dotklo, snaž se mluvit o svých pocitech a vysvětlit mamce, co ti vadí. Ale pozor! Když někomu (nejen mamce) chceš sdělit svůj názor, nekritizuj ho a neponižuj, jinak tě nebude poslouchat a celou situaci to ještě zhorší. Když si stěžuješ, mluv stručně a k věci. Neskákej mamce do řeči, nech ji dopovědět větu. Neboj se někdy ustoupit, i když si myslíš, že máš pravdu. Není hanbou uznat část pravdy druhého člověka stejně jako není hanbou změnit názor a přiznat chybu. Naopak prosazovat si za každou cenu svou není nejlepším řešením. Neobracej oči v sloup, nedívej se stranou a nesvaluj vinu na druhého člověka. Uvědom si, jak se cítíš ty, pokud někdo dělá podobné věci tobě. Komunikaci se musíme učit. A to znamená vynaložit úsilí a nevzdávat se, když to nepůjde hned. Důležitý je úmysl, s jakým do diskuze vstupuješ. Pokud se rozhodneš nehádat se a podaří se ti předsevzetí dodržet, udělej si něčím radost. Myslíme na tebe a držíme palce, aby se ti komunikace s mamkou dařila! P.

© redakce (13.01.2014 12:31)
Ahoj Týnko, za kamaráda se rády pomodlíme a také za Tebe, abys měla hodně síly, trpělivosti a radosti a byla mu v nemoci oporou. Věříme, že to dobře dopadne. P.

© redakce (13.01.2014 14:20)
Ahoj Sad, zavolali jsme o radu naší paní psycholožce Iloně a ona Ti doporučuje obrátit se s důvěrou na linku bezpečí na telefon: 116 111 Volání je zdarma jak z mobilu, tak z pevné linky. Tam jim můžeš říct všechno, co Tě trápí a oni to s tebou proberou a poradí, co dělat. Neboj se a udělej to co nejdřív. Uvidíš, že se Ti uleví. Držíme palce a jsme s tebou. Dej vědět, jak to dopadlo. Holky z redakce

© redakce (13.01.2014 12:28)
Ahoj mindy, věc se má tak, že Poradna je zatím v přípravě a pracuje se na ní. Později budete moci psát své dotazy, které se netýkají časopisu, INshopu nebo redakčních záležitostí přímo do poradny a vzkazovník Holky do redakce bude sloužit pouze na vzkazy pro redakci. Věříme, že to tak bude přehlednější. Zatím ale, než se všechno podaří doladit, pište dál sem ;-) Děkujeme za pochvalu a přejeme Ti z redakce krásný den! :) P.

© redakce (09.01.2014 07:18)
Ahoj Katko, snad jenom takovou myšlenku... mít kluka neznamená, že bude člověk automaticky šťastnější a není to ani měřítkem kvality holky, zda kluka má nebo nemá. Tak se nenech holkama zbytečně znepokojovat a žij přítomným okamžikem každý den naplno! Držíme palce! P.

© redakce (08.01.2014 07:25)
Milá Romano, je dobré, že hledáš odpovědi na otázky víry. Podobnou otázkou jako ty se už zabýval například Jan Hus. Jeho argument, že svátost od kněze žijícího v těžkém hříchu je neplatná (nebo méně platná), bychom mohli přijmout, kdybychom věřili, že jediným a skutečným udělovatelem svátosti je kněz. Církev však učí, že původcem a pravým udělovatelem všech svátostí (tedy i svátosti smíření a eucharistie) je samotný Kristus. Kněz je pouze "služebníkem" svátosti, neuděluje svátosti "ze své vlastní moci", ale z moci Kristovy. Proto i svátosti přijaté od "nehodného" či hříšného kněze jsou platné. Přejeme klidný a radostný den. P.

© redakce (07.01.2014 09:21)
Ahoj verčíku, zprostředkovávám odpověď z vydavatelství: Ano, tričko Evelin budeme i nadále v INshopu nabízet ve všech barvách i velikostech. Velikosti, které tam nejsou, dodavatel neměl skladem. Jakmile je znovu bude mít, nakoupíme a naše sklady doplníme. Je potřeba průběžně sledovat INshop, protože dnes netuším, kdy k tomu dojde. Tak prosíme o strpení. Věřím, že se dočkáš brzy! ;-) P.

© redakce (07.01.2014 12:14)
Milá Anne, přiznám se, že odpověď na Tvoji otázku mi dala docela zabrat. Na jedné straně chápu, že nechceš ztratit kamarádku, s kterou jsi prožila osm let ve škole. Na druhé straně by si Tvoje kamarádka neměla zvykat na to, že jí v životě všechno takto projde. Víš, myslím si, že se stáhla i kvůli tomu (a možná hlavně kvůli tomu), že má výčitky svědomí kvůli těm nesplaceným penězům. Možná měla i předtím problémy (v rodině, se vztahy, stresy z nové školy apod.) a uzavřela se do sebe. To ale neznamená, že měla právo tě využít a ani se nesnažit své dluhy splatit. Na tvém místě bych zvolila upřímnost. Můžeš jí napsat dlouhý vzkaz, mail, dopis nebo jí zavolat či si s ní promluvit osobně. Řekni jí narovinu všechno o svých pocitech. O tom, že tě mrzí, že se ani nesnažila ti peníze vrátit. Že je pořád tvoje dobrá kamarádka a že bys nerada jenom tak - kvůli penězům - ztratila těch osm let. Zeptej se jí, jestli jí můžeš nějak pomoct. Navrhni, že byste si mohly třeba o prázdninách najít společnou brigádu a potom by ti peníze postupně vracela a nebo ti je splácela po malých částkách každý měsíc (např. z kapesného). Pokud se na tebe, jak říkáš, vykašlala, nemáš co ztratit. Buď tě pochopí a bude se snažit všechno nějak napravit nebo se ještě víc uzavře. To už neovlivníš. Ale promluvit by sis s ní určitě měla. Nebo jí napsat. Ať víš, na čem jsi. Mezi vámi je nevyřešený problém, který se sám neodstraní. To musí chtít obě strany. A odkládáním řešení se budeš jenom dál zbytečně trápit. Myslíme na Tebe (vás) a držíme palce! P.

