© P. Jan Balík (23.04.2014 07:37)
Milá Radko, ptáš se na dvě věci. Jedna je požehnání Urbi et orbi. Pokud ho člověk i přes média dostane, může získat odpustky za podmínek: přistoupil k svátosti smíření (plus minus týden), přijal eucharistii (ten den či nějaký blízký den), pomodlí se na úmysly papeže a nemá zalíbení v hříchu. To, co papež vyslovil, není rozhřešení, ale prostě modlitba, tedy prosba o Boží pomoc pro všechny lidi, kteří toto požehnání dostávají. Tato modlitba tedy nic neodpouští, jen vyprošuje u Boha pomoc.

© P. Jan Balík (23.04.2014 07:32)
Milá Majko, kladeš hned několik otázek. Jak je to s lotrem na kříži? Víme, že jeden uznal svůj hřích = litoval ho. Druhý nelitoval. "Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“(Lk 23, 39 - 43). Ten, který litoval, je v nebi. Bůh totiž každému, kdo jen trochu poprosí o odpuštění, odpouští. Těžký hřích znamená, že člověk udělá nějaký čin, který je velice zlý - ví, že je to zlé (jedná proti svému svědomí), dělá to dobrovolně a jedná se o vážný čin (např. zabití dítěte v lůně matky). Jinak řečeno, je to jednání, které je v zásadním rozporu s desaterem. Každý má svědomí. Tedy i nevěřící. A pokud ve vážné věci dělá zlo, je to překážka vstupu do nebe. Pokřtěný má výhodu: ví jasněji, co je zlo a má pomoc Boží, aby nehřešil. Ano, těžký hřích, závažné zlé jednání, pokud toho svého činu člověk nelituje, zabraňuje vstoupit po smrti do nebe. Bůh ale touží mít každého člověka v nebi. Proto nabízí odpuštění (na základě lítosti). Normální cestou odpuštění pro pokřtěné je lítost spojená se svátostí smíření (rozvazování), ale obecně, tedy i pro nepokřtěné, je cestou k odpuštění lítost. Člověk může litovat třeba v poslední tisícině svého života. Proto církev o nikom neprohlašuje, že je v pekle. Doufáme, že i u těch největších hříšníků nakonec došlo k lítosti. Ale jistotu nemáme. Jistěže je třeba všem lidem ukazovat, že Bůh je milosrdný a každému rád odpustí. I nepokřtěnému umírajícímu má smysl pošeptat do ucha: Bože, prosím, odpusť mi.

© P. Jan Balík (23.04.2014 07:19)
Milá tazatelko, děkuji Ti za reakci. Ano, v mé odpovědi byla nepřesnost. Měl jsem užívat všude HAK - hormonální antikoncepce. Tu přece si ženy kupují v lékárnách. Domníval jsem se, že odpovídám na konkrétní dotaz, kde je ze souvislosti jasné, o co jde. Avšak v morálním učení církve je, že každá antikoncepce (včetně kondomu či přerušované soulože) je považována za nesprávné jednání. Pokud je abortivní, pak je hříchem dvojnásobným. Nedávno jsem četl knížku od autora z Křesťanského společenství: David Floryk - Milujte se a množte se (www.ceskestudny.cz), kde autor - nekatolík - jasně píše, že křesťané vždy pokládali jakoukoliv antikoncepci za špatné jednání. Katolická církev hovoří o odpovědném rodičovství, které znamená, že manželé se poctivě před Bohem rozhodují, zda dítě počít nebo ne. Pokud se rozhodují z vážného důvodu pro nepočetí, zříkají se sexuálního aktu. Jde tedy o zcela logické jednání. Ano, je náročné. Kladu ale otázku: není pro lidi prospěšné? Odpověď je ANO. Zdrženlivost je i v manželství požehnáním, i když není snadná. Našemu tělu má vládnout Duch. Máme mít sami sebe, i své tělo, pod kontrolou. Naše jednání i sex je daleko více, než jen jednání, ke kterému nás vede cit. Sex je řeč, která má dvojí význam: sjednotit a darovat život.