© redakce (06.01.2014 13:57)
Ahoj kyselko, děkujeme za povzbuzující vzkaz, potěšila jsi nás! Také Tobě přejeme pokojný a radostný rok 2014! P.

© redakce (06.01.2014 13:55)
Ahoj jaňule, těžko říct nějaký všeobecný názor. Popravdě neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se seznámil se svým budoucím manželem/manželkou na internetové seznamce. To ale neznamená, že to není možné. Jinak už by seznamky dávno zrušili. ;-) Vždycky je dobré zaměřit se na hodnoty a priority lidí, s nimiž se seznamuješ. Kdoví? Třeba díky seznamce najdeš přátele, s kterými občas někam vyrazíš a nebo i svého budoucího manžela. Můžou ale přijít i nabídky jiné – na sex apod. To už patří k úskalím internetu. Z katolických seznamek mě napadá jenom seznamka na webu katolik.cz, ale i tady je uvedeno, že provozovatelé webu nezodpovídají za osoby, které si inzeráty podají. Takže před případnou schůzkou bych byla raději opatrnější. Člověk nikdy neví... A ještě jedna věc: Pokud jsi zoufalá z toho, že s nikým nechodíš, zkus to „hodit za hlavu“. Někdy se (zvlášť my holky a ženy) na vztah tak upneme a tolik po něm toužíme, že svou horlivostí a snahou někoho si najít všechny případné zájemce odpudíme (nezapomínej na to, že lovci jsou od přírody muži a ne ženy). Raději začni dělat něco, co tě bude bavit, najdi si nový zájem, rozvíjej vztahy s druhými lidmi a nevyhýbej se tomu vyrazit někam ven. Nezapomínej také na modlitbu – dobré je modlit se k Panně Marii - třeba každý den ráno Zdrávas s prosbou: Maria, prosím, vypros mi, ať poznám své povolání. A pokud je to manželství, ať poznám toho pravého. Myslíme na tebe. Ať se ti daří! P.

© redakce (06.01.2014 13:54)
Milá lenko, podobné otázky jsem v naší poradně řešili už mnohokrát, pokusím se na ně stručně odpovědět. 1) + 3) Ano, masturbace je hříchem, a to proti 6. přikázání (Nesesmilníš). Masturbace (sebeuspokojování nebo také autoerotika) totiž dělá z vyvolání rozkoše samoúčelnou věc, oddělenou od lásky mezi mužem a ženou. Je to v podstatě sobecká rozkoš, která odděluje člověka od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. My lidé jsme povoláni k něčemu jinému než k sobectví. Jsme povoláni k LÁSCE. Ta jediná dokáže člověka opravdu naplnit. Masturbace maximálně vytvoří závislost, které se špatně zbavuje. Ještě bych dodala definici hříchu: hřích musí být vědomý – pokud jsi nevěděla, že masturbace je špatná a proto ses z toho nezpovídala, je to v pořádku. Když ale teď víš, že sebeuspokojování není v souladu s Božím plánem, je dobré hřích vyznat ve zpovědi. Tím se dostávám ke tvé druhé otázce, na kterou už několikrát odpovídal otec Jenda Balík (takže se nemusíš vůbec bát, že bys byla jediná holka na světě, která masturbuje – naopak! Tento problém řeší spousta dívek ve tvém věku). Z jeho odpovědi vybírám: Chápu, že je ti trapně, kdybys měla říci o svém hříchu knězi, kterého třeba dobře znáš. Je to hřích, tak se za to stydíme. Je to normální. Jak to řešit? Využij příležitosti, kdy bude známý kněz mimo svou farnost a přistup ke svátosti smíření u jiného kněze, třeba ti to pomůže k odvaze říci i to, že jsi nějaké hříchy nepřiznala a že je teď přiznáváš a lituješ. Můžeš přece využít chvíle na nějakém setkání mládeže nebo na diecézním setkání mládeže před Květnou nedělí, nebo prostě i kdykoliv zajet na Centrum života mládeže. A ještě jedno. Neboj se hovořit ve zpovědi i u svého kněze otevřeně. Víš, každý kněz má takový dar od Boha, že v té zpovědnici vnímá, že je to posvátná chvíle, která se vymyká běžnému setkání mimo zpověď. Takže kněz si jistě o tobě nebude myslet kdoví co, když vyznáš poctivě své hříchy. Naopak. Bude si vážit tvé pravdivosti, bude se za tebe více modlit, abys dokázala s hříchem bojovat. A také se může stát, že právě proto, že tě zná, lépe ti poradí. Takže odvahu. Bůh je milosrdný a rád opouští. To ďábel nás uvrtá do hříchu a pak nám namlouvá, že ho nemůžeme říci, protože bychom se ztrapnili. Tak hodně odvahy a radosti v náručí milosrdného Boha. P. Jenda