© redakce (22.04.2014 11:22)
Ahoj verčo, O prokrastinaci jsme v časopise psali v lednu 2013 a uváděli jsme tuto definici: Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Lidé, kteří jí trpí, nejsou líní. Problém je ale v tom, že úkol, který musí splnit, odkládají na co možná nejzazší termín. Mají strach, že práce na něm by byla složitá a že by ji nezvládli tak dobře, jak by chtěli. Takže z toho všeho vyplývá, že člověk prokrastinuje ze strachu z nezvládnutí a přílišné obtížnosti úkolu. Měj hezký den! ;-) P.

© redakce (22.04.2014 11:39)
Ahoj Deni, jedna rada hned na úvod: Je zbytečné bát se dopředu, že se něco stane, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic nejde. Přece tě nikdo nezabije, když řekneš něco špatně. Zvlášť u maturity má komise pro nervózní studenty pochopení, to mi věř. Nebyla bys první ani poslední, komu by pomáhali, aby z něj něco dostali. Jsou na to zvyklí. Takže žádné zbytečné strachy předem. I kdyby se ti to stalo, tak co. Můžeš se ale učit s trémou, kterou máš při mluvení s lidmi, pracovat. Docela dobře fungují dechová cvičení. Předtím (nebo i přitom, když se v tobě začne všechno stahovat), se zkus v řeči zastavit a několikrát se zhluboka nadechni a pomalu vydechni. Při nádechu je dobré si třeba představit, že máš nahoře na hlavě háček a něco tě v průběhu nádechu jakoby táhne vzhůru. Opravdu to funguje a nádech je tak hlubší. ;-) Co také pomáhá, je představit si své posluchače v nějaké netypické situaci (třeba v pyžamu nebo na záchodě) a celou situaci tak odlehčit. Také pomáhá, když se před tím, než budeš mluvit, napiješ, nejlépe čisté vody. To proto, aby ti nevysychalo v krku a nevedlo to k ještě vyšší nervozitě. No a na závěr to, co funguje nejlépe, ale je k tomu potřeba být na sebe přísná: mluvit, mluvit a mluvit. Vyhledávat co nejvíce situací, kdy se můžeš chopit před druhými slova a učit se s nervozitou pracovat. Protože nic nejde samo, všemu se člověk musí učit. Uvidíš, že až se trochu "otrkáš", nervozita se bude postupně zmenšovat a možná vymizí úplně. Držíme palce při tréninku i při maturitě! P.

© redakce (15.04.2014 14:18)
Ahoj jájo, setkání proběhne v neděli 11. května v Ostravě, Kostelní náměstí 2. Začínáme v 10:30 společnou mší svatou, kterou bude přenášet TV Noe. Sleduj web, do konce dubna se tu objeví bližší informace a bude možnost přihlásit se na workshopy. Měj se hezky! ;-) P.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:40)
Milá tazatelko, dotýkáš se velice vážných a náročných témat. V praxi je zde veliký otazník, jak jednat. Stručně řečeno: pokud budu katolík a budu vlastnit lekárnu, antikoncepci nemohu kupovat a vydávat. Pak to jde, protože je to moje lékárna a nikdo mne nemůže donutit něco objednat a prodávat. Pokud budu pracovat v lékárně, neměla bych osobně antikoncepci vydávat a snažit se v rámci možností lidi informovat aspoň o jejích zdravotních rizicích. Třeba článkem MUDr. Máslové nebo filmem Hormánální akvárium. To oboje nejsou ženy věřící, ale proti antikoncepci hovoří. Bude-li to možné, tak i propagací přirozených metod regulace početí. S tímto ale mohou být problémy. Gynekolog? Potraty ani ve škole ani po škole dělat nemusí a nikdo ho k nim v ČR nemůže donutit. Takže to je OK. Problém bude s antikoncepcí. Gynekolog by neměl správně antikoncepci předepisovat. Podaří se mu to, aspoň dle mých poznatků, pokud bude mít dostatek pacientek - žen- , které ji nebudou chtít předepisovat. Pak by se měl rozhodnout, že ji už vůbec nebude předepisovat. V České republice ale mít dostatek žen, které ji nebudou chtít, je problém. Takže to katoličtí gynekologové v ČR, až na dvě výjimky, řeší aspoň tím, že ženám vysvětlují rizika a snaží se jim nabídnout PPR. Proč takové NE antikoncepci? Protože působí i tím, že má postfertilizační účinek - tj. pokud dojde k oplodnění vajíčka, přesto se neuchytne v děloze, protože ta není na uchycení připravena. Dojde tedy k jakémusi minipotratu, o kterém ani nikdo neví. Slovenští biskupové vydali o tomto zajímavý dokument: http://kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/do
kumenty-komisii-a-rad-konferencie-biskupov-slovenska/c/s
tanovisko-k-predaju-a-vydaju-pripravkov-hormonalnej-anti
koncepcie

© redakce (14.04.2014 20:41)
Ahoj ., napiš e-mail do vydavatelství na adresu pospisil@in.cz. Nezapomeň uvést své jméno, příjmení a poštovní adresu. Měj se moc hezky! ;-) P.

© redakce (14.04.2014 11:13)
Ahoj A., děkujeme za zpětnou vazbu ;-) Na setkání čtenářek určitě přijeďte obě - nudit se nebudete. Letos bude totiž setkání netradiční, protože proběhne v prostorách TV Noe a připraveny budou zajímavé workshopy (související s televizí a divadlem), které nejsou nijak věkově omezeny a každý si může najít to své (podrobnosti a přihlašování zatím dolaďujeme). Lákalo by to i nás a to už nám 18 dávno bylo ;-) Těšíme se na vás! Hezký den! ;-) P.

© redakce (10.04.2014 07:07)
Ahoj M, tak to máme radost! Je to por nás i povzbuzení, že tam články nevisí jen tak pro nic za nic, ale opravdu pomáhají. Přejeme pěkný (i když trochu deštivý ;-)) den! P.

© redakce (10.04.2014 11:17)
Ahoj smiley, základní informace najdeš v březnovém a dubnovém čísle IN!. Podrobnosti se časem objeví i na webu. Prosíme o strpení, pracujeme na tom! :) Měj se krásně! P.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:10)
Milá Anežko, na tuto otázku je třeba se zeptat Pána Ježíše. A ten říká: Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží." (Jan 9, 2-3) Proč je nemoc? Nelze ji chápat jako trest za hříchy svoje a už vůbec ne jako trest za hříchy předků. Může být darem Božím - například někoho dovede k víře v Boha. Může být důsledkem hříchu - kouřením si někdo zaviní rakovinu, nevázaným sexuálním životem před manželstvím si přivodí pohlavní nemoc. Může být Božím uzdravujícím lékem - tedy ne trestem, ale pomůckou, jak člověka přivést k obrácení. Jak je to u konkrétní nemoci konkrétního člověka? To nevíme. To je Boží tajemství. PS: V tomto se tedy kněz o. Pleskač mýlí a nekáže to, co říká církev. Vyjádřili se k tomu i naši biskupové, jako v věci, která je mimo. Jedná se o delší dokument: http://www.cirkev.cz/cirkev-ve-svete/dokumenty/fialova-r
ada/
, a to dokument 36.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:03)
Milá Paty, tady jsou odpovědi: 1) Svátost smíření může přijmout pochopitelně jen ten, kdo je pokřtěný. Hříchy jsou odpuštěny ve křtu - dědičný a u dospělého člověka i všechny jeho osobní hříchy z celého života. Svátost smíření je někdy nazývána novou vodou odpuštění - slzami, které nám odpouští po křtu, když jsme nebyli věrní tomu, co jsme ve křtu dostali. 2) Koho duši vyvoláme? Nevíme. A možná je to opravdu ďábel. Vyvolávání duchů je tedy více pověra, něco nejistého než něco racionálního a skutečného. Je to pro člověka nebezpečná půda pod nohama. Proč ale nesmíme vyvolávat duchy zemřelých? Především proto, že je to neúcta a nevíra v Ježíše, urážka lásky Boží. Vyvoláváním duchů zemřelých jako bychom říkali: Ježíši, moc Ti nevěřím, musím si to pojistit u někoho jiného. Ježíši, nic mi neříkáš, potřebuji se zeptat tedy někoho jiného. Rád bych věděl o budoucnosti a ty nic neříkáš, zeptám se jinde. Tato neúcta je vlastní hřích vyvolávání duchů. Vždyť Ježíš přece hovoří, i když tiše: v Písmu, v církvi, v duchovním vedení, ve zpovědi... Vyvolávání duchů je ve Starém zákoně zapovězeno. Mrtví nás nestraší, ale někdy může Bůh dovolit kontakt duší zemřelých s námi: například zjevení Panny Marie. Ale je to něco mimořádného a církev je k tomu vždy velice podezíravá. Za duše v očistci se modlíme, k duším v nebi se modlíme (svatí). Tedy kontakt se světem zde na zemi a se světem v nebi je možný a je reálný, ale je to kontakt, který je vždy konaný v Bohu. 3) Být salesiánkou nejdříve znamená, pocítit, že to konkrétní děvče je Bohem voláno k tomu, aby se mu zcela oddalo - aby uzavřelo jakýsi duchovní sňatek s Ježíšem - žila plně pro Něj. Pak přijde způsob, jak slouží. Většinou ve školách, ve střediscích a věnují se mladým lidem, často dětem, a to mnohdy těm, které nejsou přímo věřící. O prázdninách pak pořádají různé akce. Ale hlavní není činnost, ale to, že žijí ve zvláštním vztahu s Ježíšem a následují ho ve společenství. Proto bydlí spolu, sdílí ve své komunitě život, modlí se atd. Salesiánky nežijí v nějakém klášteře, dokonce nemusí chodit ani stále v hábitu. A co studovaly? To je různé. Pro vstup k nim nemusí mít děvče něco vystudované. Většinou k nim nejprve jezdí na víkendy, pomáhá a pak se postupně začlení do komunity.

© redakce (10.04.2014 09:03)
Ahoj, já osobně obě kapely poslouchám už léta a některé jejich písničky jsem v dospívání hrávala i na kytaru. Písnička "Pocit" podle autorů hlubší smysl nemá, sami o ní prohlásili, že je napadla slova, tak z něj poskládali text a ten zhudebnili. Nic bych za tím nehledala. Na české hudební scéně těžko najdeme někoho, kdo se svými texty bude hlásit ke křesťanství nebo k hlubším hodnotám. Ale to přece neznamená, že nemůžeme tzv. "světskou" hudbu poslouchat, když se nám líbí a není výslovně zaměřena proti hodnotám, které vyznáváme (tam už by rozpor byl). Ale myslím, že Chinaski a Divokej Bill žádné takové texty (proti křesťanství, víře, životu, lásce, pravdě atd.) nemají. Jsou to spíš komerční kapely, které zpívají buď "o ničem" nebo o vztazích a o tom, co je obklopuje a čím žije dnešní společnost. Měj hezký den! ;-) P.

© redakce (10.04.2014 07:42)
Ahoj, stačí pět slov nebo slovních spojení ;-) Hodně štěstí v soutěžení! P.

© redakce (09.04.2014 13:01)
Ahoj evi, je to celkem bludný kruh, co? Nevěříš sobě a tím pádem ani druhým a to si dáváš za vinu (a tvoje sebevědomí zase utrpí). Dobrá zpráva pro tebe zní: I na sebepřijetí a posílení sebevědomí se dá pracovat! A tím, že začneš víc věřit sobě, budeš víc víc věřit i druhým. Shodou okolností máme na toto téma připravenu celou stranu do květnového čísla ;-) Takže jenom stručně vyzvednu některé body, které je dobré žít v praxi: Nemluvit o sobě negativně (jsem blbec apod.), myslet pozitivně (snažit se neříkat nic negativního o situaci ani jiném člověku), připustit si, že jsme lidé omylní a z problémů nedělat tragédie, učit se být k sobě laskaví a dělat si radost. Naučit se smát, pomáhat druhým a nemyslet příliš na kritiku. A samozřejmě všechno postupně! ;-) Po malých krůčcích. Myslíme na tebe a přejeme hezké jarní dny! P.

© redakce (10.04.2014 07:26)
Ahoj Minie, nejsem žádná velká odbornice na vztahy, ale za sebe říkám, že bych tomu nechala volný průběh. Nejspíš bych si s ním opravdu vyšla ven a pokecala. Ale zároveň bych se snažila využít nějaké příležitosti, kdy bych mohla stočit řeč na vztahy a říct mu při tom nenásilně, že zatím žádný vztah nechci. Aby věděl, na čem je. No a pokud by se ti to nepovedlo a ty bys cítila, že ho tím, že s ním občas někam zajdeš a on si dělá marné naděje, jenom zbytečně trápíš, vsadila bych na upřímnost a otevřeně si s ním promluvila. Upřímnost je těžká, ale zato důležitá a navíc zabírá. Tak Ti držím palce, aby ses do toho moc nezamotala. (A kdo ví? Třeba nakonec, až se lépe poznáte jako přátelé, zjistíš, že odmítnutí vztahu už není potřeba. V tom je kouzlo vztahů - nikdy nevíme, co nám který z nich přinese ;-)). Myslím na Tebe a přeji pěkný den! P.

© P. Jan Balík (09.04.2014 08:55)
Milá tazatelko, je super, že se ptáš. To je moc potřeba. - Proč svatba? Mimo jiné i proto, aby se mohlo dítě narodit do stabilní a zákonem chráněné buňky společnosti. Dítě má právo být počato z láskyplného manželského objetí svých rodičů (muže a ženy) a to v takovém vztahu (manželství), který je veřejně uznán. Svatbou dávám všem najevo, že tato žena, tento muž je pro mne výjimečný a že druzí mají toto naše rozhodnutí respektovat, i stát. - Proč se k Bohu máme modlit několik modliteb, když Jemu to přece musí stačit jednou. Ví, že to potřebujeme a ví, kdy nám to dá. Vždyť mu to nemusíme stále připomínat. Není jako maminka, kterou prosí malé dítě o zmrzlinu a maminka nakonec ustoupí... Ano, není jako maminka, která se nechá uprosit. Ale je jako maminka, která je starostlivá a ráda naslouchá žvatlání svého dítěte. Sice vše víc dopředu, ale ráda slyší, jak si dítě o něco říká. Modlitba je setkání s Bohem. Jde o to povídat si s ním: o svém životě, o problémech, děkovat mu, chválit ho. A také prosit. Kdo se modlí, ten se postupně učí vnímat, že v životě není středem on sám, ale že středem všeho je Bůh, který je dobrý a plný lásky. - Proč se při vyznání víry klaníme zrovna u narození? Protože se Bůh stal člověkem. To je neuvěřitelný projev Boží lásky. Takže v pokoře a úžasu klekáme (dvakrát v roce) nebo se ukláníme. Zasneme nad tak velikou Boží láskou. Jakoby se v duchu klaníme malému Ježíši v jeslích, v kolébce. A to mimo jiné bez uklonění nejde :-). - Bůh je trojjediný a tam, kde je Jeden, jsou i ostatní... Takže pokud je Bůh všude, tak Duch Svatý a Ježíš také? Ano, dá se to tak říci. Protože je ale Trojice pro nás lidi tajemstvím, kterému nemůžeme plně porozumět, vyjadřujeme se často tak "po lidsku". No a pak se nám zdá, že někdy jakoby se více projevovala jedna ze tří osob: stvoření Otce, vykoupení Ježíš, posvěcení Duch. Ale jistěže je to činnost všech tří, i když nějaká osoba jakoby byla více zaangažována. - Všude se píše, že nic nemohlo vzniknout z ničeho a např. v Malém kompasu víry Max Kašparů říká, že náhoda není a vše je z Boha. Já tomu věřím, ale někdy s tím neumím nic udělat a napadá mě, proč měl být na začátku právě Bůh? No, zřejmě musela být na počátku nějaká inteligence, osoba, když je svět inteligentní a je v něm mnoho osob. A tuto osobu lidé nějak nazývali - Bůh. A tento Bůh nakonec o sobě povídal - už ve Starém zákoně a pak v Ježíši Kristu. - A ještě prosím - nemáte nějakou radu - poslední dobou jsem hrozně líná, nic se mi nechce, do školy se nepřipravuji, víc než žiju, přežívám... No, dělej si vždy v neděli večer malinké předsevzetí na celý týden a každý večer se pak po celý týden kontroluj. Pros Pána o pomoc. Předsevzetí musí být konkrétní, malinké a splnitelné (např. vstát o 5 minut dříve a přečíst si odstavec z evangelia). Je to takový trénink jako dělají sportovci. Uvidíš, že se to časem zlepší. V modlitbě myslí a žehná P. Jenda